Tanečník a choreograf Marek Dědík (33) sice nerad lyžuje, zato jistý adrenalin vyhledává. Jeho snem je mít zbrojní pas, sjet kopec na bobech nebo otevřít si malou kavárničku. Aktuálně studuje, chystá se roztančit Česko a uspořádat vysněnou svatbu své snoubence Tereze.
Krasobruslím na parketě dalo by se říct. Jinak na rybníku či stadionu jsem naposledy bruslil na základní škole, to jsme nekrasobruslili ale hráli hokej. Od té doby jsem vlastně na ledě nestál.
Velké nebezpečí jsou samozřejmě lyže, já však lyžovat neumím, což je pro mě vlastně výhoda. Na druhou stranu, člověk si může zlomit nohu, i když půjde k autu. Docela mě to mrzí, třeba bych chtěl vyzkoušet windsurfing. I to lyžování, nedávno jsem projížděl Špindlerovým Mlýnem a koukal na ty kopce. Je pravda, jak už jsem starší, tak mám strach z výšek. Takže příští zimu se spíš naučím z těch kopců maximálně bobovat.
Vůbec, to je právě má noční můra. Já kdysi miloval kolotoč, ale před 2 lety jsem byl na Matějské a zjistil, že to není už nic pro mě. Zbyla mi jen atrakce vláček nebo dům hrůzy. Adrenalin mám rád, ale skoky padákem nebo bungee jumping z mostu, to vůbec! To bych umřel...
Mám dvě licence na porotování a teď dodělávám tu nejvyšší, která se studuje i na univerzitě. Takže jsem se vrátil v Olomouci do školních lavic. Musím skládat zkoušky z fyziologie, biomechaniky a podobně, abychom mohl i porotovat tu nejvyšší soutěž, což je u nás mistrovství republiky a poté zahraniční soutěž.
My máme specializaci, což je standard a latina, tam se učíme figury a odbornou techniku. To není jen o tom, že si takhle tančíme. Možná to tak vypadá, ale my máme knížky, kde jsou popsané kroky, kolik stupňů, na kolik dob se to počítá a podobně. Z toho nás zkouší. Pak je druhá část, která probíhá na univerzitě, a to jsou předměty, které jsou důležité pro sport: sportovní trénink, biomechanika, fyziologie, anatomie a všechny tyhle zkoušky.
Přesně tak. Letos mám končit. Budu psát diplomovou práci, ale pořád to nějak posouvám, protože jsem pracovně vytížen. Ale chci to mít do konce léta, protože mám takový závazek - chci si udělat zbrojní pas. Takže bych to chtěl do konce léta dokončit. Zatím mám nadpis. Zvolil jsem si hodnocení, protože u nás ve společenském tanci se teď hodnocení mění, je taková revoluce. Zkouší se trochu jiný druh hodnocení podobný krasobruslení, kde se to rozděluje na techniku, choreografii a podobné podsekce. My jsme doteď jen selektovali, křížkem jsme dávali pár do dalšího kola. Ve finále se navrhovala - jednička nejlepší, šestka nejhorší, protože většinou postoupilo do finále šest nejlepších párů. Teď se to mění, takže uvidíme, jak to celé dopadne.
Ano, studium je dálkové, na všech přednáškách jsem nebyl, kvůli Star Dance jsem trochu nestíhal. Některé přednášky musím teď samozřejmě dodělávat, vytvářet různé seminární práce a podobně. V tomhle je to trochu těžší, ale dá se to zvládnout po večerech. Místo toho, abych si užil nějakého relaxu, tak koukám do knihy a něco píšu.
Vidíte, to je dobrý nápad, tím bych mohl začít, když by mě nechtěli pustit nebo by měli nějaký problém. (smích)
Mně se na tom líbí ten adrenalin a nebezpečí. Dostal jsem to na Vánoce jako dárek od své přítelkyně, takže se mi plní sen. Kurz už jsem absolvoval a zase mám jen dojít k těm zkouškám. Chodím střílet pravidelně, jednou za měsíc, není to až tak jednoduché, jak to vypadá. A střílet na pohyblivý terč, jak to vidíme v akčních filmech, je pro mě úplná španělská vesnice. Jsem rád, že terč stojí a trefuji se do něj.
Myslím, že jsem tímhle její sen splnil. Trošku to asi očekávala, ale nevěděla kdy. Předtím jsme byli na dovolené, a asi to očekávala právě o Vánocích, což nepřišlo. Musela si počkat až na Silvestra. Pravidlem „do roka a do dne“ se nedržíme, jsme spolu šest let.
Já osobně si myslím, že to je její sen, ale ona říká, že ne. Nevím, jak to dopadne. Každý máme jiné představy, musíme najít správný kompromis.
My se tady vidíme 10 minut a vy mě už asi znáte. Takovým mým dalším snem je mít kavárnu, nějakou malou. Je to sice daleká budoucnost, nevím, jestli to vůbec bude. Mé plány jsou samozřejmě pracovní - snažím se teď díky Star Dance kombinovat jak veřejné kurzy, tak ty své páry a odbornou stránku v našem sportu, kterou dělám na vysoké úrovni. Teď odjíždím učit na mezinárodní velký kemp na Slovensko, v létě mám další mezinárodní kemp, který je v Rumunsku. Odborné páry vyučuji každý den a snažím se to skloubit s tím, co mi přišlo po Star Dance. Je to docela náročné, od pondělí jedu plán až do konce týdne a teď mám ještě spoustu vystoupení, takže mi do toho přijde někdy i víkend. Zatím nehodlám končit nebo to stopnout, pojedu dál, dokud to jde a zdraví mi to dá.
Cizejší mi není, street dance mám rád, miluji tu hudbu a svobodu i izolace těla, co tam jsou. U nás v tancování je braný jako nejvyšší level, co jde. Izolace v těle jsou tady základem tance, proto se mi to líbí. Na tom projektu se mi líbí jednak to, že jezdí do malých měst. Od těchto malých měst očekávám, že se tu objeví nějaký talent. Myslím, že z prvního ročníku určitě nějaký talent vzejde, který nás všechny oslní. Jestli se pak tomu bude chtít tomu sportovnímu tanci věnovat, tak budu jenom rád.