Rychlá zpověď - převozník pražský Zdeněk Bergman: První vlna koronaviru byla pro nás horší než povodně

Ráda bych se zeptala, když máme ten konec roku, jak byste zhodnotil poslední dva koronavirové roky. Jak se ta doba podepsala na vás a na Pražských Benátkách?

Ta první vlna loni byla daleko horší, protože jsme ještě neuměli řešit dotace a náhrady mezd. Propouštěli jsme lidi a snižovali náklady. Druhá vlna už byla lepší v tom, že nám stát v té těžké situaci vykrýval mzdy, takže jsme nemuseli propouštět lidi a přečkali jsme to. Samozřejmě i díky rezervám, které jsme měli.

Vy vlastně firmu budujete už od roku 1993 a pokud něco tak dlouho budujete, jak to pak s tou psychikou podnikatele zamává?

Já jsem kvůli tomu přibral 30 kilo. Dalo by se říct, že jsem jako jateční vepři, kteří mi však závidí mé rychlé váhové přírůstky. (smích)

Vy jste v jednom rozhovoru dokonce uvedl, že koronavirová krize byla horší než povodně…

To je dobrý postřeh. Zažil jsem dvě povodně, v letech 2002 a 2013. Naše firma od té doby staví protipovodňová hrazení na Alšově nábřeží. Ta povodeň v roce 2002 byla v podstatě ekonomicky mírnější. I když byla víc jak dvojnásobná než v roce 2013 a Prahou protékalo okolo 6 tisíc kubíků vody. Voda ale jak rychle přišla, tak i rychle odešla. Museli jsme tehdy čekat jen asi 14 dní a mohli jsme znovu vyplout. Turisté do Prahy začali znovu okamžitě jezdit, a navíc tam zafungoval i takový pocit sounáležitosti, že chtěli Praze pomoci a jezdili sem. Za to jim moc děkujeme.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

A teď během koronaviru se to rozbíhalo pomaleji?

My k tomu už skoro patnáct let provozujeme i Muzeum Karlova mostu a plavby jsou tak spojeny i s návštěvou muzea. Takže velká část turistů, kteří s námi jezdí, jsou milovníci historie a mají rádi Prahu. Ještě před krizí jsme zavedli na lodích audio výklad ve více jak dnes 22 jazycích. Díky jednorázovým sluchátkům na palubách našich lodí navíc cestující z celého světa dostanou kompletní výklad ve své mateřštině, a to je hodně důležité. Proto je naše služba tak atraktivní pro zahraničního návštěvníka Prahy.

Na začátku jsme museli propustit i kapitány a museli se stabilizovat. Uzavřeli jsme se do takové šetrné ulity. Po první vlně s námi jezdilo víc než 80 procent Čechů. V letošním roce, jak Češi mohli znovu jezdit do celého světa, se to postupně upozaďovalo a dnes, kromě českých škol, které významně chodí do Muzea Karlova Mostu, máme kolem 95 procent zahraničních návštěvníků.

V Rychlé zpovědí jste uvedl, že vám ta krize dala to, že jste více s lidmi. To znamená, že se může stát, když si koupím lístek na vaši plavbu, že budete kormidlovat vy?

Já kormidluji běžně a dřív jsem to dělal častěji, ale samozřejmě když podnikáte, tak vás to vcucne a spíše se věnujete administrativě a organizování. Ale kvůli tomu, že se teď snažíme šetřit lidský kapitál, tak jezdím zejména v pátek, sobotu, neděli na lodi Nepomuk. Je to takový návrat a zároveň je to šance si užít to, co mám rád, tedy starou Prahu, Vltavu a kormidlování.

Kde se to ve vás vzalo, že jste se rozhodl v 90. letech takto podnikat přímo u Karlova mostu?

Je dlužno přiznat, že na místech, kde fungujeme, do té doby nic nebylo. Devadesátá léta nám dala šanci to zkusit. Já jsem studoval stavební průmyslovku v Dušní ulici na Starém Městě, věnoval jsem se vodním stavbám a vodnímu hospodářství, a to i na vysoké škole, a musím říct, že už od dětství jsem nemyslel na nic jiného než na krásné lodě a na historii.

Jeden můj děda byl učitel dějepisu a češtiny a druhý děda byl architekt. U něho jsem také od 14 studoval v Praze. Druhý děda, ten učitel, byl zase navíc rybář, takže jsem vyrůstal u břehu Velkého rybníka u Karlových Varů. Takže to u mě bylo jasné už od mala a vždy jsem myslel zejména na krásné lodě. S našimi jsme také jezdili hodně po historických památkách, a to i v Praze. Procházky Prahou pro mě byly vždy nádherné a doteď nemusím jezdit ani na dovolené, protože samotná Praha je pro mě ten největší odpočinek a je to nejkrásnější místo na světě.

A dožili se prarodiče vašeho úspěchu?

Jeden děda, ten učitel, mi umřel dřív, když jsem byl ještě dítě. Ale s druhým dědou jsem normálně vyrůstal a dožil se bohatě věku po revoluci. Na začátku jsme dlouhou dobu byli malinká živnost, měl jsem jen 2 lodě. Na první loď jsem si vydělal prací v severní Itálii a druhou loď jsem si půjčil. Vše to postupně přišlo až po deseti letech práce.

Děda mě také učil veškerou stavařskou konstrukci. Všechny lodě, které provozujeme, jsem si sám navrhl a postavil. V podstatě toho truhláře jsem naučil a přesvědčil, že se to má udělat tak, jak si to představuji a jak to chci. To byl jeho přímý vliv a u toho děda ještě byl.

A předpokládám, že byl šťastný…

Ano, to určitě. Ještě bych k tomu dodal, že mě i všechny mé děti pokřtili Křížovníci, kteří mě samotného přivedli k hluboké víře, protože víra není nic jiného než poznání. A poznání bych každému přál, protože najednou se vám ten svět změní z toho dvojrozměrného pohledu na vícerozměrný, který je nejen o hlubokém poznání víry, ale i o lásce.

Křížovníci s červenou hvězdou nejsou domovem jen pro mě, ale byli zásadní pro mého dědu, kterému, při Pražském povstání v roce 1945, pilíř podloubí kláštera v Křížovnické ulici, doslova zachránil život. Tehdy se za něj schoval a německým vojákům projíždějícím okolo se ho nepodařilo zastřelit dávkou z kulometu. Vděčím za to Svaté Anežce České.

Teď bych tedy ráda přešla k tomu, co děláte. Moc se mi líbí tradice vodních Svatojánských slavností Navalis.

Navalis je tradice stará více jak 300 let. První Navalis byly v roce 1715. Navalis je dobročinný podnik oslavující Svatého Jana Nepomuckého. Dokonce z těch třinácti ročníků, které jsme v novodobé historii uskutečnili, jsem tři roky platil ze svých peněz. Je to exteriérový pražský projekt na řece Vltavě, kde neplatí nikdo žádné vstupné. Je to jediná historická tradiční slavnost a jediný pražský původní folklór.

První rok vyšel na 9,4 milionů korun a my se jen týden před akcí dozvěděli, že město, přestože schválilo grant, nakonec podporu stáhlo. V té chvíli jsem se musel rozhodnout, jestli to budu dělat dál, nebo to odpískám a už to nikdy neudělám. Nakonec se nám to podařilo uspořádat a myslím si, že to bylo dobré rozhodnutí. Nelituji toho.

Pronájem luxusního bytu, Praha 2 Vyšehrad, Praha 2

Zobrazit nemovitost

K tomu musím říct, že největší zážitek, jaký jsem v životě měl, a z mého pohledu to bylo také nejúspěšnější loďařské dílo, které se nám podařilo, bylo, když jsme pro Benátčany v Čechách vytvořili Bissonu Praga, které oni spontánně říkají Nepomuceno. Je to proto, že na přídi má sochu Nepomuka. Je to dílo, které vytvořilo 38 řezbářů z České republiky za dva měsíce a Benátčané z toho byli opravdu nadšení. Když jsme to poprvé před dvěma lety předvedli, tak to bylo, jako kdybychom zvítězili na Olympiádě. Byli jsme mistři benátského světa.

Fascinují vás italské Benátky?

Myslím, že kdokoliv tam byl, tak to chápe. Prostě je to vodní svět a je to náš velký vzor. Mimo jiné Praha a Benátky odjakživa úzce komunikovaly a spolupracovaly. Také spousta pražských a českých pamětihodností a kulturních a uměleckých památek je vytvořena buď s benátským vlivem, anebo přímo benátskými umělci. Například mozaika na Zlaté bráně u vstupu do katedrály svatého Víta, tu vytvořil Benátčan, což málokdo ví. Naopak jediná socha, která stojí na břehu Canal Grande v Benátkách, je socha Jana Nepomuckého. My jsme také Benátčany trochu vyhecovali, aby ji opravili. To bylo při prvních Navalis, kdy sem přijelo sto gondoliérů a dvacet lodí. Zároveň je to patron gondoliérů a jeden z hlavních patronů Benátek.

Ještě bych se zaměřila na vaši dobročinnost. Jak vás napadlo vytvořit pro lidi bez domova loď?

To nenapadlo mě. S tím přišel bývalý pražský primátor Pavel Bém, který je autor myšlenky a zároveň člověk, který za tím vším stojí. My jsme vysoutěžili zakázku a museli jsme tu loď odevzdat v přesném termínu, který jsme měli poměrně přísně na konci ledna roku 2007, a prvního února už tam byli první lidé bez domova, celková kapacita je 240 lidí. A už druhého února začalo mrznout, takže jsme určitě pomohli lidem v nouzi, zachránilo jim to možná i život, ale určitě zdraví.

Jaké další charitativní projekty máte?

My se teď snažíme spíše přežít a snažíme se i udržet Navalis, protože to je takové dotknutí se Genia Loci staré Prahy a tradice našich předků. Kdo nezná historii, tak je odsouzen si ji zopakovat a my nyní připravujeme knížku o Navalis, kam se nám podařilo získat zajímavé informace o tom, co se dělo nejen v době baroka, ale i v 19. a 20. století. Dokonce komunisté v roce 1948 zneužili obrovskou pouť lidí do Prahy k Svatému Janu Nepomuckému a udělali z toho přehlídku 600 traktorů jako oslavu sta let od konce roboty u nás. Tím ale na dlouhou dobu pořádání Navalis přerušili.

Ta kniha řeší i to, proč například Jan Nepomucký je tak rozšířen ve světě, kde se stalo to, že je nejrozšířenějším Českým světcem. Máme zmínky o tom, že je rozšířen i v Číně a Indii. V Americe jsou po něm také pojmenovaná města. Na Kubě je kostel Sv. Jana Nepomuckého, který se nám podařilo opravit.

Vy jste zmínil, že se nyní spíše snažíte přežívat. Já jsem se někde dočetla, že vaše mzdové náklady měsíčně činí 3,6 milionů korun. Je to možné?

Tak to bylo přibližně před krizí, kdy jsme zaměstnávali okolo 100 lidí. Nyní zaměstnáváme méně jak polovinu původního počtu zaměstnanců. Odvody a superhrubá mzda je velkou zátěží naší firmy.

Mě to napadlo, když jsem se nedávno koukala na cenu vstupenek na Čerty na Čertovce, které vyšly na 670 korun. To mi přijde docela dost…

Ano, to je celkem dost. Ale když je to vytržené z kontextu, tak to tak možná působí. My to máme složité v tom, že jsme prostě služba, a ta je vždy personálně a tedy i mzdově náročná. Tím, že máme malé lodě, tak máme na relativně malý počet cestujících jednoho kapitána. Navíc ještě máme personál, který je samozřejmě potřebný k tomu, abychom lodě  odbavovali a v případě čertů máte 20 herců, které ještě musíte připravit a produkčně zajistit. Naše Muzeum Karlova mostu navíc funguje dlouhodobě bez jakékoli finanční podpory. Takže jsme zvolili cenu, která se nám zdála adekvátní. Akce byla úplně vyprodaná, takže si myslím, že cena byla asi odpovídající.

Ještě bych se zeptala, když máte takovou zálibu v historii, co si myslíte o Chobotnicích z II. patra?

Tak mě to minulo, já už jsem byl trochu starší, když to pouštěli, ale považuji to za skvělý seriál.

Spíš mě zajímá ta scéna na Čertovce, jestli z toho místa cítíte nějakou magii a nadpřirozenost?

Když bychom se měli bavit o zázracích, tak musím říct, že jsem zažil takový osobní zázrak, kdy jsem viděl svatou Anežku v době, kdy jsem měl technické a organizační problémy při stavbě lodi pro bezdomovce Hermes. Jsem přesvědčen, že tehdy mi pomohla Svatá Anežka Česká. Praha je plná zázraků, a když uděláte muzeum u paty Karlova mostu, v podstatě u paty Juditina mostu, tak vám neustále chodí lidé, kteří hledají ezoterično, mají v ruce virgule a podobně. Nicméně si ale myslím, že v Praze je silná energie, ze které vyvěrá spousta inspirace. Musíme si však uvědomit, že Prahu vybudovalo křesťanství a naši předci v hluboké víře v Boha.

Jaké jsou plány do budoucna?

Připravujeme elektrofikaci našich lodí a připravujeme se na Evropský Greendeal. Ekologie je v dnešní době důležitý úkol pro nás všechny.

Na co se můžeme v příštím roce těšit?

V příštím roce přijedou do Prahy na Svatojánské slavnosti Navalis historické lodě z řeky Neretvy. Jsou to lodě z města Metkovič, kde je kostel Svatého Jana Nepomuckého a je to tam jejich hlavní patron.

Moc děkuji za rozhovor.