Krásná Nikola Čechová alias Shopaholic Nicol je česká youtuberka, moderátorka televize ÓČKO a bloggerka milující dostupnou módu. V poslední době je vytíženější než dříve a její youtube kanál lehce trpí. A to nemluvě o jejích fanoušcích. Nicol má ale hodně nových projektů a tak se snaží být ve spojení alespoň přes sociální sítě. Jak to teď vlastně má a co ji čeká, svěřila magazínu Luxury Prague Life.
Nejvíce stále funguji na sociálních sítích, na Youtube teď už moc ne. Ne že bych nechtěla, ale nemůžu se k tomu nějak dokopat, přitom je to stěžejní věc, kterou bych měla dělat. Věnuju se v poslední době také moderování a hudbě.
Nejdříve mi přišlo, že si dost stěžovali, ale jsem aktivní na sociálních sítích, takže nemůžou mít pocit, že bych s nimi ztratila kontakt. Kdybych to celé utnula a nekomunikovala s nimi, tak by to určitě vnímali hůř.
Já ani nevím. Nejsem člověk, který dělá jen jednu věc. Ráda dělám víc věcí najednou, takže to beru spíš jako doplněk. Mixer mám jednou za týden, teď do toho budu mít další dva projekty. Jak je to jednou za čas, tak se na to těším. Každý den mám na pořadu něco jiného a to mě baví.
Jsou to moderovací projekty, jeden na Óčku, ale ještě bohužel nemohu prozradit, o co jde. Je to další pořad. A potom ještě na jedné internetové platformě.
Paradoxně ani jedno není o módě. Jedno je o hudbě a druhé je všeobecné - rozhovory se zajímavými lidmi.
Ani zas tak ne. Nejsem módní fanatik. Baví mě nakupování atd, ale nejsem typ člověka, který by se úplně v módě vyznal nebo by ujížděl na známých značkách. Ráda nakupuji v sekáči a baví mě to. Nepovažuji se za módního guru a nikdy jsem tak ani nevystupovala. Možná díky tomu mě lidé začali sledovat. Protože prezentuji dostupnou módu.
Sekáč, TopShop a zahraniční obchody, jako třeba Asos.
Hrozně me baví ve Zlatníkách a v Praze občas Textil house.
Tam je dobré, že většinou ty malé velikosti zůstávají a já mám z čeho vybírat. Nejlepší mé kousky jsou od značky Levis, které si pak sama upravuji.
Když ještě u nás nebyl trend děr na kolenou, tak jsem si to vytvářela sama podle Youtube videí.
Absolutně ne. Mě k tomu vlastně přivedli ve staré práci, kde mi říkali, proč se tím vlastně neživím. A já jsem říkala, že to není možné. Pak když mi přišla nabídka z Óčka, tak jsem se do toho pustila po hlavě a najednou se to rozjelo. Byl to takový trend, že se tím dalo i živit.
Já jsem nikdy nebyla člověk, který by byl introvertní, takže mi to nijak nevadilo. Do té doby, než to začalo zasahovat do mého života. To pronásledování bylo hrozné, ale já říkám, že každá práce má něco.
Když mě lidi pronásledovali od metra nebo od auta domů a tam se semnou chtěli fotit, takže vlastně věděli, kde bydlím. Nebo mi dávali různé vzkazy na okno. To bylo dost hrozné. Byla jsem vyřízená z toho, že vědí, kde bydlím a mají ke mně takhle blízko.
Bála jsem se. Ale spíše stalkera, jednoho kluka. Byl namakanej, potetovanej a tak. Ale v poslední době už je to dobré.
Blokací. Nijak se to řešit nedá. Lidi chtějí pozornost. Tak jsem zpočátku odepisovala, protože jsem měla pocit, že to mohu kontrolovat a pak jsem přestala komunikovat.
Nikdy jsem nezveřejňovala žádný vztah a teď jsem také nechtěla. Ale teď jsem věděla, že to má smysl a ani Kubovi to nijak nevadilo. Ale trvalo to asi tři nebo čtyři měsíce.
Ano, a tím, že je známá osoba, je s tím také v pořádku. Je na to zvyklý.
Takhle nad tím asi neuvažuji. Jsem s ním ráda a v tuhle chvíli si sice můžu myslet, že je to ten pravej, ale život mě naučil, že se to může změnit ze dne na den.
Teď vůbec. Zrovna jsem se o tom nedávno bavila s jednou holčinou a když jsem slyšela ty historky, tak se mi do toho zatím úplně nechce. Ale já všechno nechávám plynout, takže to nechávám náhodě. Mám ale pořád zafixováno, že by nejdříve měla být svatba a až potom děti. Ale vdávat se zatím taky nechci.
Ne, zatím ne. Jsme spolu přeci jen pár měsíců.
My máme dobré, že máme oba práci, která není ohraničená pracovní dobou. Dá se to tedy nějak skloubit. Ono je to nárazově náročné, ale jinak je to fajn.
Já mám ráda spoustu značek, se kterými zároveň spolupracuji. Z českých značek mám ráda Lukáše Macháčka. Jinak mám ráda třeba TopShop a hlavně značky ze zahraničí. Ráda tam nakupuji, protože mám ráda ten pocit, že si koupím něco, co u nás nikdo nemá. To mě baví.
Ne to ne, ale když tam jsem, tak to využiju.
Nemám ráda etno věci. Ale teď v Thajsku se mi to začalo líbit. Nemám ale ráda vulgární styl, nic mi to neříká. Takové límečky a roztomilejší věci se mi líbí nejvíc.
Ten je docela nepopsatelný. Vždycky mě chytne nějaký trend, který se mě drží. A to mám ve všem. V líčení, hudbě atd. Mám ráda bláznivé kombinace a hlavně pohodlnost.
Styl, který se mi nelíbí, má Kateřina Kristelová. Často nosí vulgární věci a to se mi prostě nelíbí.
Líbí se mi styl Geislerové. Je taková svá a je sexy, i když na sobě nemá nic odhaleného. Místo nějakého výstřihu má třeba odhalená záda a vypadá to neuvěřitelně svůdně. Líbí se mi také, že nenosí jen značkové oblečení, ale věci z klasických řetězců nebo ze sekáče.
Teď se mi líbí Karl Lagerfeld, ale bohužel je to teď všude. Občas se mi líbí i věci od Gucciho, ale mají to všichni, bohužel.
Ne, tedy ano, ale akorát kávu v Nespressu.
Přijde mi, že oblečení a styl moc neřeší. V Praze samozřejmě ano, ale mimo jinak moc ne. Chápu, že ne každý to řeší, ale měly by být odvážnější. Proč se schovávat? Bohužel ale nevědí, co se k nim hodí a ono je důležité vedět, co jim vlastně sluší.
V poslední době mě nadchla práce s kávou. Klidně bych chtěla mít svou kavárnu a kreslit si na kávu obrázky. Je to taková práce s čistou hlavou.
Já jsem dělala stylistku kapele Slza a to mě bavilo, ale jen chvilku. Baví mě spíše oblékat holky, než kluky. Není to ale úplně pro mě.