Rychlá zpověď – starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký: Střílím rád a dobře!

Jak jste se z elektrotechnického oboru dostal do politiky?

Tak, jako všechno v životě, i tady sehrála svou roli náhoda. Po tom, co jsem stavěl vysílače a dělal jsem naprosto specializovaný obor televizních vysílačů, měřící techniku, tak po Sametové revoluci byl u nás zastaven vývoj, pokračovala jen výroba, tak jsem cítil jakousi nenaplněnost. Odjel jsem tedy na studia do zahraničí, kde jsem vystudoval fakultu ekonomie, marketingu a účetnictví, tudíž jsem získal další vzdělání. Pak jsem začal podnikat, to mi vydrželo šest sedm let. Později jsem z rodinných důvodů vzal místo ředitele v Tyršově domě, kde jsem se stal postupně manažerem a posléze i prvním místostarostou. Sokol tehdy potřeboval pomoci zejména v převzetí sokoloven, zajištění majetkových a materiálních věcí propojených s právními věcmi. Myslím, že tam jsem odvedl velký kus práce a ta společnost se stabilizovala. Ze zadlužené organizace a poškozeného Tyršova domu se stal poměrně výstavní prostor.

V roce 2009 za mnou přišli lidé, kterým jsem pomáhal a zakládali TOP 09. Jejich konzervativní desatero mi bylo velice blízké. Zeptali se mě, že když už jim pomáhám, zda do toho tedy nechci jít rovnou s nimi. I když jsem v politice nikdy nebyl, a v této době mi bylo už nějakých třiapadesát. Měl jsem za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru, po zvážení jsem ale uznal, že by mě komunální politika mohla bavit, na rozdíl od té celostátní. Dostal jsem i možnost vybrat si spolukolegy. No a pak jsme vyhráli na Praze 1 volby poprvé, podruhé a já doufám, že zvítězíme i potřetí.

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 232m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Nikdy jste skutečně netoužil dostat se do celostátní politiky?

Netoužil, protože já jsem člověk praktický a komunální politika je o správě věcí veřejných, tedy o opravě kanalizací, chodníků, řešení škol, školek, sociálních zařízení a dalších praktických věcí. Já jsem skutečný praktik a nikoliv teoretik, který by seděl ve Sněmovně a dohadoval se s politickými protivníky. Mně tato debata opravdu vadí, nudí a řekněme, že je mi velmi nepříjemná, proto bych tímto směrem nikdy nemířil a ani mířit nebudu.

Nechtějí vám tito kolegové ze státní politiky zasahovat do vašeho působení tady na Praze 1?

Ano, máme spolu spory, protože moje praktické řešení je někdy v rozporu s jejich všeobjímajícími politickými vizemi. Řekla jste to správně, protože moje někdy možná regulativní rozhodnutí, která se ale týkají konkrétních věcí na Praze 1, jsou dost často v rozporu s jejich vizemi o obecné demokracii právo všech dělat všechno. Já naopak říkám, že práva jedněch končí tam, kde začínají práva druhých a dost často se na tom střetáváme. Nicméně mohu vás ubezpečit, že nikdy to nedošlo dál než o pokus o ovlivňování. Jsem velmi tvrdohlavý a paličatý člověk, vždycky jsem si prosadil svoje.

To ale musíte mít velké množství nepřátel.

To jste řekla dobře – mám velké množství nepřátel. Myslím si, že to není špatně. Ten, kdo nemá nepřátele, nemá ani skutečné podporovatele. Myslím, že pokud něco děláte, musíte vzbuzovat emoce. Použiju na to jedno staré české přísloví: "Není ten, který by se zavděčil všem." Toto přísloví platí po staletí a jsem přesvědčen, že platí pořád. O tom, nakolik mě lidé podporují nebo nepodporují, se demokraticky rozhodne jednou za čtyři roky v komunálních volbách. Dokonce se na ně i těším, abych si otestoval, zda dělám svá rozhodnutí správně. Dost často je dělám, a vím o tom, že nejsou populární, ale jsou potřebná. Pořád si myslím, že občané na Praze 1 jsou dostatečně vzdělaní a chytří, aby pochopili i to, že mnohdy tato opatření potřebujeme více než takové ty všeobjímající a propagandistické řeči o lepších zítřcích.

Já mám pocit, že občané Prahy 1 pomalu z centra, např. kvůli airbnb, mizí. Nicméně, pokud tu ještě nějací jsou, potkáváte se s nimi? Vědí, kdo jste?

Takhle, je to trošku klišé, že se říká, že ubývají. Jsem člověk vychovaný matematikou a fyzikou, takže vám odpovím, že se stačí podívat do registru obyvatel. Největší propad byl zhruba před osmi lety, kdy se bytové prostory měnily na nebytové. My jsme to zastavili, ten pokles se stabilizoval, dneska má Praha 1 29950 obyvatel. Trend se začal maličko otáčet a já vás mohu ubezpečit, že jako starosta, co vítá nově narozené občánky, mám velikou radost, že jsem přivítal asi 1800 občánků. Je pravda, že samozřejmě lidé mají problém s negativy centra jako je zvýšený hluk kvůli turistům, ale to jsou věci, které se neřeší jednoduše. Airbnb se musí řešit legislativně, zákonem, tak jako jsme řešili segwaye, které se musely v zákoně definovat a až pak na ně mohla být uvalena vyhláška. To bydlení v tom absolutním centru, si myslím, je stále lukrativní a má svou cenu. Samozřejmě, že ten, kdo tu bydlí, se musí smířit s určitou vyšší hladinou hluku, musí se smířit s větším počtem turistů. Pro nás to znamená, že musíme více uklízet, řešit problémy s parkováním a dopravou. Ale snažíme se tu udržet co nejvíce škol, školek, domy pro seniory, investice do parků, do údržby domovních fondů.

Těch 30 tisíc lidí tu je, já se s nimi potkávám, ale zase ne všichni se mnou musí souhlasit. Značná část souhlasí, ta, co nesouhlasí, respektuje mé názory. Jsem ale trvalý a konzistentní, neměním své názory ze dne na den, a to si myslím, že je i pro ně důležité.

Kromě toho, že vítáte občánky, tak také oddáváte. Jedna moje kamarádka, co se bude vdávat, vás chtěla jako oddávajícího, ale prý jste na celé léto vybookovaný. Takže se ptám, jak bude vypadat vaše léto, to jenom pracujete?

Na to oddávání jsou tu jiní, co se tomu věnují a mají na to více času. Já se snažím vyhovět, když to jde. Loni jsem třeba oddával zajímavý pár pana Satoranského, což je náš nejlepší hráč v NBA, bral si slečnu Maurerovou, to bylo velice zajímavé. Pokud dojde na to, že se najdou páry, které si přejí, abych je oddával přímo já, a ne nikdo jiný ze zastupitelů, a jsem schopen si najít volný čas, tak to rád udělám. Myslím, že to je i součást toho, být starostou Prahy 1, tudíž to beru spíše jako čest než povinnost.

Co vy a svatby, manželka, děti? Nikde jsem se na googlu o vašem soukromém životě nic nedočetla.

Já se domnívám, že každý by měl mít právo na 13. komnatu, kterou by si měl uchovat. Jsem člověk, který v tomto není nijak výjimečný, ale snažím se určitou část svého soukromí si chránit, už jenom s ohledem na ochranu těch, kterých se to týká. Samozřejmě respektuji, že jsem veřejně známá osoba, a lidé mají právo o mně vědět víc, ale jsou určité hranice, které by měly být uchovány i pro veřejně známé osoby.

Co děláte rád, když nemusíte starostovat?

Občas si vyjedu s přítelkyní za Prahu na skútru. Jezdíme tak trošku nazdařbůh českou krajinou, navštívíme přátele nebo se nám občas podaří využít toho, že spojíme příjemné s užitečným, takže navštěvujeme na výletě přátele i ze zahraničí. Dost často to je Itálie, chystáme se do Dánska. Mám spoustu přátel i na Islandu, kam si přejeme jet. Pak jsou samozřejmě cesty spíše po české kotlině, protože ten mobil, který mě může vrátit tím, že mi pošlou sms, že se něco důležitého děje, kde je přítomnost starosty nezbytná, se stává často. Vzdálit se někdy dál a na dýl je těžké.

Jinak naše další cesty do zahraničí vedou třeba do Rakouska, Německa, kde máme spřátelené organizace. Loni v létě jsme byli u starosty v Budapešti, kde probíhalo mistrovství ve vodních sportech, tak jsme měli možnost vidět ty nejzajímavější věci v doprovodu starosty a dostali jsme se na ta nejzajímavější místa. Spojili jsme vlastní dovolenou s udržením kontaktů těch lokalit, které má Praha 1 v zahraničí.

Co Vy a sport?

Často a rád chodím hrát tenis, sám pořádám i turnaje, například turnaj o pohár starosty, kterého se účastní zajímaví tenisté z celé České republiky, takže je to takový můj koníček a celoživotní láska. Dělal jsem hodně sportů, hrál jsem tenis, fotbal, jezdil jsem na vodě a jeden ze sportů, který provozujeme i s partnerkou společně, budete se divit, je střelectví. Střelba na trap a skeet je střelba na asfaltové holuby. Je to rychlopalba, kdy vám vyletí terč, takový oranžový talířek, který musíte rychle sestřelit. Jsme členy jednoho sportovního klubu, kam chodíme střílet. Střílíme rádi a dobře. Mám i několik pohárů.

A otázka na závěr, jste ochoten vést diskuze či jste vždy přesvědčen o svém názoru?

Diskuse se samozřejmě vedou. Někdy jsou o tom, že by to mělo být jinak, než si myslím já. A právě proto, že je vedu, tak je to příklad i toho, že si můžu nechat poradit, ale většinou o těch zásadních věcech, kde cítím, že dělám správně, tam je radit mi obtížné. Nicméně je spousta věcí, na které nemusím mít úplně vyhraněný názor. Jsem člověk, který nemá rád lidi, kteří mají hned na všechno jasný názor, je to důkaz o jejich hlouposti, protože vy nemůžete být odborníkem na všechny otázky, nemůžete mít informace o všem. Je logické, že se musíte kolikrát spolehnout na informace ze svého okolí, nasát je, prověřit, nastudovat si problém a podle toho se rozhodnout.

Já moc děkuji za rozhovor.