Módní návrhářka Tereza Vu je absolventkou prestižní školy London Collage of Fashion a na české módní scéně se se svou značkou objevuje od roku 2013. Pro její kolekce luxusního spodního prádla je typická noblesa, elegance a odvážnost. Prádlo je již na první pohled smyslné a velmi pohodlné, protože Tereza Vu si dává při výběru svých materiálů velmi záležet. Ačkoli je prádlo samo o sobě velmi minimalistické, při detailním pohledu je patrné náročné ruční zpracování s těmi nejlepšími a nejluxusnějšími detaily. Se svou kolekcí pro SS 19 se Tereza objevila i na letošním MBPFW a musíme říct, že to stálo za to! Jak se návrhářka na MBPFW připravovala a jaká je její tvorba, s tím se magazínu Luxury Prague Life svěřila před začátkem své jedinečné show.
Neřekla bych, že už od malička jsem tíhla k navrhování, řekla bych, že od malička jsem ráda malovala a kreslila. Už ve 4 letech jsem byla přijata do výtvarného kroužku na ZUŠ. Pamatuji se, že jsem párkrát vyhrála v nějakých výtvarných soutěžích nejen v ČR, ale i v zahraničí. Přiznávám, že mi móda učarovala, ale spíš jsem tehdy pokukovala po modelingu. V té době mě navrhování ani nenapadlo.
Po ukončení gymnázia jsem začala studovat na Karlově univerzitě francouzštinu, ale studium jsem v posledním ročníku nejprve přerušila a poté ukončila. A pak se odehrál takový životní kolotoč. Vdala jsem se, otěhotněla a pak jsme se přestěhovali do Londýna. Tam jsem nejdříve absolvovala jazykový kurz a pak jsem se začala rozhlížet po studijních oborech. Tehdy, když jsem zjistila, že bych mohla mít i možnost studia fashion designu, přihlásila jsem se. A to byl vlastně začátek.
Studium mě především naučilo, že nic tzv. není zadarmo. Měli jsme příležitost setkat se s vynikajícími osobnostmi módního průmyslu a poznat jejich osobní příběhy. To bylo pro nás velmi inspirativní. Navíc za velkou výhodu považuji, že studium bylo koncipováno jako kombinace fashion designu a businessové stránky. Tedy marketingu, ekonomiky, projektového řízení až po zadání pro tovární výrobu.
Jak jsem už říkala, byla to docela velká dřina. Těžký byl po sedmi letech návrat do České republiky, kdy jsem si více než kdy jindy uvědomovala rozdíly v obou kulturách, Češi mi tehdy připadali uzavřenější, těžko přístupní až odmítaví. Když se ohlédnu zpět, na začátku bylo pro mě velmi těžké najít směr a z něho i po všelijakých peripetiích neustoupit. Štěstím bylo, že při mně stáli nejbližší z mé rodiny.
Samozřejmě, že jsem nejdříve hodně váhala, ale pak jsem si řekla že to musím zkusit. A vrhla jsem se do všeho po hlavě. Vytvořila jsem si business plán, nakoupila látky, materiály a začala jsem připravovat první návrhy.
Ve svém životě mám ráda výzvy a spodní prádlo považuji za docela velkou výzvu. Pracuje se s poměrně složitou konstrukcí na velmi malých plochách, a navíc s jemnými materiály, které jen obtížně při zpracovávání drží stálý tvar.
Nejdříve přemýšlím o kolekci jako celku. Hledám inspiraci, kreslím a vytvářím si moodboard. Pak si zajišťuji látky. Pro svoji práci potřebuji, abych si na látku mohla sáhnout a dotýkat se jí. To je další inspirativní moment. Někdy se stává, že v tuto chvíli měním svůj původní záměr. A pak přichází na řadu nůžky, střihový papír, krejčovský metr, špendlíky, atd., atd.
Zdání občas klame. Myslím si, že v každém z nás je trochu těch „temnějších“ sil.
Materiály vybírám podle inspirace a záměru celé kolekce. Většinou ale pracuji s ultrajemnými materiály – francouzskou krajkou, hedvábím, organzou a meshem.
Zdobení samozřejmě vždy musí korespondovat s konkrétní kolekcí.
Nemívám jedinou inspiraci, většinou jde o souhru momentálních životních situací a nálad. Hudba, filmy, knihy, stavby, obrazy, přátelé, zážitky z cest, vůně, materiály, zkrátka, je toho docela dost.
Samozřejmě, že nosím svoje vlastí prádlo, mám ráda vždycky kousky z těch nejnovějších kolekcí.
Klientky v Anglii jsou odvážnější a vstřícnější k něčemu novému. A to bez ohledu na věk. Zdejší klientky jsou konzervativnější a to opět bez ohledu na věk.
Pracuji tady, v České republice, kde mám svůj ateliér a dílnu.
Chtěla bych, aby moje značka byla konkurenceschopná na mezinárodním trhu exkluzivních značek s luxusním prádlem.
Nejvíce mě baví vytváření návrhů – tedy asi ta kreativní práce.
Minimalistický design, důraz na konstrukci, detail a používání luxusních hedvábných tkanin nebo francouzské krajky či meshe. Své modely navrhuji tak, abych především upozornila na ženské siluety a zpravidla používám prvky, které smyslnost přirozeně podtrhují.
Ano, přemýšlela, ale zatím jsem se k tomu ještě nedostala. Je to otázka budoucnosti.
Tady mě opět hlavně baví konstrukce a samozřejmě materiály. A pak se těším, když se nevěsty nebo ostatní klientky do šatů obléknou.
Nevím, teď v současné době mám zatím pořád hodně nápadů kolem spodního prádla. Ale nikdy neříkám nikdy…
Za nejkrásnější šaty považuji ty, které jsem si ušila na svoji vlastní svatbu.
Nevím, možná ty úplně první.
Určitě skvělý. Jsem pyšná na to, že jsem dostala příležitost ukázat svoje návrhy právě na této významné akci.
Paříž, New York.
Připravuji kolekci a doplňky, navrhuji celkový look, vybírám tvář kolekce a pak spolupracuji s kolegy na stylingu, vizáži, hudbě, choreografii, včetně výběru modelek. Musím vyladit všechny detaily.
Nesmím nic říkat dopředu, ale věřím, že se vše povede tak, jak má.
Tématem a inspirací je období vlády krále Ludvíka XIV., tedy přelom 17. a 18. století.
Kolekce nese název „Zahrada radosti“. Zaměřuji se na protiklady a kontrasty, a že co je vespod, je i nahoře jen v jiném provedení. Okázalost a opulentnost královského oblečení a jeho protiklad jednoduchá bílá a pudrová. Chtěla jsem ukázat, že móda není jen pozlátko, ale že je a musí být i tam, kde na první pohled není vidět.
Materiály používám opět ty, ke kterým mám ve své tvorbě nejblíže. Zvolila jsem francouzskou krajku, hedvábí, organzu, mesh a jako doplněk vlnu se zvláštní strukturou a zajímavou barevností.
Neumím v tuto chvíli říct, co je nejlepší, uvidíte a posoudíte ji sami. Kolekci jsem navrhovala především klientkám, které mají svůj styl, a které se nebojí na sebe upoutat pozornost.
Violoncellistka Terezie Kovalová.
Protože ji obdivuji jako ženu. Je to někdo, kdo něco dokázal ve svém oboru, což není móda. Krom toho je to samozřejmě krásná žena, elektrického vzezření, což přesně ladí k mé kolekci.