Rychlá zpověď - vítězka soutěže MasterChef 2021 Veronika Danišová alias Besky: Nejhorší moment v soutěži? Usmrcení živého tvora!
Sedmadvacetiletá amatérská kuchařka ze Slovenska Veronika Dinišová alias Besky je poslední výherkyní sledované kulinářské soutěže na TV Nova MasterChef. Vůbec poprvé v historii soutěže se ve finále utkaly tři ženy, a to nejen o prestiž, ale také o jeden milion korun. Zajímavé je, že natáčení soutěže skončilo na jaře, takže všichni měli až do zimy bobříka mlčení. Nejenže nikdo nesměl vyzradit jméno výherce, ale Besky si svou výhru mohla vyzvednout až nyní. V rozhovoru pro LP-Life.cz jsme se sympatickou Slovenkou řešili nejen vaření, ale také tuto dobu, která podnikání příliš nepřeje.
Veroniko, proč se vám říká Besky?
Je to přezdívka, kterou mám celý život, je z rodného příjmení Beskydiarová.
Prozraďte, kdo vás přivedl k vaření?
Byla to maminka. Celý život jsme cestovali, narodila jsem se v Norsku a jako čtyřletá jsem byla v Thajsku, na Srí Lance, projeli jsme s rodinou půlku světa, takže celosvětová gastronomie mi byla celý život blízká. Tím, že před dvaceti lety byl internet vlastně teprve v počátcích, vařila moje máma ze vzpomínek. Zkoušela nové recepty jako kuře Satai, Pad Thai a takovéto pokrmy ze slovenských surovin. To bylo velmi vtipné a od té doby mám k vaření takovou lásku.
Jak je to dlouho, co jsme se dozvěděli, že jste vyhrála?
Je to už deset dní. (rozhovor se konal 6.12., pozn. red)
Bylo pro vás těžké udržet toto tajemství už od března? Neměla jste touhu se někomu pochlubit?
V okamžiku, kdy jsem zažila toto fenomenální finále, tak jsem byla v kruhu nejbližších, kteří tam též byli. Tak jsme to oslavili a potom jsme si řekli, že pro naše dobro na to radši zapomeneme. A tak se i stalo.
A oni také nikomu nic neřekli?
Ne, nám pomohl lockdown, byli jsme zavření a všechno bylo těžké, takže nikdo neměl chuť se moc radovat. A my jsme si to hlídali jako velké tajemství a ani nás to nemrzelo, protože jsme věděli, že to přijde.
O výhru byste přišla, kdyby to prasklo dřív?
To jsem nezjišťovala, jediné, co vím, je, že pokuty jsou opravdu velké za jakékoliv porušení mlčenlivosti. Myslím, že jsme to všichni krásně zvládli.
Jak se za těch deset dní změnil váš život?
Změnil, opravdu změnil. Hodně. Je těžké to popsat, ale najednou jsem vlastně „slavná“, takže je všechno úplně jiné. Lidé vás poznávají na ulici, zdraví vás... zvláštní pocit, ale už chápu, jak se cítí slavní herci. (smích)
Po konci natáčení šel život dál, nikdo nic nevěděl a všichni dělali, jako by se nic nestalo. Ale nyní o vás samozřejmě musí být zájem.
Určitě ano, kontaktuje mě spousta společností, dělám spoustu rozhovorů, které si užívám, ovšem když dostávám nabídky vést nějakou restauraci či dělat šéfkuchařku, tak to už je pro mě velice těžké rozhodnutí. A zatím to vše skončilo na tom, že jsem malá rybka, a ne opravdový profesionál, a stále se vzdělávám.
V medailonku pořadu Masterchef jste říkala, že byste měla vizi kavárny nebo svého bistra, to stále platí?
Bohužel ne, kvůli okolnostem kolem covidu a nejisté době, ve které žijeme. Ale já se těším na den, kdy si řeknu: Svět je zdravý a můžu začít podnikat. Ale teď se opravdu necítím na to vzít si na sebe takovou odpovědnost. A to nejen za mě, ale ještě i za zaměstnance.
Čemu se tedy věnujete nyní?
Aktivně se věnuji kurzům vaření a pečení pod záštitou dvou škol a taktéž pracuji na kuchařce, která je mým velkým snem. A pomalu se začínám věnovat online světu v rámci svých webových stránek a e-shopu.
Už jste se nevrátila k provozování čerpací stanice?
To je právě ukázka té doby, ve které žijeme. Ta benzínka byla moje dítě a tři roky jsem se o to starala, dala jsem tomu koncept a život. Během prvního lockdownu mě to totálně položilo a potom se to velmi těžko vracelo nazpět. Vzhledem k tomu, že jsme mohli mít otevřeno, dotace jsme nedostali. Všichni byli doma a, bohužel, lidé nejezdili a my jsme byli malá čerpací stanice, bez obchodu, s jedním výdejním stojanem, tak to, bohužel, nevydělávalo. Sice to skončilo, ale já jsem šťastná, protože život mi dává šanci na něco jiného.
Vyhrála jste milion korun, chcete opravdu všechny peníze investovat do kuchařky?
Kuchařka může stát i přes milion korun (smích). Je to hodně peněz, ale když se spojíte s prima lidmi a sponzory, tak se dá i uspořit. A investovat třeba do on-line prostoru, což plánuji.
Vy jste na výhru čekala velmi dlouho, benzínka nefungovala, z čeho jste žila?
Benzínka byl interní příjem, měla jsem však silný externí příjem z marketingu. Starala jsem se o klienty vytvářením jejich sociálních sítí, vytvářela jsem brandingy, kampaně... S tím jsem v podstatě taky skončila a využívám to nyní pouze pro sebe.
Po kurzech se tedy vrhnete na on-line výuku? Nebo prodej?
Lektorku kurzů bych měla ráda jako svoji dlouhodobou činnost. Jsem pod záštitou dvou kuchařských akademií, Grosetto a Gourmet, kde vyučuji.
Ráda bych se zeptala na vaše soukromí, co manžel, nebo partner?
Manžel je šťastný, je úžasný a navzájem se podporujeme. Manžel dokonce vaří líp než já (smích).
Proč se nezúčastnil show?
Nemá zájem o show, není to jeho šálek kávy. Něco jiného je, když doma v klidu vaříte, než když jsou okolo vás kamery. To zapomenete i krájet cibuli. Takže psychika je velkým aspektem.
Já kdybych měla doma vítěze MasterChefa, tak už nesáhnu na vařečku!
To si myslíte. On vaří velmi dobře a rád. A také jídla, která já třeba tolik nedělám.
Jaký byl pro Vás nejhorší moment během natáčení? Ve zpovědi jste říkala King Crab, co to znamená?
King Crab – krab královský. Poprvé v životě jsem přišla do kontaktu s živým tvorem, kterého jsem měla zpracovat. Je to možná pokrytecké vzhledem k tomu, že jsem masožravec, ale poprvé jsem musela já usmrtit toho tvora. Bylo to pro mě velmi těžké, a ještě navíc je to velmi drahá záležitost a já to nechtěla zkazit. Bylo to před koncem soutěže, byla jsem pod tlakem psychicky i fyzicky, vyčerpaná, navíc v předešlém kole jsem jídlo velmi pokazila. Prožila jsem si takový svůj emotivní přerod, abych si uvědomila, že jídlo se nepořizuje jenom zavakuované, ale má také svůj život.
V dávném rozhovoru se soutěžící MasterChefa Ivkou Sarauerovou jsem se dozvěděla, že pro ni byl nejemotivnějším momentem soutěže nákup za tři sta korun. To jste tam letos neměli...
Ne, měli jsme to postavené jinak. Při nákupu jsme byli omezeni na dvacet surovin a z toho jsme začali připravovat. Každý jsme tedy měli v hlavě svůj koncept menu, podle toho jsme také suroviny nakoupili. Jenže najednou nám řekli stop, vyměňte si stoly. Já jsem přešla ke stolu, kde měl Paulo nakoupenou petržel, balený sýr, mák a prosecco. Byla jsem z toho úplně hotová, tahle výzva byla opravdu humorná.
Jací jsou porotci, na obrazovce působí velmi přísně.
Jsou to velmi sympatičtí a charakterní lidé, kteří nám opravdu chtěli vždy pomoct. Mám na ně opravdu extrémně kladný názor. V kontaktu jsme s nimi ale nebyli, vyloženě nás separovali, aby nebyli ovlivňováni kvůli rozhodování. Pouze v přestávkách během natáčení byla šance se společně zasmát.
Jaké to bylo na stáži v profesionální kuchyni pana Kašpárka, který má Michelinskou hvězdu?
Tak to hovoří samo za sebe. Je to úžasný člověk. Iron Man je slabé slovo, on vše našlápl a nyní vše funguje jako živý organismus, každý ví, co má dělat. Makají od sedmi ráno do jedné do noci. Radek je ten, kdo diktuje tempo a je až neuvěřitelné, jak to zvládá s chladnou hlavou a respektem. Je opravdu jako otec velké rodiny, ke kterému můžete přijít a svěřit se. Pomůže vám, ale vyžaduje sto dvacet procent výkonu.
Zvládala jste to?
Zvládala. Hezky mě přijali mezi sebe. Pro mě je vždy důležitý psychický aspekt, protože když se člověk cítí v kolektivu nekomfortně, je to náročné, ale tady to byl pravý opak. Cítila jsem se, jako bych všechny už dávno znala. Po společně stráveném měsíci a půl jsme se objímali jako nejlepší kamarádi a já to tak opravdu cítila. Bylo to skvělé, velmi mě podporovali. Hlavně když jsem dělala něco nového jako vykošťování úhoře, připravovala Espumu nebo pasírovala. Vždy jsem cítila podporu. Prošla jsem v té restauraci vším.
Vy jste ze Slovenska, ale trvale žijete zde.
Žiji zde osm let. Na Slovensku mám tetu a malého bratrance. Jsou tu i moji rodiče.
Má pro vás jako budoucí šéfkuchařku nějaký dopad politická situace?
Snažím se být velmi apolitická. Samozřejmě mám svůj názor, ale nerada se k tomu vyjadřuji. Jako možná budoucí podnikatelka vždy doufám, že bude lépe. A taky doufám, že se dopracuji k českému občanství a budu alespoň volit v komunálních volbách (smích).
Jak se těšíte na Vánoce a co předsevzetí do nového roku?
Tyto Vánoce jsou úplně jiné, protože nestíhám. Nemám stromeček, který jsem vždy měla již 1. prosince. Možná ani mít nebudu, tak budu s rodiči. Máma je chodící Santa Claus, už od května má dárky. Tento rok mám opravdu hodně práce.
Takže ani pečení nebude?
Pečení asi proběhne, abych svým úžasným lidem na Instagramu ukázala nějaký recept a něco nového vyzkoušela. Nicméně to navazuje na to novoroční předsevzetí – zhubnout. Ráda bych se trochu omezila ve sladkém. U mě není problém sníst pět plechů cukroví, padá to do mě jako do černé díry. Jsem opravdu ulítlá na sladké.
Jako nová slavná tvář byste měla učinit také nějaké dobro...?
Ano! Ráda pomáhám a jsem užitečná. Stala jsem se patronkou humanitární organizace Adra, to je pro mě velmi potěšující. Je to dlouhodobá záležitost a chci, aby to byla součást mého života. Tak uvidíme, co z toho vzejde.
