Peníze musely ujít dlouhou cestu než se usadily v pohodlí našich kreditních i debetních karet. Mají svou historii a k jejich hromadění sloužilo v ČR po několik dekád státem podporované spoření.
Současná vláda hledá cesty, jak ulevit rozpočtu s rekordními schodky. Státní podpora na stavební spoření se má podle posledních slov ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) odporoučet do věčných lovišť.
Posledních třicet let se však jednalo o evergreen mezi bankovními produkty. S vývojem bankovních služeb se však produkt začínal jevit čím dál více konzervativně. Státní podpora klesala a naspořené peníze se zdaleka nepoužívaly jen na "stavební" účely.
Pohledem do vzdálené minulosti zachytíme předchůdce stavebního spoření na konci 18. století v Anglii. Princip spočíval v tom, že na dům aktivně spořilo více zájemců. Z pravidla šlo o deset zájemců, kdy se doba spoření na jeden dům zkrátila na jeden rok z obvyklých deseti. Losem se pak určilo, kdo ze skupiny střadatelů zakoupenou nemovitost obsadí.
U nás se první systém spojený se stavební spořením, které umožňovalo i poskytování úvěrů, začal prosazovat po roce 1927. Během první světové války se nestavěly takřka žádné byty a po jejím skončení byl napříč Evropou bytů velký nedostatek. Financování výstavby spořitelnami se rozjelo záhy po válce v Německu. U západního souseda našla inspiraci i mladá československá republika, kdy tímto způsobem byla financována výstavba na 160 tisíc bytů. Zajímavostí v kontextu dnešní debaty je, že stát na financování stavebního spoření nijak nepřispíval.
Historie produktu, který dobře známe dnes, se začala psát v roce 1993. O stavební spoření byl velký zájem od samotného počátku. Již v prvním roce jeho existence si ho pořídilo 220 tisíc zájemců. Při dodržení pětileté lhůty na nečerpaní naspořených peněz klienti dostali státní podporu ve výši 4 500 korun, což bylo maximum z 25% příspěvku k ročnímu vkladu. Průměrná měsíční mzda v roce 1993 byla 5 904 Kč. Pokud bychom tedy příspěvek přirovnali k dnešním mzdám, tak by se pohyboval kolem 30 000 korun.
Ze státního rozpočtu by na podporu místo současných 4 miliard korun putovalo takřka 30 miliard korun, což je více, než kolik by rozpočet stála zredukována červnová valorizace penzí. Klientů stavebního spoření rychle přibývalo a proto doznaly změny i podmínky produktu.
Vrcholu dosáhlo stavební spoření roku 2003, kdy bylo uzavřeno za jediný rok rekordních 2,1 milionů smluv a jejich celkový počet překročil 6 milionů. Výrazná většina obyvatel Česka tak využívala stavební spoření. Na státní podpoře byla vyplacena rekordní částka 16 miliard. S tím souvisí i zmíněný rekord v počtu uzavřených smluv, jelikož náklady na státní rozpočet vedly k prvnímu snížení státní podpory na 3 000 korun ročně s šestiletou vázací dobou.
Státní podpora se pak snížila ještě v roce 2011 na maximum 10 % z 20 000 vkladu, což je současný stav. Populární i po snížení státní podpory zůstala možnost úvěru ze stavebního spoření. Za celou dobu existence stavebního spoření byly vyplaceny úvěry v hodnotě 847, 3 miliard korun, které pomáhaly financovat vlastnické bydlení. Hypoteční trh se totiž v Česku po pádu komunistického režimu rozvíjel jen velmi zvolna, o čemž jsme psali zde.
Popularitě stavebního spoření napomohl i velký zájem ze strany finančních poradců. Díky státní podpoře bylo možné inkasovat relativně vysoké poplatky, které umožnily vyplácení štědrých provizí sjednavatelům stavebních spoření. Tradičně se za sjednání jednoho spoření platilo 1 % z cílové částky (mj. čím vyšší cílová částka, tím vyšší úvěr bylo možné čerpat). Zatímco na přelomu tisíciletí bylo běžné platit i stokoruny za vedení účtu u banky, dnes je velké množství bankovních služeb zcela zdarma.
V současnosti se poplatek za vedení účtu stavebního spoření pohybuje kolem 300 korun, což je v dobách spořících účtů přinášejících vyšší zhodnocení bez jakékoliv vázací doby argumentem, proč podporu stavebního spoření chce současná vláda zrušit. Není pochyb o tom, že stavební spoření za svou třicetiletou historii sehrála významnou roli při transformaci české ekonomiky. V kontextu současného rozvinutého hypotečního trhu však k pořízení vlastnického bydlení příliš nepřispívá a jako dlouhodobý spořící instrument zaostává za výkonem investicí do kapitálového trhu, který však v dobách vzniku stavebního spoření byl v Česku jen v plenkách.
Zdroje: aktualne.cz, czso.cz, banky.cz