/KOMENTÁŘ/ Od březnové inaugurace prezidenta Petra Pavla uplynulo téměř 100 dnů. V politice je zdrženlivý, ovšem nic nemusí trvat věčně. Prezidentský mandát je podstatně delší než život politiků v jiných exekutivních funkcích.
Naše společnost je fascinovaná čísly. Média milují stovku, když mají hodnotit výkony politiků. Číslo je to krásné, konec konců právě na stokoruně je vyobrazen Karel IV., bezpochyby nejslavnější český král. To i v Česku stihneme dříve přijmout Euro, než by Petr Pavel vystřídal slavného lucemburského krále na bankovce, ale sto dní už sedí na bývalém sídle českých králů, které je nyní domovem prezidentů.
Česko není prezidentskou republikou a Petr Pavel není ani protřelým politickým intrikánem, aby zásadním způsobem ovlivnil tuzemskou politiku. Na této ose je nejhlubší propast mezi ním a jeho předchůdcem Zemanem, který úmyslně otáčel ústavou k prezidentskému modelu a mával s menšinovou (tj. slabou) vládou Andreje Babiše jako s mávátkem na 1. máje.
Český volič chtěl však otočit kormidlem k prezidentu reprezentativnímu a zdrženlivému v uplatňování ústavních mantinelů. Toho se mu dostalo za prvních sto dní vrchovatě. Petr Pavel se nejen díky "vojenské" kondici těší pověsti elegána. Je trochu paradoxem, že atletičnost prezidenta ocenili voliči v národě, kde muži nedávno obsadili bronzovou pozici mezi evropskými tlouštíky. Fyzické síly nechybí prezidentovi generálovi ani při jeho vstřícnosti směrem k médiím, kdy rozhovorů rozdal opravdu úctyhodné množství.
Na české politické scéně pak překvapily Pavlovy náznaky civilnosti. Roztomilé bylo zvednutí svetru na lavičku a ještě velkoryseji působil prezident při cestování letadlem v "economy" na korunovaci anglického krále. Dodržel slib z kampaně, že se chce přiblížit méně papalášskému výkonu funkce oblíbenému u západoevropských politiků.
Jakkoliv má prezident hlavně reprezentovat, je zároveň hráčem na politické scéně. Nedávná historie nás poučila, že přímo volený prezident má velmi efektivní páky, jak tlačit na vládu. Petr Pavel při svém prubířském kameni, změna valorizačního schématu penzi, ukázal, že exekutivu nechá na premiérovi a sám jeho roli suplovat nebude. Tak nějak si to asi představovali i jeho voliči.
Rukávy má Pavel agilněji ohrnuté v zahraniční politice. Bezpečnostní krize vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu je pochopitelně pro bývalého hlavního generále NATO rybník, v němž umí plavat. Čehož si s velkou oblibou všímají politici i média. Nabízí se paralela s expremiérem Zemanem, který naopak díky zkušenostem z reálné vládní politiky do těchto vod skákal i z prezidentské pozice. K uznání v zahraničí mu to však platné nebylo.
Prezidentský mandát je pětiletý a každý z dosavadních prezidentů ČR ho obhájil, to máme deset let. Vzhledem k rekordu obdržených hlasů, bude Petr Pavel jen obtížně hledat vyzyvatele, tudíž je sto dní v tomto horizontu opravdu krátká doba na predikce.
Přesto se dá očekávat, že kontury svého prezidentství již Petr Pavel narýsoval ostrými tahy. Pokud bude situace na vnitropolitické i zahraniční scéně obdobná, pojede se ve vyjetých kolejích. Ovšem vlády se v Česku střídají mnohem rychleji (Václav Klaus je dosud jediným, kdo premiérské křeslo v devadesátých letech ve volbách obhájil), a pokud by se k vládě dostala současná opozice, možná by Petr Pavel přehodil výhybku ve své zdrženlivosti, jelikož se současnou vládou Pavel jako volič koalice Spolu nemá a nebude mít zásadní ideové konflikty. To však nemusí platit na věčné časy a sněmovní volby 2025 nám klidně můžou přinést novou dynamiku.
Zdroj: seznamzpravy.cz, tn.cz, cnn.iprima.cz, twitter.com