Tajemné hřbitovy oblohy: Čínský způsob pohřbívání vyvolává otazníky
Různé národy, krajiny, kultury, náboženství – to vše znamená odlišné zvyky, tradice a rituály, mnohdy zcela specifické a pro jiné nepochopitelné. Liší se svatby, vítání do života, pohřby i metody, jak uložit tělo k věčnému odpočinku. Pokud na něj tedy věříme. Zcela specifickou metodou pohřbívání jsou rakve zavěšené na skalách, specifické pro jihozápadní Čínu a připisované lidem z dnes již vymřelého kmene Bo.
Cestovat se dá za různým účelem - za zábavou, za sportem, k moři, do hor nebo třeba za naším koníčkem. Tím může být třeba i pohřbívání v různých zemích. I zde platí, že jiný kraj, jiný mrav. Někomu by mohl připadat tento zájem morbidní, ale rozhodně to tak není. Pohřbívání má tradice, je spojeno s mnoha zvyklostmi a rituály a dovolí vám blíže proniknout do tajů dané kultury. Pokud vás cesta a vášeň zavede do Číny, nenechte si ujít závěsné rakve, jež visí vysoko na skalních převisech. Někdy tak vysoko, že je ze země sotva vidíte. A to byl možná právě jejich účel - umístit člověka blíže k nebesům, blíže k jinému světu.
Závěsné rakve se nacházejí v celé střední Číně, většinou v odlehlých údolích na jih od mohutné řeky Jang-c‘-Ťiang, která teče z himálajského podhůří na východní pobřeží Číny. Někdy jsou umístěny tak, že je ani není možné spatřit – jsou seřazeny ve štěrbinách v útesu, vyváženy na dřevěných kůlech jako na konzolích, umístěny v obdélníkových prostorech vytesaných ve skalní stěně nebo naskládány vysoko v jeskyních.
Tvoří nejrůznější formace ve výšce od 30 až do 90 metrů a jsou vyrobeny z hrubě vytesaných dřevěných prken, z nichž tu a tam vyčnívá kost nebo lebka, a okolí doslova poseté zbytky oděvů, střepy z keramiky, včetně bronzových nádob na víno nebo jídlo. Našly se i zbraně jako bronzový oštěp a ge (staročínská zbraň s dlouhou násadou a vodorovnou čepelí), bambusové luky, šípy a pouzdra na šípy, a samozřejmě úlomky kostí.
Jsou to pohřební rituály? Nebo odkud se rakve vzaly?
Wongovo životní poslání
Wong How Man, hongkongský průzkumník, si tuto otázku klade již přes 30 let. Tehdy se objevila jeho posedlost těmito rakvemi na hřbitovech po celé Číně, a od té doby se snaží zjistit více o tomto neobvyklém pohřebním zvyku. Hledá, cestuje, publikuje, čte, studuje. Od roku 1991, kdy publikoval první studii, neobjevil jednoznačně vysvětlení, ale naopak ještě více otázek.
„Zpočátku jsem se jen ptal, jak se tam ty rakve k čertu dostaly, ale pak jsem nemohl přestat přemýšlet o tom, proč,“ říká. „A existuje tolik teorií! Nejstarší jsou údajně ve východní provincii Fuijan, o níž existuje zmínka již před 3000 lety.“
Starověké prameny hovoří o tom, že čím výše byly rakve umístěny, tím více se pozůstalí snažili ukázat zbožnost zesnulého. Jiné teorie naopak hovoří o tom, že výška bránila zvířatům v pytláctví těl a udržovala půdu volnou pro farmáře.
S každým dalším objevem více otázek
V roce 2015 uvedl deník People's Daily, že v centrální provincii Ču-pej bylo objeveno celkem 131 závěsných rakví, které byly umístěny v umělých jeskyních v útesu širokém 50 metrů a vysokém 100 metrů.
„Odborníci nezjistili, jak se starým lidem podařilo přepravit rakve, tělo a pohřební předměty, všechno vážící stovky kilogramů, do útesových jeskyní,“
uvádí se ve zprávě.
V roce 2000 Wong založil neziskovou Čínskou společnost pro průzkum a výzkum (CERS) a ve stejném roce se mu podařilo objevit jeden z dalších výškových hřbitovů, tentokrát v severním Jün-nanu, nedaleko místa, kde závěsné rakve spatřil poprvé. Tehdy mohl pořádně prozkoumat a zdokumentovat obsah.
Ale i tento přímý objev nakonec vyvolal jen další otázky. Například proč mnohé rakve obsahovaly ostatky vícera těl? Nebo proč byly rakve vyhloubené z masivního dřeva následně naplněny pískem, aby byly nesmyslně těžké? Bylo přece jasné, že později spadnou…
Lidé Bo – blíže k přírodě a nebesům
Wong How Man nakonec došel k závěru, že rituál patřil ke kmeni lidí Bo, což byl vzpurný menšinový kmen, který obývající hranici mezi dnešním jižním Sečuanem a severozápadními provinciemi Jün-nan.
Přestože nikdo dodnes neodhalil skutečný smysl tohoto pohřbívání, odborníci si myslí, že lidé z Bo věřili, že zavěšení rakve na útes usnadnilo zesnulému dosáhnout nebe. Ve starověku lidé věřili v přírodu a mysleli si, že v ní žijí dobré duše. Věřili ve skály, hory a vodu. Tuto teorii zastává i Guo Jing z Jünnanského zemského muzea.
„Lidé věřili, že útesy nebo přírodní útvary s vysokou nadmořskou výškou jsou blíže nebi. Domnívám se, že lidé Bo byli stoupenci této teorie.“
Kmen sice jako takový zmizel, ale zřejmě se asimiloval do jiných místních menšinových skupin, a v této podobě možná stále přežívá, a s ním i jeho rituály.
Výsledky Wongova výzkumu byly základem dokumentu Discovery Channel z roku 2003, v němž se pokoušeli rekonstruovat způsob, jakým byly rakve transportovány po útesu. Zatímco někteří věří, že byly sesazeny seshora, jiní myslí, že byly vyzdviženy lešením.
Spouštění rakví na lanech? Možná…
Cui Chen, kurátor Yibinova muzea, vysvětluje tři různé způsoby, jak mohly být rakve umístěny na útesy.
„Buď mohly být použity zemní rampy, ale odborníci toto řešení zavrhují kvůli neskutečné námaze, jež by byla v nedostatečně osídlené oblasti obtížné. Druhou variantou je dřevěné lešení podepřené na kůlech ve skále, ale dosud se nepodařilo najít ani jedinou kůlnu. Třetí možnost je spuštění rakví na lanech shora, jež se nám zdá zatím nejpřijatelnější.“
Není to tedy jen ohromné úsilí, které bylo vydáváno na každý pohřeb, co nás dnes fascinuje. Je to i skutečnost, že zvyk závěsných rakví je v rozporu s podzemním pohřbem a kremací, jež většina moderní společnosti, včetně Číny, normálně praktikuje.
Novodobá neúcta k mrtvým
V každém případě jsou některé ze závěsných hřbitovů dnes i turistickými atrakcemi, kde je ne vždy sdílena úcta s mrtvými. Mnohá pohřebiště byla vypleněna a zničena. Turisté zde zanechávají bankovky, nestydí se ani strčit do některé z lebky cigaretu, jako nepovedený vtip. Jinde se zase objevily falešné závěsné rakve postavené místními turistickými společnostmi, jež se snaží přilákat více návštěvníků.
Jedno z nejznámějších sečuánských pohřebišť bylo vypleněno i přesto, že se rakve nacházely 90 metrů nad zemí a místo bylo chráněno jako národní kulturní památka.
„Kořist zločinců údajně obsahovala starověké meče a další cennosti. Pokud se vrátíme o 20, 30 let zpět, ano, Čína měla jiné priority a omezené financování. Zato dnešní Čína má takový vliv, že by si ochranu svých tradic měla hájit. Jde o integritu kultury a kulturní identity,“
říká Wong a dodává:
„Archeologie v Číně je dobře financovaný a prestižní obor, ale studium zavěšených rakví se zdá být opomíjeno.“
Co stojí v cestě?
Anke Hein, archeoložka z Oxfordské univerzity, která studovala pohřební zvyky v západní Číně, říká, že tento druh pohřbívání byl praktikován v různých časových obdobích, geografických oblastech, a dokonce spadá i do různých disciplín – k archeologii i antropologii.
„Jsem si jistá, že kdyby někdo opravdu chtěl odhalit skutečnost, mohl by,“
říká Hein.
„Ale potřebovali byste spolupráci různých provincií a místních vlád, což je obtížné a vyžaduje to hodně energie.“
Proto dodnes můžeme o závěsných pohřebištích jen spekulovat.
Pohřby pod širým nebem jsou však vykonávány v čínském pohraničí; Tibeťané a Mongolové praktikují pohřby na obloze, při nichž jsou těla rozsekána a nabízena supům nebo jiným zvířatům. Útesové pohřby jsou dodnes praktikovány na Filipínách v Sagadě, byly zaznamenány i v severním Thajsku i Tichomoří.
