Anet Antošová je přední českou tanečnicí a choreografkou. V rozhovoru prozradila, jaké to je živit se pohybem a jaké to je neustále potřebovat kreativitu. Osvětlila, jakou pozici mají tanečníci v muzikálech a v divadlech. Promluvila o svém pohledu na Stardance a TikTok tanečky. Jaká je spolupráce s Leošem Marešem a jaký je člověk? To vše se dozvíte v novém rozhovoru.
Ve chvíli, kdy se člověk něčemu věnuje naplno, tak chce, aby výkon byl lepší a lepší a věnuje tomu svůj veškerý čas. Svůj volný čas ráda investuju do toho, co mě živí a tím je mé tělo. Chodím do sauny, ledové sprchy, dýchání, čtení knih, procházky se psem. To mi pomáhá k tomu, abych byla pořád funkční. Samozřejmě také spánek.
Když člověk potřebuje múzu nejvíce, tak samozřejmě není k dostání. Není to jako v jiných oborech, kdy můžete někoho zaúkolovat. Co mi v těchto okamžicích pomáhá je to, že zapomenu na to, že to udělat musím. Pustím si hudbu a snažím se kreativním způsobem pohybovat do hudby před zrcadlem a hledat tu inspiraci. Taky pozoruju ostatní tanečníky a to, co v nich vidím, tak to začínám vnímat Také inspiraci hledám v dětech, zvířatech a v běžném životě. Také se dívám na filmová zpracování a pohyby herců. Něco, co není podle pravidel. Snažím se hledat inspiraci v životě, v přírodě, lidech a snažím se to pozorovat. Jsou ale situace, kdy to nejde a já to musím opravdu odevzdat. Když mám ale termín odevzdání, není cesty zpět a prostě to odevzdám. I ten stres, že to musím odevzdat, je pro mě velkým motorem.
Street dance se už nevěnuji na soutěžní úrovni, pracuji hlavně na divadlech, muzikálech, koncertech. V této sféře jde spíše o to, aby se to líbilo divákům, není to hodnocení a umisťování se na příčkách. V divadle je to ale hodně omezené tím, že máte jasně daný scénář, režii a situaci. V muzikálu jsou tanečníci spíše jako pozadí, mají vyniknout hlavní postavy. V soutěžní sféře choreografii v rámci street dance má choreograf volné ruce a nemá tolik omezení.
Muzikály dělám nárazově a externě. Začínala jsem v plzeňském divadle, následně jsem dělala asistentku choreografa v hudebním divadle Karlín, konkrétně v Sestře v akci, Adams Family atd. Nejžhavější novinkou je pro mě spolupráce v divadle Broadway. Minulý rok jsme měli premiéru muzikálu Okno mé lásky. Letos připravujeme muzikál Trója, který má premiéru 1. února 2024.
Upřímně to moc nesleduji, sledovala jsem ale slovenskou verzi pořadu. Obecně je to komerční reality show, kterou český divák miluje. Divák má rád ty situace a ten happening a zákulisí, včetně osobností. Nemyslím si, že je to o nějakém výkonu, nebo přímo o té soutěži, spíše je to o tom příběhu. Věřím tomu, že to je taková komerčnější akce, což je pro naše publikum správně, ale není to můj šálek kávy.
Přemýšlela jsem nad tím. Říkala jsem si ale, kdyby mi to někdo nabídl, do jaké kategorie by mě zařadili. Sice jsem tanečník a choreograf, ale ne latinsko-amerických, nebo standardních tanců. Nejsem v tom profík, abych to mohla učit druhého člověka. Kdybych byla v roli toho, co se to učí, tak je to nefér, protože taneční zkušenosti obecně mám. Brala bych to jako výzvu. Obecně ráda pozoruji běžné páry, kteří tančí třeba na párty na dovolené, to je podle mě přirozené a měli by se z toho inspirovat třeba i TikTok tanečníci, tam už se ztrácí ta podstata tance. Většina TikTok tanečků je dělaných na oko, na kameru a to není ono. Je mi to trochu líto a přijde mi to umělé.
Leoš Mareš je profík v tom co dělá a ví přesně, co český divák chce a to mu dokáže dát. Je to velký umělec. Rozumíme si v pracovní sféře, oba jdeme tvrdě za cílem. Je to skvělý producent, tanečníci pod ním mají skvělé podmínky a to se moc nevidí. Nemá problém jít do toho. V dnešní době je těžké sehnat spolupráci, která by Vás bavila a byla kvalitně ohodnocena pro tanečníky.