Herečka Uršula Kluková: přála bych si jet na Machu Picchu, ale už jsem stará. Podívala jsem se alespoň do Izraele

Původně jste pracovala jako zdravotní sestřička. Co vás vedlo k tomu změnit to své životní motto, své povolání?

Tak co mě k tomu vedlo, byla nabídka. Já jsem hrála amatérské divadlo a dostala jsem nabídku jít do profesionálního. A když mě někdo něco nabízí, tak to většinou vezmu.

Vy pocházíte z Polska. Od kolika let jste v České republice?

Od 6 let.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Mluvíte nádherně Česky. Byly pro vás těžké začátky, naučit se plynule česky? Jak na to vy s odstupem času vzpomínáte?

Já jsem měla jít do první třídy, šla jsem totiž až od sedmi let a žádné těžkosti jsem s tím neměla. My jsme doma mluvili, moji rodiče ovládali čtyři jazyky a já jsem v podstatě rozuměla dobře všemu možnému. Takže mě to nedalo velkou práci, neměla jsem s tím problém.

Vypadáte pořád stejně, jak to děláte. Poraďte našim čtenářkám nějaký tip, jak na to.

To nevím, já totiž nedělám vůbec nic. Ale jo, dělám. Mám takový rituály všelijaké, takže já si myslím, že každý musí poznat sám sebe a každý musí vědět sám, co kde ho bolí a kdy. Já se hodně zabývám sama sebou.

A pomáhá vám to v něčem, když se věnujete sama sobě?

Pomáhá mi to. Teď se pozoruju a zjišťuji, že tohle mi dělá dobře a to naopak ne. A někteří lidé mi dělají dobře a někteří mi nedělají dobře. Prostě tak to je. Být starý jako jsem já je velmi těžké.

Vy máte několik let stejný účes. Nepřemýšlela jste někdy na nějakou změnou?

No, nepřemýšlela. Ale jednou jsem točila něco ve Slaném, to už je dávno a tam jsme byli dva dny. Já jsem se tam nudila a nechala jsem se tam ostříhat na ježka. To jsem ještě pracovala v Semaforu a Slávek Šimek mě chtěl vyhodit. Pořád mě to někdo připomíná a já všem vysvětlovala, že mi to rychle naroste a oni se pořád dokola ptali, kdy už to bude. A proto jsem to od té doby už nikdy neudělala.

Co vás teď v nejbližší době čeká? Jaká pracovní záležitosti nebo soukromé zážitky budete mít. Na co se budete těšit?

Teď se budu těšit na jaro, protože jsem pořád nějaká zmrzlá. A budu se těšit na to, že budu mít zase nějaké nové příležitosti pracovní a když ne, tak budu muset práci vymyslet.

Aby bylo co dělat, že?

Ano.

Kam byste se chtěla podívat, co byste si chtěla splnit za sen?

No, já žádné sny moc nemám. Protože kdybych se chtěla někam podívat, tak se tam půjdu podívat. Já jsem byla v Izraeli, tam jsem se chtěla moc podívat, a to se mi splnilo. Teď bych tam chtěla zase jet, ale kvůli situaci tam to nejde, takže tam nepojedu. A pak bych chtěla na Machu Picchu, ale to jsem stará, abych tam vylezla, takže to jsem také zamítla. A jinak nikam jinam jet nechci.

Takže se dá říct, že to necháte na osudu, co vám přijde do cesty?

Ano.

Co byste chtěla vzkázat našim čtenářům a čtenářkám? 

No, určitě, aby četli knihy, pokud se to tedy týká knih.

Určitě, mohou to být knihy, protože jsme se dnes sešli na křtu jedné knihy. Mimo jiné vy jste říkala, že máte ráda tlusté knihy. Někoho naopak nudí, jako moji babičku, tak jí nakopnout k tomu, aby jí četla.

Já bych nikoho nenakopávala, aby četl, protože to je každého věc. Ale knížky pro mě po celý život znamenaly strašně moc a znamenají pořád. Já čtu hodně a vždycky se zaměřím na nějaký žánr a ten vyčerpám a pak se zase vrhnu na jiný žánr a takto to jde pořád dokola. Já si myslím, že všechno, co umím a co znám, je z knih.

Dalo by se říct, že je kniha pro vás oblíbená forma relaxu?

Relaxu to ani ne, já si relax představuji tak, když jdu na houby.

Máte tedy ráda houbaření?

Mám ráda les.

Já vám moc děkuji za rozhovor a za to, že jste tady dnes byla, a hlavně hodně štěstí do budoucna.

Děkuji. 

Zdroje: vlastní dotazování, autorský text, redakce LP-Life, rozhovor s Uršulou Klukovou