Vanda Hybnerová měla úraz a teď má sešroubovanou nohu. V jejím novém projektu bude zlehčovat smrt

V Nové Spirále hrajete činohru Madisonské mosty, která je tady unikátní. Je to první představení tohoto stylu v České republice. Jak se vám to hraje v tomto prostoru?

Přesně jste to pojmenoval. My jsme pokusní králíci. Z okolí od kolegů, kteří už vědí, že jsme se do takového projektu namočili. Nemám zatím žádnou jako konkrétní velkou podporu, protože tento prostor primárně nebyl koncipovaný právě pro činohru, takže je to velká neznámá, a vlastně já nemůžu říct, jak se mi hraje, protože zatím jsme ve fázi procesu, a to uvidíme až jakým způsobem na to budou reagovat diváci. Je to strašně náročné vlastně. Já si připadám jako takový ten dort v cukrárně, jak se točí v takové té skleněné vitrínce a všichni si ho prohlížejí, z které strany by do něj kousli. Takže je to i zároveň, jako kdybyste hrál na dvoře pro pětipatrový baráky okolo, takže je to těžký. Musíme se popasovat se všemi těmi technologiemi, které ten dům nabízí. Je to i proto, aby se částečně ukázalo, co ta Nová Spirála všechno umí.

Jsme takový vlastně, jak jsem řekla, pokusní králíci.

Takže naše herectví a náš příběh je jenom jedna z takových jako součástí toho všeho. Tento příběh Madisonských mostů, takové jako, řeknu v uvozovkách “seniorské lásky”, je ukázka toho, že existuje naděje, že až vám bude tolik, kolik je mně, že ještě pořád to nemusíte zabalit, že ještě se může objevit ten pravý do toho vztahu. Tak dovedu si spíš tady tuhle věc, protože všichni samozřejmě znají ten film, představit jako intimnější představení, jako na nějakou menší scénu, kde vlastně ty emoce a tak, nebudou muset být násobený tím vším obrovským ballabilem, který my tady máme, ale je to prostě pokus. Nová tvorba, nebo pardon, živá tvorba Petry Horváthové, která s tímto projektem přišla, jsou mladí lidi a věří tomu. Tak já se prostě pokouším naplnit tu jejich vizi. Je to pro mě velká neznámá, ale já na té své profesi tohle miluji, jako tyto zvláštní výzvy. A jsem ráda, že ještě mě takto jako v tomto věku potkávají nějaké věci, které jsem ještě nikdy nedělala, protože dost se věci opakují. Jako pracovat s tím, že člověk už se něco naučil, je nuda. Takže já to beru jako takový střemhlavý pád.

Vy hrajete takové intimní představení vlastně s Honzou Révaiem. Jak se vám s ním hraje taková intimnost?

Jako v těchto ohledech nastupuje absolutní profesionalita. Jo, protože ve chvíli, kdy máte s někým hrát intimní okamžiky, které jsou na hranici sexuálního aktu, tak se s kolegou musíte přesně dobře domluvit, kdy kam kdo dává koleno loket, je to vlastně taková choreografie. Takže to, co pak diváci ve výsledku vidí, a co by je mělo dojmout, nebo to nějak emočně s nimi zamávat, tak my to musíme secvičit jako takový speciální tanec.

A ty podtexty, které my si k tomu říkáme, by asi diváci nechtěly slyšet.

Honza je profík, a právě myslím si, že na této scéně se možná cítí ještě lépe než já, protože je tanečník a přemýšlí víc tělem. Myslím si, že s Honzou máme společných spoustu věcí, i jako v osobním životě. Máme rádi koně, máme rádi cestování, výzvy a tak, takže nejsme si vzdáleni a Honza je prostě hlavně fajn parťák. Je to taková klidná síla.

Otevřít v galerii (1)

V tom představení se různě zvedají plošiny, točí se to a já jsem si všiml, že kulháte. To máte tady z nacvičování?

Ne, ne, ne, to už vy jste si toho všiml? No tak to ještě musím zapracovat na tom, aby to nebylo vidět. Já jsem měla v létě takový úraz a mám sešroubovanou nohu. Bála jsem se, že vůbec k tomu zkoušení nedojde, ale snažím se to rehabilitovat tak, abych odehrála premiéru, aby to nebylo vidět.

Na jevišti to vidět nešlo, takže je to v pořádku.

To jsem ráda, děkuji.

Vy jste teď nastoupila do seriálu Jedna rodina, kde hrajete s koňmi a vlastně mi přišlo, že tam hrajete sama sebe. Co si o tom myslíte vy o této roli? Přijala jste to právě proto, že vám je toto téma tak blízké?

Trošku podezřívám, že to malinko už jako pro mě vymysleli. My jsme to začali točit už v létě.

Právě shodou okolností, teda ještě před tím, než se mi stal ten úraz, a pak dokonce jsme museli částečně do toho natáčení zapracovat můj handicap, protože jsem byla o berlích asi skoro 2 měsíce.

No, já jsem ráda vlastně. Poprvé hraji něco, kdy někdo využil to, co je můj život, že mám ranč s koňmi. Vlastně koním se věnuji přes 30 let, tak tady mám jako možnost, i když to samozřejmě pro kameru vypadá jinak s filmovými koňmi, kteří jsou úplně jinak trénovaní, než třeba jsou moje koně. Ale já jsem za to hrozně vděčná, protože u takového seriálů vždycky vypadají dobře exteriéry a myslím si, že natáčení na statku s koňmi a tak, bude pro diváky hezký zážitek.

Během jednoho rozhovoru jste říkala, že na tom vašem ranči máte samé ženy kolem sebe, že pracujete jenom se ženami. Nechybí vám tam někdy ta mužská ruka na ty těžké dělnické práce ? Koupila jste si traktor, jsem koukal teď.

Jo, no právě ten traktor mám, protože tam dost často chybí ta mužská síla, ale není to tak úplně. Jako občas se najde nějaký muž, který tam chvilku vydrží. Chvilku říkám v uvozovkách, protože tohle můžou dělat opravdu lidi, kteří jsou úplně šílení jako já tolik let, protože to je nekonečná dřina, která nemá nikdy konec, protože koně, co sežerou to vzápětí vykadí, takže pořád vlastně každý den jenom sbíráte ty koňský bobky, které někam vezete. Pak je tím traktorem vezete na to pole, kde máte dobrý pocit, že se to použije jako hnojivo, a tak třeba na čtvrt hodiny na 10 minut si sednete s kávou a podíváte se, jak je to hezky uklizený, než začnou ty koně zase znova dál kadit. Člověk by vám řekl, že to je jenom o tom pracovat s tím kolečkem a dělat okolo sebe čisto, ale já to mám jako takový relax. Někdo medituje, někdo chodí k psychoterapeutovi, někdo se prostě učí cizí jazyky a já si čistím hlavu fyzickou prací, prostě na čerstvém vzduchu.

Není to časově náročné dojíždět do té Jihlavy, to je tak zhruba hodina. Jak to zvládáte?

No už jezdím 30 let. Já jsem si tuhle říkala, že bych chtěla vědět, kolik kilometrů jsem na té D1 najezdila. Já bych měla dostat nějakou medaili. Speciálně bych jako žádala, aby mě vyznamenali, protože já jsem 30 let na D1 a neměla jsem tam nehodu.

A teď ještě budou zvyšovat ceny dálničních známek.

To mi neříkejte, tak budu jezdit po starý.

Vy jste oddávala farářku Martinu Viktorii Kopeckou. Jaké to pro vás bylo? Jaký to pro vás byl zážitek něco takového si zkusit v životě? Oddávat ještě pár, když si vzala vlastně svoji partnerku.

No, já se znám dlouho právě s Andreou, kterou si Martina, nebo dámy se sezdaly. Pro mě to bylo vlastně tak něco nepopsatelného, protože já jsem si to vzala trošku jako herecký úkol. Já jsem z toho měla vlastně daleko větší trému, než budu mít třeba tady, protože vstupujete někomu absolutně do jeho života. Zapisujete nějaký okamžik, který pro ty dvě ženy byl strašně důležitý.

Myslím si, že z nich, teď budou mít už roční výročí, ta láska tryska úplně takovým způsobem, že bych to přála jako i jiným párům, aby to takto jako měli.

Ještě mi nakonec prozraďte, co vás čeká do budoucna? Na co se diváci můžou těšit? Kde Vás můžou vidět?

Já mám letos takovou hodně plnou sezonu. Kromě teda seriálu, který jste zmiňoval Jedna rodina, do kterého jsem teď vstoupila, jsem teď dotočila film, který se jmenuje Neporazitelní, který je, myslím si, že má našlápnuto k velké sledovanosti, protože je nejenom hlavně ze sportovního prostředí, ale týká se handicapovaných para hokejistů. Ten film, ten scénář je napsaný z větší části podle skutečné události. Takže myslím si, že tohle bude velké a silné téma. No, a pak co dál? Čeká mě spousta různých divadelních premiér. Ještě jako samozřejmě mimo tady Madisonské mosty budeme zkoušet v Laterně magice takovou klauniádu. Pantomimu vlastně, která se jmenuje Pluto s Aničkou Polívkovou a Radimem Vizvárym. Pak mě čeká ještě nějaký můj vlastní projekt na moje oblíbené téma pohřebnictví. Já mám nějaké takové jako zvláštní období, kdy mám potřebu se zabývat a trošku zlehčovat smrt a nějak ji od sebe malinko odstrčit. Tak jsem v kontaktu s ředitelem pražských hřbitovů a s Evou Leinweberovou vymýšlíme takové vlastně poměrně černohumorné stand-upy na téma pohřby, pohřební služba. No, a to už vlastně je teď v rámci této divadelní sezóny vše. Jako myslím, že toho je hodně a pak mě čeká ještě veliký projekt v Mladé Boleslavi, a tak je toho, je toho prostě spousta. Moc pracuji.

Já Vám děkuji a přeji hodně štěstí.

Zdroj: autorský text, vlastní dotazování

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost