Září jasnou okrovou barvou. Celá fasáda je vkusně zdobena nástěnnou malbou se secesními symboly pocházejícími z pera malíře Františka Koblihy. Na první pohled diváka zaujme i hranolové nároží se segmentovaným oknem.
To je jev zcela běžný, že si architekt navrhne svůj dům k bydlení, vilu k rodinnému rozjímání, svůj kout klidu a jedinečné zázemí. Ne jinak tomu bylo u tohoto architekta doby secesní Aloise Kordy. Pražský Smíchov je tak bohatší o jednu kouzelnou a luxusní stavbu.
Architekt si na této stavbě dal záležet, vždyť to byla jeho srdcovka. Na čtvercovém půdorysu vyrostla rozlehlá, pětipodlažní budova.
Při vstupu do prvního patra se vám otevře nádherný výhled na Prahu, neboť samotná vila se nachází v nadmořské výšce 254 metrů. Terasa je nesena mohutnými sloupy, tím je fasáda dynamická.
Nic nebylo ponecháno jen tak. Pozornost byla věnována i štukové výzdobě na fasádě. Vše bylo laděno do teplých odstínů žluté a červené, stejně jako dřevěné prvky. Jsou zde členitě se vinoucí květiny, sluneční hodiny v podobě usmívajícího se slunce a v západní části domu pak anděl s velkými žlutými křídly.
Luxusní stavba budí přátelský dojem, laskavě se „usmívá“ svou barevností na kolemjdoucí.
Tu můžete najít v tanečním sále zdobeném palmovými listy, prvotřídní podlahovou krytinou. Stranou jde střídmost, maximálně zde bují autorova fantazie, obdiv flórou a faunou v jejich symbolickém podání. Luxusní je i čtyřpatrová věž s několika balkóny a kruhovými okny, které žertovně pozorují ruch v ulici. Někdo by řekl, že se jedná o bizardní stavbu. Pravdou je, že je odvážná a půvabná zároveň. Po rekonstrukci dům září novotou a radostně vyhlíží do budoucnosti.