Kauza Kramný, pětidílná série, kterou nyní uvádí Voyo, má po uvedení prvního dílu na ČSFD slušných 80 %. Přináší nejen známá fakta, ale hlouběji se noří do vyšetřovacích spisů, nachází v nich nesrovnalosti a poskytuje stejnou měrou prostor jak Petru Kramnému a jeho rodině, tak i pozůstalým a rodině zavražděné Moniky a Klárky.
Režisér Petr Hátle je mimo jiné autorem i filmu Manželé Stodolovi, který byl nedávno uveden na Netflixu, zdaleka zatím nedosáhl takového hodnocení, ale čím rozhodně vynikal, byla velmi sugestivně mrazivě zobrazená atmosféra let 2001 a 2002 na venkově. Zachytit atmosféru s touto egyptskou kauzou Petra Kramného a jeho rodiny bylo výzvou, ale podařilo se však na jedničku, scenáristka Kristýna Májová navíc připravila příběh tak, že si na jeho konci divák znovu nemusí být vůbec jistý, co se vlastně doopravdy stalo a je, nebo není, odsouzení Petra Kramného spravedlivé. Zcela se dokument snaží vynechávat bulvární nádech a lze mu připsat pečlivost a promyšlenost, s jakou je poskládán. A především, podobně jako u Stodolových, mrazí vás při dokonalém vykreslení chytlavé atmosféry té doby, detailů, hudebního doprovodu, jednoduše se divák cítí být na místě díky archivním záběrům, posudkům, výpovědím advokátů, rodin, rozhovorům i citlivě natočeným novým záběrům a rekonstrukcím.
Seriál velmi dobře ukazuje, jakým způsobem vzniká šťavnaté sousto pro bulvár a kam až je možno posunout hranice toho, co je, nebo není morální.
Analytik Milan Kruml uvedl v seriálu:
„Média tehdy byla pod tlakem sociálního prostředí, nastupovaly sociální sítě,“
a doplňuje, čím vznikala tak silná atraktivita tohoto příběhu i to, že každý novinář by musel při zpětném pohledu nyní zažívat pocity studu. Lidé ochutnávali trend, že stačí špatný kukuč a narcistická povaha, desítky názorů v diskuzi a zcela je to strhlo k nelítostným soudům. Petr Kramný byl automaticky vrah, protože na to prostě vypadal. A panenkovská vizáž Moniky Kramné byla dokonalým ztělesněním oběti žárlivého manžela, ostatně krása Moniky je v dokumentu též vyzdvihována svědeckými výpověďmi, divák může mít pocit až sekundární viktimizace oběti. Ale právě to se dělo v reálu v prvních týdnech a měsících vyšetřování, některé tehdy živé a zapomenuté emoce seriál výtečně připomíná.
V dokusérii vystupují dva bulvární redaktoři (Nova, Blesk), kteří se v té době případem zabývali a prozradili například to, že Petru Kramnému za rozhovory média platila, poskytoval je až překvapivě ochotně a dával pozor na to, jak při rozhovoru vypadá. Pro novináře bylo důležité mít titulní stranu, mít strhující téma, něco zveličit, něco zatajit, nic jiného v centru zájmu nebylo. Divák dokumentu si začíná uvědomovat, že tady někde začíná být velmi snadné manipulovat s emocemi společnosti a čtenářů, vířit názory, a velkou roli hrálo i to, že novináři za Kramným v podstatě okamžitě vyjeli přímo do Egypta, čímž celému případu dali punc důležitosti.
Ve chvílích, kdy se informací začne hrnout nejvíc, což bude od druhé části série, snadno pochopíte, proč byl případ tak spletitý a nejasný.
Seriál předkládá střípky, informace, které se snaží, ale možná vůbec nesnaží poskládat do uceleného celku. Zřejmá je i snaha ukazovat emoce, ale zároveň je tlumit, protože zakrývají pravdu. Ostatně, pravdu nedokázal stoprocentně rozluštit ani soud, takže ve vzduchu mnohým zůstane viset existence justiční otázky „pochybnosti ve prospěch obžalovaného“. Bílá místa jsou tu jasně zřetelná a dokument nikomu nestraní, čímž otevřená místa doslova sálají nedořešeností, byť si udržují krajně děsivý podtext a hrůza z činu na vás dýchá doslova každou vteřinou dokumentu.
Dokument dává prostor rodině odsouzeného, samotný Petr Kramný s filmovým štábem spolupracoval na Mírově, kde se si svůj trest odpykává. Byl milující manžel, nebo chladnokrevný vrah? Prostor dostává rodina obětí, její přátelé, dozvídáme se, že Monika se před osudnou dovolenou svěřila, že se chtěla s Petrem rozejít, opět zaznívá, že měla více věcí, se kterými se chtěla svěřit, dostalo se i na tehdy propíranou minulost Moniky Kramné, její návštěvy večírků se striptéry a vícero facebookových profilů, které měla. Výpovědi ukazují ve své syrovosti i vliv odstupu let, přesto otazníky zůstávají. Je zřejmé, že nejvíce pravdy leží v tom egyptském hotelovém pokoji, který už nepromluví.
Série přináší i výpovědi dosud nezveřejněných a neznámých svědků, kteří byli touto kauzou dotčeni.
Soudní znalci byli tvrdým oříškem při celém vyšetřování a později byli dva z nich odsouzeni za zkreslený posudek v této kauze. Dokument odhaluje i velmi zásadní nepřesnosti až fatální chyby v důkazech přímo od egyptských vyšetřovatelů, vkrádá se logicky i myšlenka, jak vůbec lze v tak vypjaté atmosféře, která celou kazu provázela, činit jednoznačná rozhodnutí, přičemž prvotní zmatek vzniká na straně egyptských kriminalistů. Výrazné bylo i množství emotivního balastu, který se na případ mediálně nachytal a nesmírný tlak zaujaté veřejnosti, která právě kvůli bulvárním informacím a jejich sugestivitě v prvních letech nového tisíciletí měla víc jasno než soud.
Dokumentární krimi seriál Kauza Kramný je k vidění na Voyo od 19. července 2024, bude vysílán každý týden po jednotlivých dílech.
Vrátíme se k něm k červenci roku 2013, kdy do egyptské Hurghady přijela rodina Kramných na dovolenou...
K tématu se můžete dozvědět více i na jiných platformách:
Podcast Opravdové zločiny s Klárou Long Slámovou, která byla obhájkyní Jiřího Kájínka a v případu Kramný obhajovala rodinu obětí (a v novém dokumentu též vystupuje)
Pořad Střepiny řešil kauzu ještě v době jejího vzniku.
Pořad Hlasy zločinu se věnoval případu také velmi obšírně.
Zdroje: autorský text, voyo.nova.cz, lidovky.cz, csfd.cz