S končícím rokem 2024 a blížícím se novým rokem přichází období novoročních předsevzetí. V roce 2025 už konečně přestanete kouřit, omezíte alkohol, zhubnete, najdete si partnera/partnerku… nebo to zas nevyjde. Máme pro vás jednu nepříjemnou pravdu: záleží jenom na vás. Jak tedy pracovat se svou vlastní hlavou, abychom příští rok dosáhli cílů, které si stanovíme. Přečtěte si užitečné tipy od předního českého mentálního kouče.
Marian Jelínek je bývalý hokejový trenér, manažer a autor úspěšných knih o sebepoznání, koučování, disciplíně a dalších podobných tématech. Jeho přednášky bývají beznadějně vyprodané. Přednáší dokonce také na vysoké škole, konkrétně na pražské Newton University, kde je vyučujícím a zároveň garantem předmětu psychologie pro manažery. Jako kouč spolupracuje s vrcholovými sportovci – za zmínku určitě stojí Jaromír Jágr nebo Karolína Plíšková.
Já se paradoxně ohlížím spíš zpět, bilancuji a ukončuji minulost. Je pravda, že se dívám i dopředu a přemýšlím, čím naplnit následující rok. Ale jako novoroční předsevzetí bych to nenazýval.
Mám to nastavené trochu jinak – ten, kdo chce něco změnit, či s něčím začít, nemusí přece čekat na Silvestra. Ale chápu to, je to takový mezník – něco končí a něco nového zároveň začíná. Jen z mé zkušenosti je „životnost“ těchto předsevzetí bohužel obecně krátkodobá. Ovšem někomu to může pomoci, je to individuální.
Určitě ne. Je to jakýkoli den, který je třeba něčím emočně silný – návštěva lékaře, rozchod či naopak, bolest a podobně.
Vše je o vůli a smyslu něco chtít změnit, podstoupit nebo si dopřát. Je důležité sám sebe znát, abych si dal předsevzetí reálná a sám se sebe zeptat, zda na to mám energii. Já hovořím o tom, že vítěz je ten, kdo uzavře smlouvu sám se sebou a tu následně splní.
To záleží na tom, čeho se týká a kdo si ho dává. Mělo by to být předsevzetí, které je pro jedince emočně atraktivní a dává mu velký smysl. Díky tomu může uspět. Podpořil bych ho i tím, že o něm někdo, kdo je pro mě důležitý, má vědět.
Dobře se znát, nemluvit do větru a uvědomit si zodpovědnost, kterou závazkem na sebe bereme.
Nedostatek vůle, disciplíny, sebeovládání, neschopnost si sáhnout na komfortní zónu. Těch důvodů je celá řada.
Motivace je energie, kterou jednoznačně potřebujeme. Ale důležitý je také smysl, který vidím v dodržení závazku. Viktor Frankl o tom krásně píše: „Nezáleží na velkosti překážky, ale na velikosti smyslu, který vidíš v jejím překonání.“
Bez ní to samozřejmě nejde. Například denně aspoň deset minut dělat něco, co mě nebaví, ale je to prospěšné pro můj nejbližší domov – a tím je tělo mysl a duše.
Určitě nejsem zastánce sledování každodenních výsledků, ale spíše soustředění na činnosti, které mají k výsledku vést. Prostě klást důraz na proces a ne na výsledek. Obecně řečeno: „Chceš-li zhubnout, musíš se podle toho chovat.“
To je otázka priorit, na to neexistuje žádný návod.
Určitě mohou pomoci z hlediska kontroly nebo-li zpětné vazby. Pokud se to dá přirovnat, tak používám Duolingo (platforma pro učení cizích jazyků, pozn. red.) a musím říci, že mi velmi vyhovuje.
Těch možností je celá řada, je to o tom napsáno hodně knih či natočeno mnoho kurzů.
Takže jen ve zkratce – uvědomte si své proč. Udržte si pozitivní přístup - hlídejte si své myšlenky. Myslete realisticky. Přizpůsobte svůj plán své přirozenosti. Uzpůsobte si prostředí. Jděte do toho s někým dalším – ve dvou se to lépe táhne. Multitasking není ta pravá volba. A hlavně, už začněte!
To záleží na podmínkách. A upřímně, kdo chce s něčím něco dělat, vidí v tom smysl a má touhu to změnit, čas si vždy najde.
Jde o velikost a důležitost dané změny, o prioritách a přizpůsobení se dané situaci.
Jednoznačně! Proto vnímám sport mimo jiné jako život nanečisto. Učí nás pracovat s limity, zodpovědností, cíli, volnými vlastnostmi, disciplínou, s výstupy z komfortní zóny, prací sám na sobě a se sebou. To vše se v životě hodí!
Pane Jelínku, moc děkujeme za rozhovor a přejeme do nového roku jen to nejlepší.
Zdroj: autorský text, vlastní dotazování