- CZ
- EN
- SK
NA FÉROVKU: Očkování jen s pevnými nervy
Očkování proti nemoci COVID-19 je jedno velké téma, které snad krom maličkých dětí řeší úplně všichni. Tak jako se dřív v hospodách řešila politiky, fotbal nebo hokej, dnes je každý odborník na koronavirus a už i na očkování. Přestože jsou mezi lidmi stále velcí odpůrci vakcín, mnoho s ní problém nemá, chce se zpět zařadit do normálního života, takže prostě podstoupí martírium zvané registrace. Já už mám za sebou obě dávky, ale musím říct, že to byl doslova porod a kdybych neměla vyšší dívčí, nevím, zda by se mi vůbec povedlo pigáro dostat. Já ale šla ještě před tím, než existovalo O2 universum... měla jsem si počkat...
Ale to se bavíme o tom, coby kdyby... Každopádně ti, co nejsou staří nebo chronicky nemocní, řešili stejně jako já očkování ještě před spuštěním tohoto velkokapacitního očkovacího centra. Byla jsem se tam podívat se svou sestrou, která se tam zaregistrovala k očkování. A byla jsem úplně jak v jiném světě. Vysvětlím...
Poté, co jsem ze svého doktora vymlátila nějakou zprávu, abych tedy mohla dostat vakcínu, jsem se složitě registrovala k očkování do Vinohradské nemocnice, na PIN jsem ale čekala tak dlouho, že jsem to vzdala a na radu kamaráda se přeregistrovala jinam. Jenom čekáním na PIN jsem ztratila několik týdnu. V malé nenápadné poliklinice jsem dostala termín hned. Ale nemít kámoše, co má kámoše... možná čekám ještě teď.
V zeleném ráji
A pak jsem poznala ten ráj na zemi. Z médií jsem samozřejmě věděla, že se náš pan premiér natřásá v telce a pěje ódy na O2 Universum a jak je to skvělej projekt, a lidi běžte rovnou tam. Ale známe to, ne všechno, co pan premiér řekne, je pravda. Realita bývá většinou někde jinde. Přestože tedy za celou věcí stojí dnes už zesnulý miliardář Petr Kellner, který státu poskytl prostory multifunkčního centra zcela zdarma, Babiš si zde nádherně přihřál polívčičku. Dobře pro něj, protože tenhle projekt fakt šlape jak na drátkách. Kéž by takhle fungovalo všechno, jenže to by musel pan Kellner stále žít...
Moje sestra byla zaregistrovaná snad rychlostí světla, termín dostala ještě rychleji a když jsme společně, já coby doprovod, kdyby se jí udělalo zle, vstoupily do té nové nablýskané budovy, tak jsme se ocitly rázem v jiné dimenzi.
Všechno fungovalo. Na nic jsme nemusely sahat, vše bylo elektronicky řešené, všude stál někdo v zeleném s vlídným výrazem ve tváři nás ochotně směroval až do cíle. Ségra byla z dávky trošku nervózní, takže se bavila s lékařem, zatímco já mohla okukovat ty pěkný vojáky, kteří dohlíželi na pořádek a řádný chod centra. Do deseti minut byla moje malá sestra naočkovaná!
Úřady do O2 Universum
Chápete to? Žádný nervy, žádné čekání, nic. Snažila jsem se představit si, kdyby se do O2 Universum přestěhovala třeba pošta. Nebo ještě líp - nějaký úřad. To by ti věčně naštvaní úředníci čuměli, jakej by to byl fofr! Žádný přehazování od jednoho úředníka k druhýmu a zase zpět. Žádný čekání na odpověď, na razítko nebo jen zvednutí telefonu!
Jsou to ale bohužel jenom sny, které se nikdy nestanou realitou. Na to jsme tu měli komunismus moc dlouho. Zavedené pořádky jsou prostě zavedené staré dobré pořádky. Hlavně že to funguje. Už nikoho nezajímá jak, ale že vůbec! Jak se říká, o mrtvých jen dobře a já si tak v duchu říkám:
"Kellnere, Kellnere... je tě sakra škoda!"
