- CZ
- EN
- SK
Zahraniční lékaři v Česku - jiný svět, stejné poselství
V České republice pracuje přes 3200 doktorů, kteří se narodili v zahraničí. Vyplývá to z nových dat zpracovaných Českou lékařskou komorou (ČLK). Nejčastěji mají tito lékaři diplom ze Slovenska, Ukrajiny nebo Ruska. Následuje Polsko a Bělorusko. Podle Michala Sojky z České lékařské komory je pak za důvodem jejich odchodu do naší země zejména příbuznost jazyků, ale také ne vždy kvalitní a plnohodnotné zdravotnictví jejich rodné země.
Narazit na cizince v cizině není nic, co by někoho překvapilo. Narazit ale na cizince a dokonce doktora u nás je stále něco, co tak trochu budí zájem.
„Pro nás by bylo výhodou, když už sem jdou, aby se naučili česky a aby tady zůstali. Abychom se nestali přestupní stanicí, odkud záhy odejdou do Německa nebo do Rakouska,“
říká pro LP-Life Michal Sojka.
Naši sousedé
Podle ČLK za posledních asi dvacet let průběžně rostl počet slovenských lékařů v Česku. Teď vývoj stagnuje, protože se na Slovensku zlepšují podmínky ve zdravotnictví.
V České republice v současné době pracuje skoro 2800 slovenských doktorů. Tento trend ale platí i pro jiné země. Odborníci do Česka přichází například z Řecka či Kypru, zemí, kde zravotnictví není stále ještě na takové úrovni, jak si mnozí vystudovaní medici přejí.
Ale nejsou to jen Slováci, kteří sem přicházejí.
"Hodně zahraničních lékařů přichází do České republiky za lepšími podmínkami, hodně jich tady také studuje, protože naše fakulty mají obecně velmi dobrou pověst,"
řekla pro LP-Life.cz MUDr. Andrea Duchačová z nemocnice v Ústí nad Labem, která dodala:
"Je tu hodně Arabů či Ukrajinců, pár Vietnamců a důvod jejich příchodu je jednoznačně také v tom, že místní nemocnice mají nedostatek svého personálu, tak jsou za jakoukoliv další pomoc vlastně vděční."
Jednou z lékařů, kteří působí v Česku je také MUDr. Halyna Markin, která se do Čech přistěhovala před 19 lety:
"Svou rodnou vlast se mi popravdě vůbec opouštět nechtělo, nicméně můj ex-manžel měl od dětství sen odstěhovat se kamkoliv z bývalého Sovětského Svazu a tak postupně předsvědčil i mě. To, jak radikálně se změní můj život, by mě ani ve snu nenapadlo."
Rozdíly mezi zeměmi
Ty skutečně, pokud jde o zdravotnictví, jsou a někdy vcelku markantní. Své o tom ví i kyperský kardiolog Andreas Afxentiou. S pracovními podmínkami je - ve srovnání s Kyprem - spokojený. Podle něj totiž kyperský lékař musí být v podstatě čtyřiadvacet hodin denně v pohotovosti.
„Když má pacient problém ve dvě hodiny v noci, má arytmii nebo bolesti na hrudníku, doktor mu nemůže říct, aby se stavil zítra, nebo šel do nemocnice. Tam soukromá medicína funguje tak, že pacient, kdykoliv má problém, zavolá vám jakožto ošetřujícímu lékaři a vy mu telefon zvednete,“
popisuje lékař.
Andreas Afxentiou říká, že tady je to jiné. Svou směnu v ordinaci skončí odpoledne a následně se může věnovat rodině. Je mu 34 let a v Česku žije 15 let. Pochází z lékařské rodiny. Jeho otec vystudoval medicínu v bývalém Československu, byl gynekolog a měl nemocnici na Kypru. Andreas dodává, že diplom z Česka má na Kypru velkou cenu.
„Člověk, který tady úspěšně skončí medicínu, a vrátí se na Kypr nebo do Řecka, je považován za mistra svého oboru, který se může pyšnit vynikajícími znalostmi. A zájem o to studovat právě českou medicínu, každoročně roste. Dříve to bylo něco kolem 15 studentů ročně, v současné době je jejich rozmezí mezi 35 až 45 každý rok,”
říká.
Do světa na zkušenou
Jiné to ale není ani s těmi, jež se tady narodili, studovali a nakonec odešli, protože i když je české zdravotnictví považováno za jedno z nejvyspělejších a máme zde opravdové špičky, čeští lékaři se ne vždy cítí dostatečně ohodnoceni za svou práci.
Kdyby tak odešli a zaručili návrat
Letos v únoru uplynulo deset let od výzvy lékařů nespokojených s podmínkami v českém zdravotnictví „Děkujeme, odcházíme“. Mladé doktory láká zahraničí i nadále, většina míří do sousedního Německa. Téma je znovu aktuální v době pandemie, kdy v českých nemocnicích chybí personál. Na české lékaře v cizině apeloval i prezident České lékařské komory Milan Kubek a vyzval je, ať se vrátí pomoci domů. Kvůli české byrokracii však akce skončila fiaskem. Pro mladé doktory to bylo další zklamání z vlasti. Proč vlastně lékaři odcházejí a co jim vadí?
„Když jsem jako studentka medicíny chodila na stáže do nemocnic, bylo to peklo. Přístup k mladým doktorům v Čechách je hrozný. Lékařů je nedostatek, mají obrovskou zodpovědnost a nikdo s nimi nepracuje. Věděla jsem, že budu chtít odejít do zahraničí,“
popisuje Eva Vágner Dunglová důvody svého stěhování do Německa.
Důvody odchodů českých lékařů k našim sousedům, a nejen tam, mají společného jmenovatele – systém českého zdravotnictví. Evu zklamala už stáž v nemocnici během studia.
„Ze všech nejdůležitější je v nemocnici uklízečka. Když řekne primáři, že nesmí do pokoje, protože je tam zrovna vytřeno, tak musí i on stát venku. Za uklízečkou jsou pak sestry, které jsou často arogantní a nemají k mladým lékařům respekt. Tahle kombinace nepřispívá k dobrému pracovnímu kolektivu,“
říká Eva, která dokončila medicínu na lékařské fakultě v Praze v létě 2016 a v únoru 2017 se přestěhovala do Berlína. Z jejího ročníku se mnoho spolužáků odhodlávalo ke stejnému kroku, ale nakonec jich v cizině pracuje deset.
Vraťme se ale zpátky do Čech
Co vlastně musí splnit zahraniční lékař, když chce vykonávat praxi v České republice?
Když přijede co České republiky lékař s jiným občanstvím a chce u nás vykonávat lékařskou praxi, může tak učinit jako zaměstnanec, nebo jako smluvní partner zdravotní pojišťovny. V každém případě však musí splnit určité podmínky a parametry, aby mu byl výkon povolání dovolen.
“K výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta na území České republiky je oprávněn pouze takový zahraniční lékař, kterému byla Ministerstvem zdravotnictví ČR uznána způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Pojišťovně pak tedy, pokud jde o doložení vzdělání/kvalifikace zahraničního lékaře, stačí předložit rozhodnutí o uznání způsobilosti vydané ministerstvem, z jehož vlastnictví lze dovodit, že zahraniční lékař splnil všechny legislativně stanovené požadavky k výkonu zdravotnického povolání na území ČR,”
řekl Oldřich Tichý, bývalý tiskový mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Jestliže lékař získal odbornou kvalifikaci v jiném členském státě EU, případně ve Švýcarské konfederaci, vydá mu Ministerstvo zdravotnictví ČR rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. To ale učiní až na základě žádosti (v té musí být uvedeno, kde zamýšlí vykonávat své povolání a jaký druh způsobilosti chce uznat).
Nezbytný je i doklad o tom, že daný lékař má znalost českého jazyka. Pokud doklad chybí, ověří Ministerstvo zdravotnictví ČR jeho znalost pohovorem.
Jazyková bariéra
Jestliže však lékař, zubní lékař nebo farmaceut získal vzdělání mimo EU, musí v ČR vykonat aprobační zkoušku, ve které prokáže své znalosti v oboru a také znalosti českého jazyka. Ta má 4 části. Prvním testem se ověřují odborné znalosti, druhým testem znalosti systému zdravotnictví a základů práva ve vztahu k poskytování zdravotní péče v České republice. Třetí částí je absolvování praktického výkonu příslušného zdravotnického povolání pod odborným dohledem na kterémkoliv zdravotnickém pracovišti v délce trvání 5 měsíců v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby s následnou obhajobou jedné případové studie. Poslední částí je ústní zkouška, při které jsou ověřovány odborné znalosti a schopnost vyjadřovat se v českém jazyce.
Kritéria jsou však jedna věc, realita věc druhá, a tak se často setkáme s lékařem, který tu sice povolání vykonává, ale porozumnět mu, je vcelku problém:
“Jednu dobu jsem chodila na gynekologii, kde pracoval lékař ze Sýrie, byl milý, ochotný a o své pacienty se staral opravdu precizně, bohužel já osobně s ním měla jeden dost zásadní problém, nerozumněla jsem mu tak polovinu věcí, které mi říkal,”
řekla pro LP-Life.cz Irena Kolářová.
Jazyková bariéra tak může být skutečně problém a jak sama Irena dodává:
“Nakonec to byl důvod, proč jsem se rozhodla pro jiného lékaře.”
Stejný názor sdílí také MUDr. Duchačová, která řekla:
"Asi více než jakékoliv případné předsudky pacientů vůči lékařům z jiné země je problém v jazykové bariéře. Nepůsobí dobře, když zde pracující lékař neovládá čestinu, protože hrozí, že nebude plně rozumnět všemu, co pacient sděluje."
Následné dilema
Na jedné straně tak může stát skutečný odborník, který ví, co dělá a za kterého byste měli být vděční, na druhé straně je tu ale holý fakt, že když mu nebudete plně rozumnět, jen těžko získáte ucelený obrázek o svém zdravotním stavu. A to může být problém. Navíc je tu i další věc, že ve své zemi máte přece právo na to, abyste se nemuseli stresovat s tím, že nepochytíte vše, co je třeba.
Xenofóbie ve zdravotnictví není
A být by ani neměla. Jde přeci primárně o to, zlepšit zdraví nebo zachránit pacientovi život a tam předsudky vůči tomu, odkud daný lékař pochází, nemá místo.
Své o tom ví i kurdský lékař Mariwan Majid, který přišel před čtvrt stoletím z Iráku do Česka jako uprchlík. Vystudoval medicínu a stal se jednou z opor špičkové nemocnice IKEM. Zachraňuje život pacientům, kterým selhává srdce. Oženil se, založil rodinu a dnes považuje Česko za svůj domov. Blízkovýchodní kořeny přesto nezapomněl a zprávy o tamních válkách ho trápí.
„Začátek byl stresový – jiná kultura, jiné zvyky,“
vzpomíná Mariwan Majid na dobu, kdy před sedmadvaceti lety přišel do Prahy.
„Očekávalo se, že po šesti měsících budeme schopni rozumět přednáškám, skriptům a knížkám. Nemohl jsem ale sehnat česko-kurdský slovník. Měl jsem jen arabsko-anglický a anglicko-český,“
vybavuje si kuriózní a náročnou cestu k češtině.
Jazyk nakonec zvládl stejně jako studium medicíny. K němu se dostal přes stipendium poskytnuté díky humanitární pomoci. Byl jedním z mála, kdo měl takové štěstí a využil ho naplno.
„Doktor Majid se stal velice záhy plnohodnotným členem kardiochirurgického týmu. Je vynikajícím prvním asistentem a pomáhá zachraňovat lidské životy,“
cení si kolegy bývalý přednosta Institutu Klinické a Experimentální Medicíny (IKEM) Jan Pirk.
Majid je take jedním z těch, jež si plně uvědomují svůj původ a velmi tentkou hranici k případné xenofobii. Je jedním z těch, jež nabádají k plné náboženské toleranci a moc dobře ví proč.
Věroučný dogmatismus je jedním z motorů pokračujících válek na Blízkém východě.
„Náboženství je vždycky nástrojem. Není důvodem, ale je nástrojem eskalace konfliktů,"
upozorňuje na okolnosti konfliktů, jako je syrská válka nebo boje Islámského státu.
„Myslím, že příběh doktora Majida svědčí o tom, že naše společnost není xenofobní, ale přijme lidi, kteří tady chtějí pracovat a chtějí pomáhat, s otevřenou náručí,“
uvažuje Pirk.
Dodává, že záchrana byla darem a Majid se ho teď snaží vracet skrze záchranu životů. Přitom je podle Pirka skromný:
„Nechlubí se tím, nevyhledává soucit od ostatních. A to je velice chvályhodné.“
Nejdůležitější moment celého příběhu shrnuje Iveta Majidová:
„Myslím, že se snaží těžit z přítomnosti a z toho, že může žít tady v bezpečné zemi a vychovávat děti v bezpečí.“
Příběh doktora Majida však nekoresponduje s tím, co zažila MUDr. Markin:
"Po přestěhování do ČR jsem se bohužel setkávala s velkou mírou xenofobie, což mě velmi zlomilo a zklamalo. Důvodem bylo patrně to, že většina přistěhovalců z Ukrajiny nemá příliš velké ambice. Jednoduše řečeno, hodně vzdělaných Ukrajinců pracuje na stavbě nebo třeba uklízí a jedou sem jen za jednoduchým výdělkem. Možná právě proto mají lidé v Česku o Ukrajincích pokřivenou a zkreslenou představu. To byl také hlavní důvod, proč jsem si řekla, že pokud se mi zde nepodaří obhájit zkoušky, tak zd nehodlám zůstat. S trochou nadsázky pro mne stěhování bylo něco jako klinická smrt a musela jsem "umřít, abych se mohla znovu narodit". Ale doba se mění a dnes jsem vděčná za své znovuzrození."
Doktorka Markin tak prošla nelehkým obdobím, dnes je ale za tuto zkušenost vděčná:
"Dnes jsem vděčná za to, že tady mohu být. Miluju tuto zemi, miluju český lid, jejich smysl pro humor, smysl pro pořádek. Jsem tady víc než doma a dokonce jsem zde potkala svou životní lásku, která mi dala nový smysl života. Podařilo se mi obhájit medicínský titul, otevřít soukromou praxi a nakonec také vlastní špičkové medicínské centrum. Mám vlastní společnost s cca dvaceti zaměstnanci, kteří jsou pro mne jako rodina. Dokonce, aniž bych o to usilovala, na základě hodnocení svých pacientech jsem obdržela ocenění "orlové zdravotnictví" jako nejlépe hodnocený lékař."
Poselství lékařů je o tom, aby pomáhali tam, kde je třeba a je úplně jedno, odkud jsou.
Zdroje: irozhlas.cz, e15.cz, mesec.cz, lkcr.cz, ceskatelevize.cz, ct24.cz
