Inspirativní podnikatelka Markéta Baginská založila velmi úspěšnou platformu, kde radí ženám jak na podnikání. Kdysi žila na Bali a při jedné večerní józe dostala nápad. A ještě v ten den se ho rozhodla i zrealizovat. Markéta chce ženy propojovat, dodávat jim sebevědomí a naučit je podnikat. To není ale vše, na její platformě je i blog, kde ženy učí seberozvoji a tomu jak být šťastné. K Markétě vzhlíží mnoho žen. Na oplátku jim chce předat svoje rady, hodnoty a zkrátka pomoct v podnikání. Nemůže žít bez jógy, která jí dodává klid na duši a koncentrovat se v tomto "bláznivém" světě. Je workoholička, její práce je vždy na první místě, ale čím je starší, učí se trošku odpočívat. Sama ale říká, že kdyby mohla, tak pracuje pořád.
Ano.
Ano.
Já jsem vždycky toužila po tom, abych založila nějakou komunitu. Už když jsem v minulosti byla ve sportovním prostředí, tak mně strašně vadilo to, že si každý střežil ty své nejlepší rady pro sebe. Já když jsem tenkrát přišla na závody, tak jsem za všemi chodila s otevřenou náručí. A mně to opravdu vadilo. Když jsem postupně přicházela do byznysu, díky své cestě jsem si všimla, že je to stejné a ani já jsem nemohla najít žádnou komunitu, kde bych mohla sdílet své chyby, lekce nebo to, co jsem pokazila. Vzhledem k tomu, že jsem nic nenašla, založila jsem si vlastní. Od začátku jsem měla pocit, že vím, co chci, ale že mi chyběl nějaký dílek puzzlí. Jak to vlastně zrealizovat? Poté jsem byla na Bali, na jedné lekci jógy, kdy jsem si užívala závěrečnou „Šavánu“ a uviděla jsem ve své hlavě název „Podnikání pro holky“. V tu chvíli jsem opravdu věděla, že je to ono. A tím chci říct, že možná mnoho lidí má takový ten moment, kdy přijde taková „ta“ myšlenka. Já jsem ale nečekala a udělala jsem to hned, jak skončila jóga. Šla jsem dolů do džungle, nahrála jsem video, které jsem vložila do mé facebookové komunity, kde jsem řekla všechno, co mám v plánu a jaké mám nápady. Jela jsem domů, registrovala jsem značku ještě v ten den a tam se začal psát celý ten příběh. Ty myšlenky má každý z nás, jen jde o to, kolikrát je přejdeme a jestli je dokážeme uchopit v tu chvíli, když přijdou.
Ano.
Ano.
S přítelem jsme to nečekali. Vše se změnilo. Co se týče víz, už jsme si je nemohli prodloužit a vzhledem k tomu, že jsme měli pejska, tak jsme to museli říct s dostatečným předstihem, aby jsme ho v bezpečí dovezli do ČR.
Na dálku, ale je registrována v Česku.
Máme tam i pár odvážných kluků. Myslím si, že ta ženská podpora je opravdu důležitá. Právě proto, že hodně holek se bojí podnikat kvůli tomu, jak to kdysi bylo „zajeté“ a existuje pořád takový stereotyp. Ty bys měla být doma, ty bys měla vařit, ty bys měla uklízet a být u dětí. Přesně to jsem viděla, když jsem byla malá. Moje maminka obětovala vše tomu, aby tatínek mohl kariérně růst. Já jsem si ale říkala, že to takhle nechci. Vše jsem ale viděla až z odstupem času. Hned jsem to samozřejmě nevěděla a myslím si, že toho se ženy kolikrát bojí, aby nebyly společnosti vnímány jinak. A já jsem to chtěla změnit.
My jsme teď měli event a já jsem se zeptala svého přítele trošku už pod vlivem (smích), co pro něj podnikání pro holky znamená. Vůbec jsem nečekala, co řekne. A přítel řekl, že je to pro něj prakticky polovina jeho života, protože ví, že pro mě je práce celý život a že je to součást i toho jeho. V tu chvíli jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že mám vedle sebe člověka, který chápe, že jsem zrušila už asi dalších třicet naplánovaných víkendů, nebo že spolu netrávíme sedm dní v týdnu. A myslím, že tady to pochopení je velmi důležité, protože bez toho by to nemohlo fungovat.
U mě nejde jen tak ten den říct, že půjdeme na večeři. Já mám jisté úkoly a koučink. Musíme se domluvit vždy dopředu. Nemám ráda překvapení. I když jsou moc hezké, musím kvůli tomu změnit celý diář. (smích). Rádi plánujeme a takhle spolu dokážeme fungovat. Jsem workoholik, ale potom nemám problém opravdu na měsíc „vypnout“ hlavu i telefon a nepracovat.
Já si myslím, že ta mise je hodně velká, ale samozřejmě je potřeba někde začít. A vzhledem k tomu, že jsem měla zkušenosti s budováním osobního brandu už od roku 2013 a na sociálních sítích. Sítě mi dovolily podnikat z Bali, sehnat klienty v online podobě. Věděla jsem, že něco mohu předat dále. Samozřejmě jsem hned nemohla radit, jak zakládat firmu, když jsem ji zrovna zakládala. Pojďme si říct, že v podnikání se pořád učíme a pořád tam bude něco, co se budeme muset naučit. Je to dlouhá cesta. Já jsem ale věděla, že v online sítích mám kompletní sebevědomí. Nejdříve jsme si řekli, pojďme začít Instagramem, s prezentací a s online marketingem. Nechtěla jsem ale, aby si holky nechávaly podnikání závislé jen na Instagramu. A to z důvodu, že se může stát, že vám zruší nebo blokují účet. Snažíme se tedy zabíhat do automatizovaných strategií, e-mailu, marketingu apod., aby byl byznys pro ně schopen fungovat na autopilota. A to je třeba to, co řadu lidí překvapuje. Já už to od začátku stavím tak, že když jednou půjdu na mateřskou, že si dám na půl roku nohy nahoru a to je to, co lidi nevidí. Setkávám se s tím, že lidé říkají, že je to moc, že moc pracuji. Oni ale nevidí tu hlubokou myšlenku, a že právě nemám problém vypnout. Je těžké to lidem vysvětlovat. Ale ta mise je velká a plánujeme hodně offline věcí. Plánujeme i byznys retreat na Bali, protože mně osobně Bali změnilo život, takže uchopit to i tímto směrem, kde se holky začnu rozvíjet i zevnitř, protože si myslím, že když nás vnitřně budou brzdit nějaké traumata, možná nějaké strachy, tak vyjdou ven a v byznysu se to bude zrcadlit.
Blogové články vkládám já, ano…
Určitě jde. Proto to nestavíme jenom celkově. Podcast není jen o strategiích, ten je spíše o osobním růstu, kde sdílíme ty zkušenosti a hlavně cesty ostatních žen, protože víme, že můj příběh může pomoct určité skupině lidí. Ale je tady další řada lidí, kteří se s tím třeba vůbec neztotožňují a potřebují slyšet perspektivu někoho jiného. A proto se snažím do toho zařazovat i ten osobní růst, i to, jak pracujeme na nitru a podobně.
Já si myslím, že je hrozně důležité udělat rozhodnutí. Udělat první krok. A to je také důvod, proč lidi nezačínají, protože si myslí, že potřebují znát celou cestu. Ale my nemůžeme znát krok deset, když neuděláme krok jedna. Tedy stejně tak, jako já jsem na Bali přišla s myšlenkou: Nahraji video, zavážu se komunitě, jedu domů, registruji značku, přijdu a uvidím, co bude dál. Každý den přicházím na to, co bude dál. Ano, mám nějaký plán, ale ono to nikdy nejde přesně podle něj. Určitě tedy začít, udělat to rozhodnutí a dát si coby ten závazek, že i když to nebude lehké, a ono nebude, tak pokračovat dál.
Bylo jich hodně. Zase…tohle nikdo nevidí. Já o tom mluvím a jsem za to strašně ráda, že to můžu sdílet, protože i co se týče třeba legislativní stránky, to jsou věci, které nikdo neřekne. Člověk sem tam narazí na některé věci a celkově je to výzva. Do businessu jsem si přizvala business partnerku a ono to nefungovalo. Po dvou měsících si založila konkurenční projekt. Bylo to pro mě opravdu těžké, protože pro mě jsou vztahy na prvním místě. Byla to taková ta kudla do zad, od člověka, od kterého to nečekáte, je to nepříjemné. Mrzelo mě to. To je ale bohužel všude. Právě hodně i v tom ženské prostředí, že si lidé podráží nohy a to mě opravdu mrzí.
Mám v týmu dnes osm lidí, co jsou se mnou víceméně na fulltime, co mi pomáhají s produkcí nebo sociálním sítěmi.
Už bych do toho asi nešla. Obdivuji všechny, kterým to takhle funguje. Klobouk dolů. Myslím si, že se musí extrémně doplňovat. Nejhorší varianta je, když ti dva lidé jsou stejně dobří v nějaké věci. A druhá varianta, když jeden má více energie dělat víc, protože dříve nebo později to druhého začne štvát.
Mindset. Každý může dostat mapku ke zlatému pokladu, ale když se na ni jen podíváme, nic se nestane. Musíme ji následovat a jít podle ní krok za krokem. Pokud na to nebudu připravena mentálně, nebudu připravená to přijmout. Hodně lidí začne podnikat a chce výsledky hned a já se jim vždycky snažím vysvětlit: Ty jsi to ještě nedostala, protože na to nejsi připravena. Markéta dva roky zpátky by si nezvládla vzít „na talíř“ to, co dělám dnes, protože jsem byla ráda, že jsem zvládla jednou týdně nahrávat podcast. Teď do toho nahrávám jednou týdně YouTube, děláme 3-4 příspěvky na Instagram denně a ještě přidávám věci na ostatní platformy. A to je právě proto, že musíme vydržet a připravit se na to, abychom se byli schopni posunout dál. Takže 100% to rozhodnutí je dát si závazek a posunout se dál.
Určitě. Vždycky máme každý dvě možnosti. Buď jít úplně vlastní osou a jít metodou pokus omyl, což si myslím, že je zbytečné a mě to ve sportu stálo zdraví, protože jsem neměla problém dělat hodně, ale dělala jsem to hodně špatně a když to člověk dělá hodně špatně, tak to pak může dojít do stavu, kdy mu bude sedmnáct a nemůže chodit. Každý si dnes může nechat pomoct a já pevně věřím v to, že ať už chce být každý kýmkoliv, tak je na tomto světě člověk, který už to dokázal. Není nic jednoduššího, než se ho zeptat nebo případně udělat i rozhodnutí zainvestovat do nějakých programů mentoringu, protože to je to, co nám může ušetřit strašně moc času.
Já se ptám hodně jich, co je zajímá, protože na základě toho tvoříme. Snažíme se komunikovat a pomáhat. Když mi někdo napíše, můžeš prosím udělat tohle video, řeknu dobře a snažíme se dělat takový kontent. Snažíme se té komunitě hodně naslouchat a to je podle mě důvod, proč dnes tak funguje.
Já to vnímám tak, že jde o nějaký balanc, kde by měli hrát dva lidi stejně velkou roli. A pokud to tak někdo nemá, tak je to v pohodě, dokud je s tím člověk šťastný, stejně je to v důsledku o tom, s jakým pocitem večer usínáme. My si můžeme vybrat, jakou cestou půjdeme. A není to o tom, že ty chlapy nepotřebujeme. Kdo tohle říká, to je hodně nezdravé. Je zkrátka dobré do toho přidat ženskou esenci.
Přesně tak, s tím jsem v pořádku a šťastná. Pro mě je práce jako pro někoho surf. Někomu to může znít hrozně, ale mně to zkrátka nedělá problém. A možná se to za pět let změní a řeknu si, že jsem hloupá, ale dnes to tak cítím a práce je pro mě šťastné místo.
Myslím si, že je to určitě důležité, protože pokud nás nebude bavit to, co děláme, tak se v tom nebudeme chtít dále vzdělávat a ve chvíli, kdy se přestaneme vzdělávat, tak přestáváme růst.
Poprvé v životě jsem viděla, jaký máme dosah. To bylo skvělé. Je to jiné, než na online platformě. Mám ale super feedback. Na stories sdílím, že to umíme a doufám, že tomu tak je. Ve skutečnosti za mnou přišly slečny, že si otevřely v 18 letech salon a že se jim daří získávat zákazníky. Je to fakt skvělé. A hlavně jsem i poprvé v životě viděla svůj tým, s kterým rok pracuji. Jednu slečnu mám například ve Francii, zbylé holky mám na Slovensku. Líbí se mi, že mají svobodu a můžu si i ony plnit ty své sny. Ta konference byla taková reálná a bylo to moc hezké.
Určitě. Právě i ty retreat na Bali, aby to bylo takové jako my. Když něco děláme, tak to děláme na 200 procent a vždycky se o to snažíme.
Ve 4:30 ráno na józe. Miluji jógu.
To znám, ale k tomu člověk musí dorůst a najít si cestu. Mně jóga zachránila po sportu život, je to opravdu taková chvíle, kdy dokážu být sama ze sebou. Sama jsem měla úplně nejlepší pocit, když jste při józe v tom zenu, v tom klidu a potom si jdete nakoupit ráno do Albertu a stále se cítíte super. Dívala jsem se kolem a říkala jsem si, takhle funguji já, to je skvělé a měla jsem díky té józe úplně nový nadhled.
Stoprocentně.
Když víme, že něco máme udělat, tak nad tím nepřemýšlíme. Já jsem na Bali odjela bez toho, aniž bych přemýšlela, co budu dělat. Ve chvíli, kdy si ale říkáme nevím, tak je to většinou ne. A to je to, čím se snažím řídit. Pokud cítím, že mám něco udělat, tak to udělám a nepřemýšlím nad tím, je to v podvědomí. A já si myslím, že to máme všichni, ale ne každý tomu umí naslouchat. A mně tohle pomohlo i hodně v podnikání. Takže pokud naslouchají tomu hlasu, tak ať ho následují. A když s tím někdo třeba nesouhlasí, tak aby si daly klapky na oči, ti lidi to jednou pochopí a jejich souhlas není potřeba. Stačí, že to chcete vy!
To je dobrá otázka. Hodně lidí si myslí, že se jako mladá žena snažím zneužívat toho, že jsem žena, když se s muži bavím o nějakých nabídkách. Já si zaplatím vše sama. Když v tom vidím tu hodnotu, tak nesmlouvám. Mě to irituje. A když se potom pobavím s konkurencí, tak si kolikrát říkají, že jsem to přestřelila. Je to možná proto, že jsem nedávala pozor, ale teď už si ten pozor dávám. Ne všichni to s vámi během businessu budou myslet dobře...
Myslím se, že ano, ale spíše podvědomě, nemusí to být úplně účelné.
Děkuju a také věřím.