Rychlá zpověď - podnikatelka Zuzana Fryaufová: Přežili jsme koronu, teď musíme přežít krizi papíru
Zuzana Fryaufová patří mezi ty ženy, které nic nezastaví. Když to bylo možné, pořádala jednu z nejúžasnějších společenských událostí roku - Ples v Opeře, když to možné nebylo, vrhla se na PR tvrdého sportu MMA. Nyní našla maminka dvou dětí další odvětví, do kterého se rozhodla nejen zaučit, ale hlavně zainvestovat. A to i přes těžkou koronavirovou dobu. V rozhovoru pro LP-Life.cz se Zuzana rozpovídala o práci tiskařů a knihařů, i o tom, kam diáře a kalendáře značky young_block směřují v tomto tisíciletí.
V Rychlé zpovědi jsi řekla, že se z tebe stala knihařka. Jak se to stalo?
Přišel za mnou můj kamarád z mládí, který má v Litomyšli firmu na ručně dělané papírové produkty young_block, s tím, že by chtěli pomoct s komunikací. Začali jsme se o tom bavit a začala jsem jejich produkty víc poznávat. Čím víc jsem o značce i lidech okolo ní věděla, tím víc mi bylo jasné, že chci být součástí. Byl navíc lockdown, nebyly eventy a já moc nedokážu nic nedělat. Asi po půl roce spolupráce jsem se rozhodla, že do toho vstoupím i byznysově. V tuto chvíli vlastním 40 procent v young_block, podílím se na vývoji nových produktů, na komunikaci a je to skvělé.
Na konci listopadu si vás všiml i Forbes. Jak se stane, že to zaujme i takový časopis?
Nás to také překvapilo, protože zavolali sami od sebe. Nijak jsme se o to cíleně nesnažili, prostě zazvonil telefon z cizího čísla s nabídkou na rozhovor ve Forbesu. Jedním z důvodů asi bude, že hodně děláme personifikované zakázky pro velké firmy. Mezi naše klienty patří například Škodovka nebo Mercedes. Za poslední rok jsme také začali být viditelnější na sociálních sítích, klademe na tento kanál zvláštní důraz. Zejména spolupráce s influencery a lidmi, kteří si na sociálních sítí už vybudovali svoji značku a chtějí pro ni třeba i naše produkty, se nám v uplynulém roce velmi dařila a podařilo se nám díky ní ujít zase kus cesty kupředu.
Přijde mi, že patřím k poslední generaci, která má ještě vztah k papíru a na papírové diáře a kalendáře nedá dopustit. Ale spousta mladších už by si asi nedokázala představit, že by měla třeba diář. Vyplatí se ještě vůbec v tomto oboru podnikat?
Diář je jedna věc, ale celkově papír je přeci jen něco jiného. My v podstatě ani samostatný diář v nabídce nemáme. Máme diář kombinovaný s blokem, který se dá používat na zapisování myšlenek. Když si potřebujete jednoduše srovnat myšlenky, tak to na žádné technologii neuděláte. Myslím si, že papír nikdy nezmizí. My to vidíme i na našich klientech, kde jsou také mladší ročníky.
Konec roku je také spojen s posíláním různých novoročenek a kalendářů, které jsou ale často nevzhledně zpracované a často končí nevyužité...
Souhlasím, většinou nejsou moc dobře zpracované. Pokud chodí od klientů a partnerů, představují nějaký reklamní nosič. To si uvědomujeme, zároveň to ale chceme dělat trochu jinak. Proto na diářích od nás obvykle nenajdete velká loga. Našim klientům naopak nabízíme osobité zpracování a příběh. To je to, co dělá dojem a zanechá stopu. Protože když napíšete něco ručně na papír a někomu to pošlete, vložíte do toho kus sebe, energii a svůj čas. To lidé v dnešní době velmi ocení. I proto máme pro kolekci 2022 motto „Umíme se vás dotknout“.
Dnes se čím dál více řeší otázka ekologie a udržitelnosti. Jak to máte ošetřené vy?
Přemýšlíme nad tím. Všechny naše bloky jsou kompletně recyklovatelné. Jediné, co recyklovat nejde, je jeden centimetr gumičky na tužku. Jinak jsou stoprocentně rozložitelné. Řešíme nyní také, jak je balit jinak, aby nemusely být v celofánu. Jenomže do toho přišla krize papíru, takže říct si, že teď ještě navíc budeme bloky balit do papírových obalů, je v tuto chvíli docela problematické.
Je krize papíru?
Papíru je celosvětově nedostatek, řeší se to už asi dva měsíce. Chybí celulóza z Číny, do toho je obecně problém s dopravou. Je to souhra spousty faktorů. My jsme měli před Vánoci vyprodanou polovinu e-shopu a nemáme to zatím z čeho dovyrábět.
A nebude to problém?
Bude to problém, ale doufáme, že se to po novém roce srovná. Pracujeme s tím, co máme. Ale není to tak, že bychom mohli našim klientům vozit úplně neomezené portfolio papíru. Problém je i s dodacími lhůtami. Už to také není tak, že se dá přesně říct, kdy se zboží dodá.
Jak se vlastně koronavirová krize podepsala na vašem byznyse?
Určitě nebudeme tvrdit, že se nás to nedotklo. My jsme v té nejhorší fázi, v prvním kvartálu letošního roku, měli šílený výpadek, protože v podstatě všechny velké firmy, pro které děláme, jako první škrtaly své marketingové budgety. Dva měsíce jsme byli skoro na nule. Nějakým způsobem se nám to dařilo kompenzovat e-shopem. Když jsme před týdnem vyhodnocovali uplynulý rok, nekonec jsme ale museli konstatovat, že náš roční výsledek považujeme za úspěch. Rozloučili jsme se pouze s jedním zaměstnancem. Rozpočtově nejsme úplně tam, kde jsme chtěli být, ale nejsme na tom určitě hůře než před koronavirem. Pokud se nám podaří překonat krizi papíru, tak to bude fajn.
Pamatuji si tě zejména jako ředitelku Plesu v Opeře. Co vše si se musela naučit nového? Jak se ti podařilo přepnout, abys dokázala fungovat v úplně jiném oboru?
Myslím si, že se to ještě pořád hodně učím, to bude možná doživotní proces. Opravdu to není jednoduché a například technologické věci nechávám raději na Jirkovi (zakladatel značky Jiří Vogel, pozn. red.). Do toho se mu nepletu. Ale práce to není zas o tolik jiná. Když se pro něco nadchnete a víte, kam to chcete posouvat, tak je to vždy část kreativita a část komunikace, což jsou dvě věci, ve kterých si docela věřím. A potom je to o tom, podívat se racionálně na rozpočty a na to, kam se chcete dostat. Na to naštěstí nejsem sama.
Jsi tedy spokojená a šťastná?
Nyní jsem. Ze začátku, kdy to vše bylo nové a musela jsem si spoustu věcí osahat, jsem se často sama sebe ptala, do čeho jsem se to uvrtala. Ale baví mě to čím dál víc a víc se ve mně tříbí představa toho, kam by se podnik mohl dál posunout a jak bychom to chtěli dělat.
Kde si představuješ, že bude firma za pět let?
Tak za pět let budeme ve Forbesu už na titulní stránce. (smích)
Budeme mít možná víc různých produktových linií. Jednu například luxusní pro lidi, kteří jsou nyní zvyklí kupovat Montblanc v Pařížské, jednu si držet pro naši současnou cílovou skupinu a jednu korporátní, která je hodně personalizovaná. Budeme mít kompletní portfolio produktů, budeme takový Apple mezi bloky. Když si od nás koupíte jednu věc, tak už je budete chtít všechny, protože všechny se budou mezi sebou perfektně kombinovat.
Jaký si představuješ roční obrat?
Musím říct, že v tomto nejsou moje představy nijak omezené. Za těch pět let to nedokážu říct.
A co by tě uspokojilo jako podnikatele?
Je to možná trochu divné, ale pro mě obrat není úplně měřítko. Podle mě je někdy možná lepší růst pomalu, ale udržet si svoji kvalitu a standard a stát si za myšlenkami a ideálem, se kterým to celé začalo. young_block začal v kuchyni u Jirky doma, první bloky se dělaly podle návodů na YouTube. Teď máme obrat v nějakých desítkách milionů, takže kdybychom za pět let byli ve vyšších desítkách, budu určitě spokojená. Ale za předpokladu, že to nebude kompromis vůči kvalitě.
Ráda bych se zeptala i na osobní život. Jak se dá knihařská práce skloubit s dvěma dcerami, s manželem a cestováním?
Dá se to mnohem lépe, než když jsem dělala různé eventy, protože spoustu věcí lze řešit online, což jsme se za poslední skoro dva roky museli nějak naučit všichni. Asi každý rodič ví, jak náročné to je s online výukou a s tím, že děti jsou dlouhé týdny neustále doma. Ale my jsme v young_blocku všichni rodiči, všichni jsme tak na stejné lodi. Snažíme se v tomhle si vycházet vstříc a dá se to skloubit moc hezky.
Vím také, že často sleduješ a komentuješ aktuální dění. Jak tě ovlivnilo to, co se děje kolem koronaviru?
Měla jsem období, kdy jsem vše hodně sledovala a řešila. Vyhrotilo se to před velkým lockdownem na začátku března, kdy ještě dvěma mým kamarádkám zemřeli poměrně mladí rodiče. Na mě to hodně dolehlo. Opravdu jsem z toho měla úzkost a depresi, což normálně nemívám. Vědomě jsem se tak rozhodla, že si vytvořím takovou svoji bublinu a život si zařídím bez ohledu na to, co se děje okolo. Samozřejmě to jde jen do určité míry, protože se to dotýká v byznysu, dotýká se to i skrz děti a školy.
Myslím si ale, že společnost je opravdu hodně rozdělená, a snažím se to sama v sobě nepodporovat a nepřispívat tomu. Věřím, že ani nejde hodit všechny antivaxery do jednoho pytle a že je možná trochu chyba, že vláda, která tu byla, s nimi nedokázala lépe komunikovat. Nebyl tu nikdo z autorit, ať už ve zdravotnictví nebo mezi politiky, kteří by s nimi dokázali mluvit jejich řečí. Samozřejmě je nějaké radikální jádro plné těch, které nikdo nepřesvědčí. To jsou ale lidé, kteří budou tvrdit, že země je placatá. Je tam ale docela velká část lidí, která buď má nějaké svoje důvody, proč se nechce očkovat, nebo nemá ty správné informace. Nemá informace podané tak, aby je dokázal přijmout.
S těmi se podle mě pracovat dá, akorát tady není nikdo, kdo by to dělal, protože všichni se hází buď do škatulky hloupých antivaxerů, nebo hloupých ovcí, které se nechají očkovat. Vůbec tady není snaha o kolektivní vnímaní toho, co je potřeba. Souvisí to i s tím, že vláda jednala velmi iracionálně, většina opatření se vzájemně popírá a nedává smysl. Vadí mi, že v tom chybí logika. Jinak se ale snažím i v osobním životě a v byznysu nepřemýšlet neustále nad tím, že před koronavirem byl nějaký starý svět a že možná zase bude. Podle mě už prostě nebude a my musíme pracovat s tím, co máme, a nějak se v tom zorientovat.
Na závěr bych se ještě zeptala, protože za rok budou prezidentské volby, koho by sis představovala za budoucího prezidenta či prezidentku této země?
Já se netajím tím, že by se mi líbila prezidentka. Hodně jsem si přála Kateřinu Šimáčkovou, která ale nyní odešla k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku. Uvidíme, s čím tam kdo přijde, svou kandidaturu mnoho kandidátů zatím oficiálně neoznámilo, kromě například generála Petra Pavla.
Často například dělám rozhovory s Miroslavou Němcovou a vždy se ji na to ptám, i když zatím kandidaturu nepotvrdila…
Rozhodně by mi nevadila, ale myslím, že moc šancí nemá. Vlastně mě fascinuje, že nikdo z potenciálních kandidátů, ať už žen, nebo mužů, ještě nepřišel a neoznámil to. Neustále kolem toho kličkují. Já bych velmi chtěla, aby v české politice byl konečně někdo, kdo jednoduše přijde a řekne: ‚Já to chci dělat, udělám pro to maximum a jdu si za tím.‘ Jsem už úplně alergická na takový ten mesiášský komplex, který teď předvedl například Andrej Babiš, že se mu do toho sice moc nechce, ale jestli si to lidé budou přát, tak on se tedy obětuje a pro ten národ udělá. Já chci od budoucího prezidenta nebo prezidentky energii, odvahu a sebevědomí.
