Sympatický kondiční trenér Michal Břetenář pracuje se známými profesionálními sportovci, přesto sám musel s vrcholovým sportem skončit. Bývalý profesionální boxer se v rozhovoru pro LP-Life.cz rozpovídal nejen o své vrozené vadě srdce, ale také o tom, jak moc je důležité správně dýchat při sportu. On sám se musí na tuto problematiku zaměřovat, pokud chce nejen dobře trénovat své klienty, ale i sám sportovat s defibrilátorem v těle.
Nebudu říkat, že tu největší, ale rozhodně je to parametr, který v mém případě patří na žebříčku velmi vysoko.
Záleží na tom, co od toho očekáváš a kdy ten dechový stereotyp zařazuješ. Jedna věc je dělat to v klidu a kontrolovaně a druhá věc je, dělat to v zátěži. Například při klidovém cvičení a fyzioterapii máš totální kontrolu nad tím, kam ten vzduch vedeš, ale když si vezmeš vrcholového sportovce, například fotbalistu, který sprintuje přes celé hřiště nebo hokejistu, který je při oslabení 5 na 3 na ledě minutu, tak poslední, na co si ti kluci vzpomenou, je to, kam ten vzduch vedou. Když se na ně podíváš, většina z nich má zadržený dech, rvou to na sílu a s ekonomikou pohybu to nemá nic společného. Odnaučil jsem se dívat se na to z úhlu pohledu nějakého ideálu, ale pokouším se jim alespoň vysvětlit, že pokud si na to občas vzpomenou, pomůže jim to.
Obojí je správně a obojí je špatně. Opět jsme u toho, že záleží, co trénuješ.
Tak tahle otázka je na samostatný rozhovor. Protože každý si pod posilováním může představit něco jiného. Ale ve zkratce, úplně jiný dechový vzor použiješ pro trénink například pro 1-3 opakování a jiný pro trénink v submaximální zátěži, kdy zvedáš činku po určitý čas.
Pokud jde o rekreační běh, záleží na tempu a terénu. Ultramaratonec Scott Jurek dýchá nosem, aby mohl při běhu jíst, a vyhovuje mu to, ale pokud bych měl něco doporučit, tak je to nemluvit a dýchat pusou.
Stoprocentně. Sám se jí v rámci možností věnuji a chodím na ni hned z několika důvodů. Dokážu tam úplně vypnout hlavu a zrelaxovat, i přesto, že je jóga fyzicky náročná, navíc mi odvádí pozornost od věcí kolem a plně se věnuji sobě, lépe se tak koncentruji na pohyb a na práci s dechem.
Určitě. Jóga je skvělá například pro uvolňování hrudníku. Je ale důležité zmínit, že je několik druhů jógy, takže když si to bude číst někdo, kdo chodí na hot nebo power jógu, tak se mnou nemusí souhlasit, protože to dřina je. A velká! Ale když se bavíme vyloženě o klasické józe, tak pro mě má obrovské benefity. Navíc jóga není o egu a o tom, kdo co zvládne, ale je o tom, že každý dělá to, co je v jeho možnostech a nikdo se nepoměřuje. To je na józe super. Já dokonce využívám některé prvky jógy pro různé aktivační věci před tréninkem vrcholových sportovců.
Ano. Ať už prostřednictvím toho relaxu, nebo zvýšení rozsahu pohybu.
Kladný, protože meditace je stejně jako jóga ideálním prostředkem k regeneraci. Meditace je dle mého názoru více pro vyspělé sportovce, pokud to tak mohu nazvat, protože to už pracuješ s maličkostmi a je tam potřeba absolutní koncentrace. Navíc většina sportovců je extrémně fixovaná na výkon, takže když je pošleš na jógu nebo meditační cvičení, nemají pocit, že něco dělají. Spousta sportovců má také pocit, že jóga je pro ženy, a to samé platí pro meditační cvičení, to je ještě vyšší level.
Pokud to máme nazvat problémem, tak astma, o kterém spousta sportovců netuší, že ho má. Pokud to máme nazvat chybou, tak je to zadržený dech a snaha urvat to na vůli.
Nemůžu říct konkrétní jména, protože by to nebylo vhodné, ale ano, trénuji a jsou to zároveň sportovci na hodně vysoké úrovni. Někdy přijdou sportovci jen s tím, že se zadýchávají a jsou unaveni víc než ostatní a neví, proč. Až následné testy odhalí, že má dotyčný člověk nějaký problém. Na druhou stranu velké procento sportovců přijde už s tím, že astma mají. Ale i u pár sportovců se podařilo to takzvané astma vyloučit a po několika letech, co do sebe foukali ventolin, jsme se ho dokázali zbavit úplně. Astma pravděpodobně nikdy neměli a byla tam chyba na straně dechového stereotypu.
Záleží, jak moc velká obstrukce tam je. Pochopitelně u někoho, kdo s tím má velký problém a sportuje, je potřeba řešit to s lékařem. Ale jsou stupně astmatu, kde postačí i dechová cvičení. Když jsem se s tím setkal poprvé, tak jsem dotyčného sportovce poslal rovnou k lékaři, jelikož jsem myslel, že jsem udělal chybu při vyšetření a není to možné. Tam mu ,ale udělali specifické vyšetření, a astma se potvrdilo. Po aplikaci ventolinu došlo ke zlepšení o 20-30 procent, což je obrovské číslo. Ten sportovec byl předtím dlouhodobě přetížený, ale i přes jeho limit si našel způsob jak ten sport dělat a dělat ho dobře.
Dobrá otázka, ale nedokážu ti odpovědět. Je několik teorií, ale donedávna nebyla žádná studie, která by potvrdila stoprocentní příčinu. Jestli se nějaká objevila za poslední půlrok, nevím, nepátral jsem po tom.
Základ celé práce je v tom, že klientovi udělám spirometrické vyšetření, na základě kterého zvolíme postup. Je to pro mě velmi zásadní vyšetření, které odhalí víc, než si umíte představit. Nicméně samotný dechový trenažer posiluje dechový systém a učí držet požadovaný objem vzduchu při určité frekvenci. Ale pozor! To, že skvěle zvládáte trénink se Spirotigerem, neznamená, že budete umět použít dech v zátěži.
Zaměřuji se na odstraňování limitů. Hledám slabé články a na nich pracuji. Ať se jedná o posílení srdečního svalu, využívání kyslíku ve svalech, urychlení regenerace během zátěže nebo strukturální přestavbu, vždy je to na základě dat o klientovi, které sbírám pravidelným monitorováním.
Neřekl bych, že limitují. Limit máš dost často v hlavě. Já naopak hledám způsob, jak s tím sportovat, a ne důvod, proč nesportovat. To víš, že některé věci už nikdy neudělám, nebo jsou pro mě nebezpečné. Ale je dost pro mě nových věcí, které dělat můžu, například běh. Takže se teď snažím připravit se na půlmaraton, který bych rád dostal k 1:45:00.
Když jsem byl po operaci, tak jsem se ptal na to, co můžu dělat. Doktoři mi řekli, že nesmím bláznit, ale sportovat s přiměřenou intenzitou můžu. Když jsem se jich zeptal, jestli můžu běhat, tak mi řekli, že můžu, když budu rozumný. Akorát asi nečekali, že budu chtít běhat půlmaraton a dvoustovky intervaly. Ale mně od nich stačilo potvrzení, že můžu běhat a zbytek je takový můj bungee jumping.
To víš, že se toho bojím, ale ten strach k tomu potřebuji, protože jsem sportoval vrcholově, takže jsem hlavou nastavený na výkon a nedokážu dělat věci jen tak. V tuhle chvíli to dělám ale hlavně proto, abych s tou nemocí zkusil hnout, protože se o ní všeobecně moc neví. Těch lidí je pár a když mi tu nemoc našli, měl jsem hodnoty velmi vysoké. Na jaře během lockdownu jsem si spoustu věcí upravil podle svého tak, jak mi dávaly smysl jak fyziologicky, tak přes dechová cvičení. Šel jsem tím do velkého rizika. Ale v září mi na pravidelné kontrole řekli, že se mi hodnoty tak zlepšily k normálu, že v tuhle chvíli léky na srdce nepotřebuji, a mám to i v lékařské zprávě. V únoru mám další kontrolu, tak uvidíme.
Velmi. Nebudu ti lhát, dokonce jsem to obrečel, protože mi to přišlo nespravedlivé. Už jen proto, že stejnou nemoc má moje sestra, která má také defibrilátor a bere léky na srdce. A tím, že prodělala 3 zástavy srdce a musela na operaci, mi vlastně zachránila život, protože jsem v té době profesionálně boxoval a o nemoci nevěděl. Ale teď zpětně? Je to to nejlepší, co se mi mohlo stát. Dostal jsem druhou šanci, kterou využívám na max. Změnilo mi to priority, člověk pochopí, co je opravdu důležité. Dělám díky tomu práci, kterou miluji. Je to o tom, jak si nastavíš hlavu.
Určitě to nezlehčuji, ale svůj názor mám na základě covid příběhů z mého okolí. Co se mě týká, dělám vše pro to, abych byl zdravý, a jestli ho mám dostat, tak ho stejně dostanu. Nestresuji se tím, co není stoprocentně v mé moci.