Rychlá zpověď - módní návrhář Lukáš Macháček: Styl se od peněz neodvíjí
Lukáš Macháček působí jako módní návrhář už deset let. Jeho tvorbu vystihuje především černá barva. Jak sám tvrdí, jeho prezentace je poměrně "dark", stejně jako on sám. Módní přehlídky bývají často doprovázené stresem a nestíháním, a to i v případě Lukáše. Momentálně však na ně musí kvůli pandemii zapomenout. Od loňského roku pracuje jako stylista na CNN Prima News. V rozhovoru pro LP-Life.cz nám Lukáš prozradil, jaké kousky by nám neměly chybět v šatníku a do čeho se opravdu vyplatí investovat.
Potkáváme se na Primě. Ty jsi tu poměrně krátce. Od doby, co vzniklo CNN Prima News (2020). Jak moc velký je to rozdíl? Jak moc máš volnou ruku?
Musím říct, že se to tu mění. Je to i velký rozdíl, co jsem sem nastoupil. Neustále se mění lidi, koncepty. Podepsali jsme kodex CNN, takže musíme dodržovat určitá pravidla. Je samozřejmě i rozdíl, pokud probíhá zpravodajství. Celý ten blok jede 24/7, takže vzhled je velmi ovlivněn tím, jestli je to ranní show, odpolední show, jestli je to krimi atd. Nicméně jsme měli volnou ruku v tom si jednotlivé pořady a jednotlivé lidi na základě mantinelů obléknout přesně tak, jak jsme chtěli. Takže my si rozhodujeme o tom, jestli budou mít krimi roláky nebo kravaty, jestli bude mít někdo vzory nebo ne. Dost v tom hraje roli i osobnost člověka. Nejsou to modelky a modelové na které navlékneme, co se nám zachce. Taky hodně rozhoduje, jestli moderátoři sedí nebo jsou vidět i při chůzi. Takže je to úplně nový obor. Naštěstí tu mám kolegu, který na Primě dělá už 14 let a ten je mi k dispozici, jsme super tým. Bez něho by to bylo o dost horší. Já jsem totiž taková ta kreativa a chtěl bych to mít neustále jak z obálek časopisů.
Když ta nabídka přišla, váhal jsi?
Tam probíhalo poměrně dlouhé výběrové řízení. Já jsem dostal tu možnost účastnit se ho. Pak proběhlo několik schůzek, několik prezentací a na základě toho jsem poslal, jak si představuji, aby to vypadalo. Každopádně jsem neváhal, byla to pro mě výzva.
Ty jsi na stylingu začínal. Je to zase příjemná změna vrátit se v podstatě do začátků?
Je to příjemný. Baví mě ta tvorba jako taková. A ten styling je poměrně těžký. Práce stylisty je jedna z nejtěžších, protože jeden den nabíráš věci, potom focení, čistírna a tak dál. Za jednou fotkou je několik dní práce. Na Primě jsme si to nastavili tak, že objednáváme ze světových e-shopů. Finanční prostředky tu na to jsou velmi dobré, můžeme udělat i větší objednávky. To, co se nám tu potom nehodí, můžeme v rámci e-shopových pravidel vrátit.
Tvoje kolekce jsou převážně černých a neutrálních barev. Je to nějaký tvůj určitý signature?
Já si myslím, že ano. Tahle barva mě nejvíc bavíc. I co se týče mojí klientely, tak ji to nejvíc baví. Netajím se tím, že ta moje prezentace je dark. To jsem prostě já. A samozřejmě ti klienti vědí i to, že když se jim bude líbit třeba střih kabátu a budou ho chtít v červené nebo s kytičkama, tak není problém ten střih oděvu udělat na zakázku v jakékoliv jiné barvě a materiálu. Když se mi ozve někdo nový, jsem zakázce otevřený.
Když se na tebe koukám, černou máš evidentně hodně rád. Nosíš i něco jiného?
Můj šatník je převážně černý. Když je léto, tak nosím i bílá trička nebo košile na nějaké akce. Občas i sametová saka, ale to jsou opravdu výjimečné situace. I ty vlasy už mám delší dobu takhle nakrátko. Přiznám se, radši si ráno o něco déle pospím, než abych přemýšlel, co s čím zkombinovat. Navíc, když sedm dní v týdnu od rána do večera řešíš hadry někoho jiného, tak už nechceš řešit ty svoje. Ta černá je pohodlná. Když si vezmu na sebe nějakou jinou barvu, tak pouze, když vím, že se ještě během dne budu moct převléct. Opravdu se v tom necítím.
Kolik lidí za kolekcí stojí a jak dlouho to trvá?
Ve chvíli, kdy se dokončí jedna kolekce, tak se začíná pracovat na té druhé. Je to takový půlroční koloběh a stojí za tím velký počet lidí. Mám několik dílen, které teda nejsou moje stálé, které bych měsíčně platil. Ale mám spolupráci se šesti až osmi dílnami tady v Praze a na Moravě. Každá dělá něco. Takže tu jednu kolekci dělá minimálně dvacet lidí.
Ty si něco načrtneš, nakreslíš, máš tu myšlenku v hlavě. Co se ale děje potom? Jak přenést myšlenku do rukou švadlen?
Tohle je ta nejtěžší práce. Vysvětlit lidem, co mám v hlavě. Je to o neustálé návštěvě dílen, ideálně u tvorby těch vzorů být, nonstop. Například chci balonové rukávy. Ale každý má tu představu, jak moc mají být balonové, jinou, a tak dále. U zásadních věcí je dobré to nenechávat jenom tak.
Povedlo se to někdy napoprvé?
Poslední čtyři roky dílny neměním. Když už potom řeknu balonový rukáv, co jsme měli předloni, ale ještě třikrát větší, tak už vím, že to tak dopadne. Nebo že chci ukončit rukávy u bomberu přesně tak, jak jsme to dělali u toho a toho klienta, tak už prostě vědí, co a jak. Taky už moc dobře vím, co k jaké krejčové dát. Ale nikdy se mi ještě nestalo, že bych načrtnul přehlídkovou věc, přišel jsem tam a bylo to kompletně hotové na přehlídku, to ne.
Zmínil si přehlídku. Probíhá její backround přesně tak, jak je to prezentované například ve filmech? Shon, málo času a nervy?
Probíhá to přesně tak! U nás to někdy probíhá i tak, že dvacet minut před přehlídkou třeba chybí kabát, který se ještě došívá a podobné věci. Jednou se mi stalo, když jsme měli přehlídku Ellite Model Look na Hradě, že jsem ještě hodinu před tím volal, kde je dvacet šál, které jsem chtěl. Volali mi, že stihnou pouze tři. Takže moje asistentky jely z Hradu do Karlína a čekaly u krejčových a pomalu jim šály tahaly po rukama. Takže je to normálka. I přesto, že se to připravuje půl roku, tak to není nikdy včas. Ještě se mi nikdy nestalo, že by byla přehlídka kompletně připravená.
Jak často by člověk měl měnit šatník, aby byl stále “v kurzu”?
Je strašně důležité vytvořit si dobrý základ v šatníku. Mít dobré kvalitní džíny, basic trička, dobré kabáty, koženou bundu, kašmírový svetr. Ve chvíli, kdy tam tyhle nestárnoucí kousky jsou, tak už potom stačí dokupovat ty “špeky” a vylepšit to kabelkami, botami a podobně. Já jsem třeba šatník neměnil poslední tři roky. Takže pokud investuješ do kvalitního základu, tak ho měnit nemusíš.
Spousta lidí řekne, že na oblečení nemá peníze. Jak moc se styl odvíjí od peněz?
Styl se od peněz neodvíjí nijak. Pokud máš styl, nápaditost a nebojíš se, tak se dokážeš fantasticky obléct i v sekáči. Styl o penězích není, kvalita potom ano. Kolikrát jsem byl i svědkem, že klientka, která byla oblečená za půl milionu, tak řekla někomu vedle sebe “Ty máš fantastickej kabát, kde jsi ho sehnala?” a ona jí odpověděla, že je ze sekáče. Takže nejlepší variantou je kombinovat luxusní s levnými věcmi. Ten look potom hodí úplně jinou hodnotu.
Jaké bys zvolil obchody z těch nižších cenových kategorií?
Nejvíc profláknutá je Zara. Mají tam většinou úplně první věci, co bývají na přehlídkách. To, co je na fashion shows, tak je kolikrát v Zaře ještě dřív, než to mívají značky na eshopu. To je její velká výhoda. I H&M je fajn. Co se týče té kvality, tam už to není tak dobré. Mám rád i COS hodně nebo třeba Pangaia je dobrá, třeba ty recyklované teplákovky.
Dokázal bys říct, v jaké zemi je ti móda nejblíž?
Nejvíc mě baví Saint Laurent a Balenciaga, což je Francie. Ale třeba ve městě na mě Francie, co se týče zážitků, dýchla nejhůř. Nejvíc inklinuju k Milánu. Ten vibe je tam úplně jiný. Pracoval jsem tam pro Dolce&Gabbanu a bylo to wow! Ale co se týče přehlídek, tak asi ta Francie.
A když se zaměříme na Prahu, jak si na tom stojí v módě?
Praha je stát ve státě. Já se navíc ještě pohybuju hodně v centru - Staroměstské náměstí, Pařížská, kde se pohybují krásně oblečení lidi. Když jedu někam na okraj, už je to zase jiné. Je to hodně individuální.
Jaký nejdražší kousek máš ve svém šatníku?
Nejdražší kousek mám asi Saddle bag od Diora. Naštěstí jsem si ho nemusel kupovat, ale dostal jsem ho k narozeninám od svých kamarádů. Vůbec jsem nepočítal, že ho dostanu. Taška za 70 000, v podstatě ledvinka, do které nedáš skoro nic. Hlavně ji ani moc nenosím. Potřebuju tablet a podobné věci, které tam nedám.
Jak moc ti tahle doba změnila plány?
Co se týče kolekce, tak mě to rozhodně zabrzdilo. Ty peníze, které mi nejvíc dělalo návrhářství - svatby, Karlovy Vary, večírky, to je pryč. Z Karlových Varů se vždycky žilo další tři, čtyři měsíce. Takže teď tu není prostor tvořit něco nového. Navíc ani ta nálada tu není, nikdo si teď nepoběží koupit večerní šaty. Teď na to nemám náladu ani já. Raději nějakou sezónu vynechám a až to budu cítit, tak se pustím do nové. Rozhodně se ale nenudím.
