Kdo sledoval televizní reality show Svatba na první pohled, bezesporu zná půvabnou blondýnku Natálii Mykytenko, která rozdělila Česko na dvě strany. Někteří tuto třiadvacetiletou účastnici sociálního experimentu odsuzovali za její odměřené chování, jiní naopak chápali její chladný přístup a zároveň obdivovali její krásu. Od konce natáčení reality show uběhlo již několik měsíců, takže se v jejím životě mohlo ledacos změnit. V rozhovoru pro LP-Life.cz se Natália rozpovídala o tom, jak to ve skutečnosti bylo s nepovedenou svatební cestou na Zanzibaru a jakým nenávistným zprávám musela čelit. Pohledná blondýna původem z Ukrajiny nám také prozradila, komu patří její srdce.
Zajímavá otázka. Popravdě to už moc nevnímám, protože jsem si už za první týden zvykla na to, že mě lidé začali vnímat jako „slavnou“. Tohle slovo dávám do uvozovek, protože si já si slavná opravdu nepřipadám.
Samozřejmě je teď časté, že mi píše hodně lidí na Instagramu a jde jim hlavně o to, aby se díky mé osobě zviditelnili. Ale to člověk vycítí a pozná, kdo píše jen kvůli slávě a kdo to myslí upřímně a doopravdy se zajímá o mě jako o člověka.
Abych byla upřímná, tak i v těch x zprávách se našlo pár lidí, kteří si se mnou ze dne na den sedli, ale zatím jsme v kontaktu poměrně krátkou dobu, takže uvidíme, jestli se jedná o opravdové přátelství…
Přesné číslo si netroufám říct, ale od té doby, co se začala vysílat Svatba na první pohled, tak mám kolem 600 zpráv v nevyžádané poště a samozřejmě každý den chodí další a další. Lidé reagují na stories, nové fotky a teď mají často otázky ohledně mě a Franty.
Snažím se odpovídat a být aktivní, ale musím říct, že neumím odpovídat na všechny otázky, protože jsem na to v minulosti nebyla zvyklá. Navíc si myslím, že ne každá otázka si zaslouží odpověď.
První dva týdny byly celkem náročné. Chodily mi hnusné, výhružné, závistivé až nenávistné zprávy, ale postupně se to otočilo a začaly chodit i pozitivní, takže jsem se začala soustředit na pozitivní reakce a ty negativní jsem ignorovala. A musím zaťukat, že sem tam mi něco negativního naskočí, ale teď mám v directu už většinu ohlasů pozitivních.
Hnusných zpráv tam byla spousta, ale jedna taková mi utkvěla v mysli. Omlouvám se za slovník, budu teď trochu sprostá, ale přišlo mi: „Ty po**ané úkáčko, běž zpátky na Ukrajinu uklízet hajzly a nech naše český kluky na pokoji.“ Pak tam chodily zprávy typu, že jsem se šla jen zviditelnit a že chci jen bohatého chlapa. Také se mi v DM objevilo, že pokud mě někde potkají, tak mě zabijí apod.
No, nechci tady nikoho napadat, ale v podstatě mi chodily zprávy, že by mě nejraději trefili a že kdyby mě potkali, tak by mě nakopali apod. Naštěstí nikdy k ničemu takovému nedošlo a já věřím, že ani nedojde. To jsou jen taková ta silná slova po internetu.
Nahé fotky pánů mi chodí doteď… (smích)
Nesbírám je, naštěstí nemám žádnou jejich sbírku. (smích) Ne, opravdu nemám vůbec zájem. Přijde, podívám se a ignoruji to. Jednoduše odstraním tu zprávu, protože na to se nedá vůbec reagovat. Ani pozitivně, ani negativně. To opravdu ne.
Co se týká osobního kontaktu, tak vůbec. Zatím na mě lidé na ulici reagují pozitivně nebo se na mě jen dívají. A že bych se s někým hádala přes sociální sítě? To asi taky ne, z toho jsem už vyrostla. Tak nějak kolem sebe vše negativní ignoruji.
První dva dny od vysílání jsem se necítila ve své kůži. Říkala jsem si, jestli jsem neudělala chybu, že jsem tam šla, že jsem se měla chovat trošku líp. Neměla jsem se kousnout? Možná lhát? Ale pak jsem si řekla, že nemá cenu řešit cizí lidi, kteří o tobě neví nic, a ty o nich. Navíc já nejsem zrovna ten typ, který by řešil cizí životy. Tak jsem si řekla: „Nádech, výdech a hotovo, zapomeň na to!“ Ať si lidi myslí, co chtějí. Kdo chce, tak tě pozná takovou, jaká doopravdy jsi. Kdo nechce, tak ať si myslí, co chce. Je to pouze a jen jeho bordel v hlavě.
V současné době si myslím, že mi to otevírá nějaké dveře, ale upřímně jsem to nečekala. Říkala jsem si, že mě někteří lidé budou sledovat jen chvilku kvůli Svatbě na první pohled, ale pak se vše vrátí do starých kolejí a lidé na mě zapomenou. Ale neustále mi čísla na Instagramu rostou, už mám přes 75 tisíc sledujících a já s tím nic v podstatě nedělám, takže evidentně to nějaké dveře otvírá a já uvidím, kam až daleko se mi dootevřou.
(smích) Myslím si, že „ledová královna“, jak se o mně všude píše, vůbec nejsem, ale to, co bylo na kamerách, je tak z 50% upřímnost a z 50% nějaká hra a falešnost, ale nechci říkat, že jsem tam byla najatá jako nějaká herečka, to v žádném případě. Já jsem tam šla sama za sebe, chtěla jsem se opravdu zamilovat a potkat někoho, ale zrovna tam byl Franta a my si od začátku moc nesedli, proto vlastně na těch kamerách je vidět víc toho negativna, ale v té chvíli to bohužel jinak nešlo. Samozřejmě tam byly i hezké chvilky, ale např. ohledně našich líbánek na Zanzibaru se to říct nedá. Tam to bylo nejtěžších 7 dní.
Chtěli jsme se na sebe napojit a zvyknout si na sebe, ale bylo toho na nás tolik, že nešlo nic jiného než být chladný, pochmurný a smutný a věřit, že se to v Praze zlepší, což vlastně takhle i dopadlo. Asi ten Zanzibar byl na nás moc velké wow a do toho ty kamery… Navíc já se neumím na kameru ani tvářit, protože jsem nikdy předtím nic netočila. Franta s natáčením i médii zkušenosti má, takže i ten stres tam hrál velkou roli.
V podstatě ano, protože jsem se nemohla jinak bránit, a na mě toho bylo tolik, že jsem si řekla, že budu chladná a mrzutá. Protože když jsme byli na Zanzibaru, tak mi bylo upřímně jedno, jak ten pořad dopadne, a dokonce jsem tam měla dny, kdy jsem se chtěla sbalit a na vlastní náklady odletět domů, protože v tu chvíli mě nebavilo nic. Nebavilo mě natáčet, nebavilo mě to, že jsem na Zanzibaru i přesto, že to je nádherné místo, ale nebavilo mě to kvůli tomu, že s Frantou nejsme na stejné vlně. Já se zkrátka neumím napojit na cizí lidi, kteří nejsou podle mých energií.
Momentálně jsme s Frantou pouze přátelé. V posledním dílu jsme si dali šanci, chtěli jsme navázat nějaký bližší vztah, zkusili jsme to, ale ve finále jsme si uvědomili, že každý potřebuje do budoucna něco jiného a že si rozumíme jako přátelé. Občas si napíšeme, ale to je naše maximum, které si můžeme dát, a jsme za to rádi.
Oběma nám to něco dalo a samozřejmě i vzalo, ale s tím se dalo počítat. Teď na to, myslím, oba vzpomínáme jen pozitivně a s humorem.
Upřímně? Ano, už nějakou chvilku se vídám s mladým mužem. Přišlo to z ničeho nic, najednou bum! Takže uvidíme, kam až nás osud zavede.
Na Instagramu. Klasika, bohužel.. Nejsem milovníkem seznamování na sociálních sítích, ale v dnešní době to asi jinak ani bohužel nejde.
Uvidíme.. Nechci zatím předbíhat. Jen vám prozradím, že jsem teď šťastná a užívám si to.