Pobýt v blízkosti nejen jedné z nejkrásnějších žen světa a světoznámé modelky, ale zároveň vedle ženy, která chce aktivně povýšit život všem seniorům, nesnáší křivdu a nadřazenost, je nesmírně empatická a citlivá, vám dodá inspirativní a oblažující dávku energie. Taťána Gregor Brzobohatá se těsně po módní přehlídce modelů Natali Ruden s úsměvem a nepřehlédnutelnou jiskrou v očích pro LP-Life.cz rozhovořila, jaké to je nebýt na mole, ale užít si společenskou akci z opačné strany jako divák. Prozradila nám mnohé ze současného světa nadace Krása pomoci, kterou založila v roce 2008, sdělila svůj pohled na postavení žen a mužů ve společnosti a odhalila i to, jakou radu jí dal Pierre Richard.
Byla jsem poprvé na její přehlídce a byla jsem pozvaná svým, doufám, že se nebude zlobit, opravdu letitým kamarádem, Láďou Špačkem. Byla jsem tím pozváním moc potěšena, protože je velmi příjemné sledovat přehlídku i z té druhé strany a nejenom z mola, bylo to pro mě i příjemnější. Přehlídka to byla krásná. Samozřejmě vím, co to dá před tím vším práce, všechno natrénovat, nazkoušet a ušít. Protože i já sama jsem letos navrhovala svou vlastní kolekci, tak opravdu vím, že je s tím strašně moc práce a stráveného času. Takže Natali blahopřeji ke krásné přehlídce a myslím si, že se všem velmi líbila.
S Nadací usilujeme již třináct let o to, aby právě této péče bylo dostatek, a aby byla dostupná všem. Financujeme moderní sociální služby, např. pečovatelskou službu nebo osobní asistenci a máme i vlastní dobrovolnický program. Naši dobrovolníci vídají seniory ve svém volném čase a věnují jim to nejcennější, co člověk může věnovat, a to je svůj vlastní čas lidem, které ze všeho nejvíce trápí samota. Máme i spoustu dalších projektů po celé republice. Cílem je vždy zájem o tuto „cílovku“ a o soudržnost rodiny, která dnes nefunguje nebo přestává fungovat. Mám pocit, že se kult rodiny vytrácí. V této oblasti není ani dostatek finanční podpory. Přála bych si, doufáme a pracujeme na tom, aby se tyto věci změnily. Snažíme se osvětlit mladší generaci to, co seniory trápí, protože, co si budeme povídat, týká se to nás všech. Ať si to přiznáváme více nebo méně, všichni stárneme a jednou budeme v důchodovém věku. Doufejme. A to si možná pak uvědomíme, jakou podporu potřebujeme, co sami nezvládneme a co chybí. Zájem o druhé, soudržnost rodiny a podpora dalších lidí, to bych si opravdu přála v budoucnu vidět více.
Důchodová reforma se zatím moc nepovedla, řeší se už léta letoucí. Doufejme, že nová vláda udělá nějaké další kroky, které budou dlouhodobé, konstruktivní a budou mít opravdu nějaký dlouhodobý plán v horizontu delším než jedno volební období.
Většina lidí nechce končit předčasně v ústavní péči. Opravdu je to devět z deseti seniorů, kteří chtějí žít důstojně doma a s profesionální péčí. A právě o to usilujeme a financujeme. V praxi pak řešíme to, že to, jak jsou nastavená pravidla, možná funguje na papíře, ale v reálném životě ne. Třeba banální úkon, že pouze zdravotní sestra může podat injekci injekčním perem klientovi. Nikoliv pečovatelka, protože není zdravotník, ale sociální pracovník. Zatěžuje to kapacity celého systému a nám to způsobuje velké komplikace. Sociální pracovníci a zdravotníci obecně nejsou bohužel ani dobře ohodnoceni, ale to se pomalu zlepšuje. Snažíme se zasadit i za to, aby se do pečovatelské služby vrátila důstojnost, aby ji vykonávali kvalitní lidé a byli oceněni za svoji nesmírně těžkou práci. Dává to logiku, protože jestli chceme, aby se o naše stárnoucí rodiče opravdu starali lidé, kteří jsou kvalifikovaní, dělají tuto činnost s láskou a je to pro ně poslání, tak musí být zároveň i dobře ohodnoceni. Snažíme se těmto profesím zase vrátit prestiž.
Nemyslím si, že to nějakým způsobem ovlivňuje činnost nadace, ale ano, ženy se zpravidla dožívají o mnoho let více. Je to na jednu stranu požehnání, ale na druhou stranu na to vše potom zůstáváme samy. Většina našich klientek jsou vdovy, které přežily svého partnera třeba osm, deset let. To je opravdu ten největší problém jednočlenné domácnosti, kde seniory trápí finance. Nevystačí s důchodem na veškeré léky, na náklady spojené s bydlením, a tak dále. V takových případech se jim snažíme zařídit příspěvky na bydlení a na sociální služby. Je to hlavně samota, ta trápí seniory plošně. Mohou to být klidně pětašedesátiletí lidé nebo devadesátiletí staříci, ale pokud člověk žije sám a nemá kolem sebe rodinu, nebo rodina nefunguje a nejsou tam přátelé, třeba ani sousedi, tak ten člověk nemá ani motivaci žít a zabalí to kolikrát i zbytečně brzo. Prostě motivace a okolí, soudržnost přátel a rodiny, to je to nejdůležitější. Myslím si, že to má dopad na psychický stav člověka a psychika zásadně ovlivňuje zdraví.
Tak teď se řeší neustále genderová rovnost, genderové rozdíly a tak dále… Já si myslím, že je to velká výzva do budoucna, protože role ženy i role muže v tom ryzím slova smyslu je nezastupitelná. Určitě nikdo nechceme, aby se ženy vyrovnávaly mužům v tom, aby chodily fárat do dolů a měly stejné povolání jako muži. I když, proč ne? Pokud k tomu má žena blízko a baví jí to, tak opravdu, proč ne?! Ale například platové podmínky jsou u nás velmi rozdílné. Jsou velké rozdíly za stejnou pracovní pozici mezi platem ženy a platem muže. Nechápu proč, žijeme ve 21. století. Navíc největší rozdíly jsou u vysokoškolsky vzdělaných žen, snad až 22 %, a to mi přijde nefér. Myslím si, že jsou věci, za které má smysl bojovat, o které má smysl usilovat a věřím, že se to odrazí i na ekonomické stránce. Například Kanada úžasně investuje do genderové rovnosti a odráží se to i na ekonomice a financích této země, chápou to velmi dobře. Takže je stále co se učit a doufám, že Česká republika nebude pozadu. Zatím jsme, co se týká platové rovnosti, asi druzí nebo třetí od konce v rámci Evropské unie, tak je to ostuda.
Já osobně jsem to naštěstí nezažila. Jakékoliv narážky nebo sexistické poznámky jsem zarazila hned z kraje. Ale vím od kolegyň, že třeba zažily něco, co bylo již za hranou. Je to velmi citlivá otázka, protože samozřejmě každý z nás máme práh citlivosti někde jinde a každý se za sebe umí postavit nějak jinak. Někdo to, byť vypadá sebevědomě, nedokáže nebo neumí. Ale myslím si, že to není otázka jen naší profese nebo showbyznysu, že je to úplně všude. Je to v herecké i pěvecké branži, najdete to opravdu úplně v každém segmentu a je to vlastně spíše o zneužívání moci z pozice nadřízeného. A netýká se to nutně ani genderu, může to být i žena vůči muži, žena vůči ženě. Já jsem na tohle citlivá a dokážu se zastat lidí. Pokud si někoho všimnu, že zneužívá své pozice, někoho veřejně nebo soukromě shazuje a podobně, snažím se na to upozornit, byť za to třeba nejsem oblíbená. Ale to je jedno, prostě pokud kryjete zlo, nebo pokud si všimnete něčeho, co je mimo, a nezasáhnete, nepodržíte toho člověka, tak s tím tomu druhému dáváte souhlas, a to právě i tím mlčením. Myslím si, že to je špatné. Takže, každý podle svého svědomí a nejlepšího vědomí.
Na modelingu, komerční práci, umění a módě se mi obecně líbí kreativita. Protože je to práce nesmírně pestrá, různorodá, člověk musí být manažersky zdatný a schopný, mít kreativního ducha, talent, dobré instinkty, být společenský, mít trošku byznys ducha, umět se prosadit, být komunikativní, naučit se jazyk a tak dále. Je toho strašně moc. Je to zajímavá práce a jsem ráda, že právě v tomto druhu byznysu jsem tak dlouho. Je to pro mě neustále nové a vlastně mě to neomrzelo, což je fajn. Miluji svojí práci a asi je to i o přístupu. Každý ho k tomu má samozřejmě jiný. Nejedná se o prostředí, kde jsem ve volném čase, dovolené netrávím s lidmi z mojí profese, ale pracovně se tam velmi ráda vyřádím a pořád mě to baví. A to je fajn, aby si člověk našel to, kde má srdce, a aby využíval všechny své talenty, které v sobě má. A právě zrovna modeling a komerční práce, to jsou činnosti napříč mnoha sektory, a to mě na tom baví nejvíc.
Sport, příroda, přátelé. Miluji dobré jídlo, takže různé gastronomické zážitky, cestování…. Cestování je hodně spjato s mojí profesí. Je to fajn, že člověk neustále potkává nové lidi, nové týmy a má možnost se podílet na různých kreativních nápadech v rámci kampaní, tvořit své vlastní kolekce. Je to zajímavé a můžu se tam vyřádit po všech stránkách mé osobnosti, to je strašně fajn. A soukromí trávím třeba i někde v teplácích na chalupě. Je to pestré.
Děkuji a hezký večer.