Rychlá zpověď - starosta Řeporyjí Pavel Novotný: Kdybych neměl doma ženu a dvě holky, nebyl bych nic

Jsi hodně kontroverzní osoba. Celá Praha ne-li republika díky tobě ví, kde jsou Řeporyje. Byl jsi král bulváru, teď je z tebe starosta. Co se v tobě za tu dobu mentálně změnilo?

Myslel jsem si, že jsem dospěl s dětmi, ale není to pravda, dospěl jsem až teď. Já jsem se definitivně utvrdil v tom, že si člověk opravdu nesmí myslet, že ví, do čeho jde. I kdyby si tím byl stoprocentně jistý. Já jsem si opravdu po té spoustě let, kdy jsem seděl v zastupitelstvu a na věcech veřejných se podílel, myslel, že mám představu o tom, co obnáší práce starosty městské části. Jak časově, tak psychicky. Konečně jsem dospěl.

Jak to vnímali lidé, kteří tady seděli před tebou tolik let? Brali tě vážně?

Spousta lidí mimo Řeporyje se divila, jak je vůbec možné, že mě tu zvolili. Jsem někdo jiný v Řeporyjích a někdo jiný jsem byl vždycky navenek. Místní lidi mě znají. Jsem tu od malička, sice jako pako, ale byl jsem tady. V opozici jsem celkem výrazný. A i úředníci věděli, co ode mě čekat. Tady na úřadě jsou dobří lidé. Dodnes vlastně nevím, jak to berou, ale je to taková jedna velká jízda. Myslím, že i pro ně. Vrátil jsem sem z důchodu paní Vlastičku, sedí tady na podatelně, kde zažila sedm starostů. A ona si tu jízdu se mnou strašně užívá. Třeba po roce řekne: „Prosím tě, volá posedmé ČTK během půlhodiny, co se děje?“  Řekl jsem jí: „Vyhlásil jsem válku Ruské federaci.“ Na to mi řekla, že je to se mnou trochu jiný styl. (smích)

Co se ti povedlo v Řeporyjích změnit pro obyvatele?

Musela by ses zeptat jich. Víš, co je nejhorší? Že mně potom vytýkají, že se jenom chválím, ale já nemám, co bych si vytkl. Řeporyje razantním způsobem změnily způsoby, jakým prosazují své zájmy. My tady hrajeme velkou komedii, jako jsem to dělal vždycky, zneužíváme moji pověst a minulost k prosazování našich zájmů.

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Když se zeptáš občanů Řeporyjí, co se tady změnilo, tak ti řeknou, že jsem sice naprosté hovado, ale že Řeporyje velmi vzkvétají. Obecně v celé republice je mor, Praha nemá ani korunu, čeká nás hluboká sociální ekonomická krize. Ale Řeporyje mají rozjeté čtyři stavby, před sebou pátou. Kupujeme hasičům autobus za dva miliony korun. Troufám si říct, že mám lepší objasněnost v trestní činnosti než obvodní oddělení policie. Mám uklizeno okolo kontejnerů. Řeporyjím se velmi dobře daří a když se podíváš na katastrální mapu, všimneš si, že Řeporyjím přibývá majetek. Lidé vidí, že pracuji a že nekradu.

Lidé vnímají politika automaticky jako Čecha, který krade. To je dneska už normální, automaticky předpokládají, že s funkcí přicházejí další prebendy. Jestli se mně osobně něco povedlo, tak je to nekrást. Můžu klidně ukázat účetnictví, audity nám vychází skvěle. Ale hlavně jsem vždycky chtěl, aby byly Řeporyje světové. Je to opravdu krásná práce, naplňuje mě, ale nikomu ji nedoporučuji.

Zaznamenala jsem ale, že chceš odstoupit z ODS.

Měl jsem nedávno mediální kolečko. Ale vždyť mě znáš, jsem šachista, živil jsem se pokrem pět let. Když chci dělat mediální kolečko, že odcházím z ODS, tak si můžeš být jistá, že já ještě předvedu ODS velké věci. Jsem samozřejmě zhrzený, poprvé jsem narazil ambicemi, strana je složitá věc. Je to pro mě jako v showbyznysu, intrikaří se, lže a švindluje. Nejsem ten typ, co sklopí uši a půjde někam za lepším.

Přesto všechno, co jsem veřejně oznamoval, jsem stále členem ODS. Celých dvacet let. Můžu tě ujistit, že jsem ještě neřekl poslední slovo. Nechci říkat víc, nechci, aby vyšlo najevo, že na dalším kongresu v lednu si udělám projev. O tom ať nikdo nepochybuje. Já jsem držák, tu stranu miluji a z boje neutíkám.

Jak dlouhé tu máš volební období?

Ještě rok a půl, tady nezáleží na stranické legitimaci. Mám tu dobrý tým, mám tu sestru v zastupitelstvu a podobně. Hodně starostů dělá, že neví, jestli bude pokračovat, a přitom chtějí přesvědčení od lidí. Jsem ambiciózní, nikdo o tom nepochybuje. Po ročním přemýšlení jsem se rozhodl jít na terapii tmou, nechám se zavřít do tmy. Mám něco za sebou a lidem co se na to ptají, říkám, že se potřebuji zastavit.

Udělal jsi tady tolik práce a teď to chceš přenechat někomu jinému?

Byla by lež, kdybych tvrdil, že to nezvažuji. Měl jsem nabídku ze soukromého sektoru. Řeporyje ale miluju, to víš, že do toho asi půjdu. Vzniklo o tom hrozné klišé, ale mimo pracovní věci mám dvě děti, šest a devět let.

Na starostu se nevztahuje zákoník práce. Je to jedno z mála zaměstnání, starosta opravdu může všechno. Říkal jsem si, že to je bomba, můžu jít do práce, kdy chci. Po dvou dnech jsem zjistil, že jsem tady opravdu pořád. Ta práce je tak strašně časově náročná, když ji chceš dělat poctivě. Mám ženu a dvě děti, chtěl bych je vidět vyrůstat. Tohle mě hrozně trápí. Pohrávám si s myšlenkou, jestli bych náhodou neměl starostovat jindy než v produktivním věku. Potřebuju si o Řeporyjích, které miluji, popřemýšlet.

Ne, samozřejmě budu kandidovat. To vím, my muži takoví jsme. A moje kampaň bude strašně jednoduchá. Na plakátech budu mít napsáno „nebát se a nekrást“.

Jak dlouho jste s manželkou spolu?

Dvanáct, třináct let.

Za tu dobu se u tebe stala spousta věcí. Jak sám říkáš, má šest svatozáří...

Dobře jsem si vybral. Svojí prací jsem za život zničil tolik vztahů a přátelství. Já jsem si dlouho vybíral dívku, pak jsem našel ohromnou, pracovitou, skromnou holku z Moravy. Začali jsme spolu žít a ona měla pocit, že je to něco šíleného, že žiju velké dobrodružství. Bylo na ní vidět, jak je šťastná, když viděla, jak měním svůj život od základu. Líbilo se jí, když jsem skončil s bulvárem, protože ze mě spadl strašný stres. Když jsem šel dělat starostu, měla pocit, že se usadím. Najednou přišlo Rusko, Čína... Už je ale připravená na všechno. Je opravdu svatá.

Neřekla ti někdy, že už je toho dost?

Já bych bez ní nebyl vůbec nic. Vidím to u celebrit, vrcholných politiků, jak mají všichni podělaný osobní životy. Já mám to zázemí, kdybych neměl doma ženu a dvě holky, svobodu, kterou mi to dává, nebyl bych nic.

Holky už umí číst. Rozumí tomu, co děláš nebo říkáš, třeba to s tím Ruskem?

Vždycky ne, ale pokaždé mě strašně překvapí, šokují mě. Nechtěl jsem, aby zjistily spoustu věcí. Dodnes jsem nepochopil, jak se dozvěděly, že mám policejní ochranu. Jsou ale strašně pyšné na tatínka, že je starosta. Nejvíc se jim líbilo, když zjistily, že jsem zřizovatel školy, kde učí moje matka. Laura byla úplně v šoku z toho, když jsem tam začal dělat veliké změny. Viděla, že jsem ve stresu a ptala se mě, co se děje ve škole. Odpověděl jsem jí, že mám trápení s paní ředitelkou a musím se s ní rozloučit. Druhý den jsem šel za ní, a Lauře úplně spadla brada, protože po mamince a tatínkovi je pro ni ředitelka ten největší kraken, kterého zná.

Prodej bytu s balkónem, Smetanovo nábřeží, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Na šachovém kroužku děti zjistily, co je zřizovatel. Že je to tatínek Laury a že může školu zrušit. Děti ji na to naočkovaly a ona s tím za mnou přišla, ať školu zruším, že to můžu udělat. Řekl jsem, že můžu, ale neudělám to. Tak potom přišla s kompromisním návrhem, že teda nemusím zavřít školu, ale jestli by šlo aspoň, aby nemuseli ráno vstávat ti, kterým se nechce. Jsou to berušky.

Jaký je tvůj názor na poslední rok, na to, jak jednala vláda?

Já už jsem se dostal do fáze, že už říkám jenom, že je to vůle lidu. My si volíme svoje zástupce, aby za nás rozhodovali, nejenom v těch jednoduchých věcech. Ač většina tohoto národa volí tyhle dva pitomce, tak je ale zvolen člověk, který nás bude řídit i v dobách zlých. I v rámci covidu jsem si uvědomil, že vážná hrozba nepřichází v týdnech nebo měsících, ale v hodinách. Letí meteorit. Vypukne válka. V hodinách se blíží zkáza. A tuto zemi řídí blábolící psychopat a vrchní velitel ozbrojených sil je senilní dědek. Já bych nepřál národu, aby o něm lidé, které si vybrali, rozhodovali ještě v horších situacích, než jsou teď. Musíme to respektovat, ale obávám se, že to zdaleka není konec.

Co si myslíš, že ještě přijde?

Tak kromě toho že nás čeká hluboká ekonomická a sociální krize, což je jasné, tak že se zase rozmáhá to, čemu říkám Nemoc podceňování Andreje Babiše. Chtěl bych říct, že lidé uvidí v srpnu a září největší marketingovou politickou show v dějinách politického marketingu naší země. Andrej Babiš bude mít v polovině srpna doočkováno, slíbí zvýšení důchodů, bude hra o život. Má nejlepší marketéry v zemi, neomezené prostředky, které použije. Předvede takovou show, že se opět zvedne více než pětina národa a hodí mu to tam. Dají mu svůj hlas. Možná se budeme ještě divit, co všechno přijde. To mě prostě děsí, protože mám pocit, že tady v přímém přenosu dochází k rozkrádání státu pomocí státního aparátu, ale je to prostě vůle lidu.

Já jsem se na volby těšila, teď ale vůbec nevím, koho volit.

Důležité je, abys nevolila populisty a extrémisty. Andreje Babiše už jsem vysvětlil, v mojí koalici Spolu jsou problémy, a potom nám tu stojí ta druhá koalice Pirátů a STAN. Ivan Bartoš, ať je jaký chce, je nejlépe mluvící politik v televizi u nás vůbec a Piráti jsou sympatická strana. Tato koalice tady vyhraje volby, my skončíme třetí, ale budeme mít výbornou pozici, protože si budeme moct vybírat. Ty to hodíš Pirátům.

Co říkáš na kauzu Vrbětic a Hamáčka?

Už to usíná. To, co dnes víme o kauze Vrbětice, ještě není zdaleka to poslední dno nejhlubších stok, které vyjde najevo. Budete u vytržení z toho, co ti lidé ty dny předváděli. Já už se tomu jenom směju.  Nejstrašnější na tom ale není to, že se to stane, protože se to stane. Nejstrašnější na tom je, že jsme jediná země v Evropě, možná mimo Bělorusko, na kterou útočí nějaká nepřátelská mocnost, a její prezident jedná v zájmu té cizí mocnosti.

Je to velezrada?

Já jsem o tom přesvědčený. Já se dnes a denně neustále přesvědčuji o tom mém kontroverzním konstatování, že ač je smrt strašná věc a nedej bože kdyby umřel pan premiér nebo pan prezident, tak by to ale bylo technicky vzato v zájmu České republiky. Ale pořád si říkám, že žijeme na nejlepším možném místem na světě, děti mám zdravé. Je to všechno vůle lidu a je třeba to respektovat, stejně tak jako by lidé měli respektovat, jakého starostu si lidé ze Řeporyjí zvolili. No tak holt jsme si zvolili slovenského zlodějského estébáka. Je to vůle lidu.

Máš tu na stěnách spoustu fotek celebrit, vidím tu třeba Vlaďku Erbovou. Nestýská se ti po bulváru?

Ne.

Neříkám po tom stresu, ale třeba po večírcích?

Hele já jsem ten bulvár vlastně nikdy neopustil. To je jako vnitro, dodnes krizově komunikuji a dělám různé mediace. Taky mám pocit, že jsem nikdy nebyl víc novinář, než jsem teď. Stýská se mi po něčem jiném. Někdy bych chtěl být normální novinář. Po bulváru se mi nestýská, ale po novinařině ano. Teď jsem na základní škole vzal mediální výchovu, to si užívám.

Poslouchají tě děti? Zajímá je to?

Zajímá. Mediální výchovu ale potřebují hlavně dospělí, ne děti. Uvědomuji si sílu médií. Když učím o bulváru, říkám, že je to zábava na pět minut, z praxe ale moc dobře vím, že se u nás využívá na ovlivňování veřejného mínění. Moc médií je taková, že bychom mediální výchovu potřebovali úplně všichni.

Jak to teď máš s Kateřinou Kristelovou?

My se teď soudíme, zažalovala mě. Zažalovala tři vydavatelské domy a mě za to, že jsme jí zničili kariéru. Můj advokát vůbec nechápal v první chvíli, co to je. „Kariéra“ Kristelové je protimluv. Řekl bych jen jednu věc. Tak jako u mého Marka Víta, všechny okolo Kateřiny Kristelové beru jako oběti. Natolik jsem za poslední dobu dospěl, že beru jako oběť i Řepku. Je potřeba ho zachránit.

Jak se má tvůj tatínek?

Má se dobře. On je velmi těžce nemocný, na druhou stranu je na tom lépe, než to vypadá. Loni v lednu jsme si mysleli, že je konec. Oproti tomu je to teď skvělé. Má strašně neduhů, nemůže být už operovaný, ale jí, chodí na procházky, je obklopený vnoučaty. A co mě těší, je, že je spokojený. Je to lepší, než to vypadá. Je to tak, jak chci já, musím ho ochránit. Od jeho mrtvice v roce 2016 nezavolal matce jediný bulvární novinář, nikdo je nefotil. Není to tím, že jsem jeden z nich, bylo ale potřeba se s bulvárem domluvit. Což jsem udělal a dělám to pořád. Chráním jeho i celou naši rodinu.

Pavle, moc děkuji za rozhovor.