Jaké je to milovat muže z odlišné kultury, jehož mateřská řeč je na míle vzdálena od té vaší? Ať už se se svým partnerem seznámíte kdekoli a vzplanete láskou jako z pohádky, do vztahu vždy vstupuje i jeho kultura, zvyky, rodina nebo náboženství. První šok přichází ve chvíli, kdy partnera představíte rodičům. Ti si většinou pro svou dceru představují prince na bílém koni, stejně jako si to přáli i moji rodiče pro mě. Šok nastane, pokud se tato představa diametrálně odlišuje od jejich představ, například pokud jim řeknete, že si za manžela berete Čečence.
Pokud v současné době řeknete, že si berete Čečence, lidé si automaticky představí čečenského vůdce Ramzana Kadyrova - zabijáka se svou družinou hrdlořezů.
Podotýkám, že všichni Čečenci nejsou zabijáci! Čečenci a kadyrovci také nejsou to samé. Věděli jste například, že Čečenci v emigraci dlouhodobě bojují i na straně Ukrajiny? Takže jsou tu i ti dobří...
Myslím, že já měla štěstí, že jsem našla jednoho z nich. A z vlastní zkušenosti také mohu říci, že Kavkazané s manželkami jiných národností žijící jinde jsou velmi odlišní od jejich spoluobčanů žijících v domovině svých předků. Čím dál od Kavkazu taková mezinárodní rodina žije, tím snáze si na sebe oba zvyknou a najdou si svůj vlastní způsob života. Každou ženu však šťastný osud nečeká.
Manželství se v Čečensku může uskutečnit jen se souhlasem rodičů obou stran! Před svatbou si rodina ženicha pečlivě prostuduje jak rodokmen jeho nastávající, tak i všech členů její rodiny alespoň tři nebo čtyři generace nazpátek: je důležité zcela odstranit pravděpodobnost incestu. Ramzan Kadyrov znal svou budoucí manželku od dětství. Jak se na skromnou čečenskou dívku sluší, myslela Kadyrovova budoucí žena během školních let jen na studium a jeho rozpačité pokusy o komunikaci ignorovala.
Ramzan a Medni spolu začali chodit, když jim bylo 19 a 17 let. Podle místních zvyklostí musí dívka nejprve souhlasit s námluvami před svědky. Na schůzku ji doprovází starší příbuzný, který pozoruje chování mladého páru. S Medni chodila její starší vdaná sestra na rande se svým budoucím manželem. Podle Kadyrovových vzpomínek ho k rozhodnutí oženit se přiměl jeho otec. V té době, kdy probíhala první čečenská válka, muži neustále riskovali své životy. A Achmat Kadyrov svému synovi připomněl, že pokud vytvoří rodinu, bude mít šanci zanechat po sobě potomka, protože každý den ve válce může být jejich poslední. V roce 1996 Medni Ramzanovu nabídku přijala. Pak přišli dohazovači za jejím otcem, aby získali povolení ke svatbě.
Čečenské ženy se vdávají, i když jim ještě nebylo 18 let. Moje svatba byla dobrovolná, ale není to pravidlem. Žena často vidí svého budoucího manžela poprvé až při obřadu. Na jedné takové svatbě jsem byla a nevěsta se podle tradice nesmí ani bavit. Pokud se tedy dva mladí lidé rozhodnou vzít, čekají je dvě svatby.
Víte, že v našem moderním světě je manželství považováno za platné až po zápisu do matriky? Islámské tradice ji uznávají pouze po náboženském obřadu, který vede mullah v soukromých místnostech rodinného domu (mullah je čestný titul pro muslimské duchovní nebo vedoucího muslimské mešity). Duchovní se ptá mužů z dívčiny rodiny, zda jsou proti jejímu sňatku. Poté přečte nevěstě některé verše z Koránu, které informují o právech a povinnostech budoucí manželky. Podobný rozhovor proběhne i s ženichem. Pak je páru vydán oddací list a stávají se mužem a ženou.
Výši výkupného, které má rodina muže zaplatit před svatbou za mladou ženu, určuje mullah. Podle tradice zaplatí čečenský snoubenec ještě vyšší výkupné, než určí mullah - dává tak najevo své nejlepší úmysly a zdůrazňuje svou vděčnost dívce za její vzdělání a schopnosti.
Co se týče věna, to není v Čečensku přijímáno. Dívka vstupuje do života se vším novým.
Holky, která z nás by nechtěla mít dvě svatby?
Druhý svatební obřad Čečenců se skládá z mnoha zajímavých a krásných zvyků. Ráno se například nevěsta koupe ve vodě naplněné bylinnými čaji. Pak si dívka oblékne šaty hodné princezny. Zatímco my si můžeme vybrat střih, jaký chceme, pro ně musí šaty splňovat určité požadavky - dobře uzavřená ramena, záda a výstřih a slavnostní šátek uvázaný na hlavě. A pak přijede slavnostní kolona aut, která pár dopraví na banket. Veselice trvá tři dny.
Zvláštnosti chování čečenských nevěst na svatbě jsou takové, že dívky musí vždy stát v rohu.
Je třeba říci, že slavnost svatby pro dívku je poměrně obtížná. Navzdory skutečnosti, že každý může přijít na svatbu, nevěsta je povinna být v krajním rohu, zatímco jí je zakázáno pít, jíst nebo dokonce se pohybovat. Čas od času se na ni může obrátit přítel nebo příbuzný, nebo pouze tchyně.
řekla mi paní Kartojevová, teta mého muže.
Nevěsta musí držet jazyk za zuby, protože výmluvnost je považována za projev prázdnoty a neskromnosti. Manžel je naopak jako v jiném světě. Na svatební hosty se vůbec nedívá: slaví v oddělené místnosti s nejbližšími přáteli. Všichni ostatní hosté jsou ve velkém sále. Mnozí z přítomných tančí lezginku a další tance, nevěsta jen tiše přihlíží. Rodina nevěsty se této události obvykle neúčastní, takže pro ni je taková oslava spíše smutnou událostí.
Na konci hostiny na čečenské svatbě je zvykem dávat dary. Obvykle se vybírají podle postavení mladého manžela: čím vyšší je, tím dražší by měl být dárek. V předchozích letech se nejčastěji darovaly domácí spotřebiče, koberce a hospodářská zvířata. V dnešní době, jak je známo, se svět točí kolem peněz. To znamená, že dostávají peníze.
Po svatbě musí manželé projít dalšími zajímavými rituály. Čečenské sňatkové zvyky jsou velmi složité a někdy vyžadují vytrvalost, sílu a duchapřítomnost. Všechny jsou však zaměřeny na projevení vzájemného respektu a výjimečné velkorysosti. Takto dlouhý a slavnostní obřad navíc symbolizuje zodpovědný přístup k budování rodiny. Co na to říkáte?
Když se nad tím zamyslíme, tato svatba má vlastně dva pozitivní přínosy. Čečenci většinou nepijí a muž vám do nového života koupí všechno nové. Nic starého si s sebou vzít nemůžete.
Po staletí byly v Čečensku zvykem únosy nevěst, současný vůdce Ramzan Kadyrov však tento zvyk zakázal, přičemž uvedl, že manželství by mělo být založeno na lásce a vzájemné úctě na obou stranách. Na ty, kdo se rozhodnou unést svou nevěstu podle starých tradic, čeká trest.
Většina párů má děti krátce po svatbě. Možná to bude rituálem, který na svatbě proběhne. Nevěstě dají něčího prvorozeného syna, kterého drží v naději, že porodí mnoho chlapců. Když se dítě narodí, v rámci prvních gratulací rodičům každý přeje, aby novorozeně mělo sedm bratrů. Muži chtějí syna jako svého následníka. Jeho narození je důvodem k velkým oslavám. V případě dcery to tak není. Důležité je vysvětlit dítěti už od raného věku, že je muslim! První povinností chlapce je být synem svého lidu, příbuzných, spoluobčanů, žít v míru se všemi místními obyvateli, být vždy ochráncem svého lidu.
Děti prý nejedí s rodiči, manželka nesedí vedle manžela, otec nikdy nemluví přímo se svým synem. Zvláštní zvyky....
Pojmenování je první významnou událostí v životě novorozence. Mnoho lidí věřilo a věří, že jméno hraje důležitou roli v osudu člověka. Od dávných dob si lidé všímali, jak jméno určuje osud jeho nositele. Většina příslušníků národa dodnes vybírá jména tradiční, i když je poznat i vliv moderního Západu, a proto se objevují i jména jako Luisa, Tamara, Roza, Saša.
V Čečensku se drží stará tradice, podle níž může muž dát vlastní dítě svému bratrovi a jeho ženě, pokud nemají vlastní děti. Většinou se děti dozví pravdu, až když se stanou teenagery. Do té doby považují své adoptivní rodiče za vlastní. Hlavou rodiny je otec. Jednota rodiny je zachována i po smrti otce, v takovém případě se její hlavou stává starší bratr. Při výchově čečenských dětí hrají zvláštní roli i jejich prarodiče.
Vzpomínám si na jeden rozhovor, který Kadyrov kdysi dávno poskytl rádiu:
říká.
Většina starostí Kadyrovových o výchovu dětí a řešení každodenních problémů leží na bedrech jejich oficiální manželky Medni. Jako vzorná čečenská manželka ráda pomáhá svému muži a dává mu možnost plně se soustředit na práci. Náboženské zvyky ukládají ženám nosit uzavřený oděv, šátek na hlavě a nedoporučují používat kosmetiku. V soukromí s manželem je však každá svoboda přípustná. Kadyrov v jednom rozhovoru přiznal, že jeho žena se pro něj ráda krásně obléká, upravuje si vlasy a nenápadně se líčí. V jejich vztahu je láska a něha, jen jejich orientální výchova nedovoluje, aby tyto okamžiky byly odhaleny všem.
Neplodnost? Ta je velkou tragédií a ve většině případů i důvodem k rozvodu nebo přivedení druhé manželky do rodiny. Pokud se v tomto případě objeví děti od jiné manželky, ta první se o její děti musí postarat jako o své.
V Čečensku se vyskytuje mnohoženství a nikdo to neskrývá. Znám spoustu polygamních rodin, které mají nádherný a prosperující život. V takových rodinách závisí vše na muži. Všechny jeho ženy by si měly být rovny. Pokud koupil kožich jedné, musí ho koupit i druhé. Pokud jedné koupí byt, tak i druhé. Totéž platí i pro čas. Žádná manželka nemá právo nárokovat si čas jiné manželky.
Na rozvod bych si ale dala pozor. Rozvádět se zde sice není zvykem, ale když už k tomu dojde, pro ženu to bude obtížnější. Kromě temperamentu, který Čečenci projevují v agresivních hádkách, mohou ženy přijít i o děti. Zatímco u nás se děti svěřují hlavně ženám, v Čečensku je tomu naopak. Děti patří otci. Pokud se muž chce rozejít, nemůže žena udělat nic, aby si děti ponechala. Žena má uplatnění pouze v domácnosti. Mezi její povinnosti patří výchova dětí, vaření, přijímání hostů. Pracovat může jen se souhlasem manžela.
Manželka čečenského náčelníka nepopírá, že v jejich rodině existují neshody, ale snaží se nejprve udělat ústupky. Žárlivost na manžela jí není cizí, ale její výchova jí nedovoluje o ní mluvit. Skromnost, pokora a oddanost manželovi jsou hlavními ctnostmi čečenské ženy. Proto je Medni klidná při představě, že by se Ramzan chtěl ještě někdy oženit (náboženství povoluje čtyři manželky). Kadyrovova manželka o něm mluví jako o velkorysém a romantickém člověku. Rád pro ni připravuje překvapení, potěší ji neobvyklými dárky. Na jedny ze svých narozenin například daroval květinu, která rostla vysoko v horách. Ramzan osobně díky květině vystoupal do závratných výšin. Medni tento dárek označuje za svůj nejoblíbenější a pečlivě ho uchovává v suchu.
Čečenská společnost je většinově muslimská a přísně konzervativní. V tradiční čečenské společnosti musí dívka, opustí-li práh domu, vždy zůstat v zorném poli příbuzných a spoluobčanů, aby na ni ani na vteřinu nepadl stín pochybností o její cti a cudnosti.
Přátelé a příbuzní zaujímají v životě kavkazského muže významné místo a na jeho vlastní rodinu prakticky není dostatek času. Muži nejsou většinou celý den doma a když přijdou, mělo by být všechno v pořádku a děti by měly být nakrmené. Přijde-li s přáteli, žena by měla připravit stůl a odejít z místnosti. V přítomnosti starších, zejména mužů, by žena neměla brát dítě do náruče a líbat ho. Musíte se chovat zdrženlivě, bez projevování pozitivních nebo negativních emocí. Na veřejnosti komunikují manžel a manželka jako přátelé – žádné projevy citů. V Čečensku umí všichni velmi dobře rusky a umí si rusky popovídat s turisty i mezi sebou. Ruština je zde státním jazykem, stejně jako čečenština.
Ženy většinou nestudují na univerzitách ani institutech, nepotřebují to.
Hlavními složkami národní čečenské kuchyně jsou jehněčí maso, drůbež, sýr, mléko, mouka, kukuřice, dýně, medvědí česnek a kopřiva. V různých kombinacích, dušené, vařené, marinované, sušené nebo grilované – tvoří základ většiny čečenských jídel. Čečenská kuchyně je však navzdory četným jídlům z masa, medvědího česneku a kopřivy jemná, nepříliš ostrá nebo kořeněná. Skutečnost, že Čečenci jsou velmi zřídka obézní, často vysocí a zdraví, je výsledkem vlivu jejich národní kuchyně.
Čečenci (jako všichni muslimové světa) drží půst - uraza. Pro muslimy je tento půst velmi přísný: nemůžete nic jíst ani pít, kouřit, žvýkat žvýkačku nebo nadávat. Podle muslimských zákonů je možné půst přerušit po setmění. Čečenci jedí velmi zdravě a milují zeleninu.
Zhizhig-galnash je čečenské národní jídlo vyrobené z kuřecího, jehněčího nebo hovězího masa s kostí. Maso se vaří na velké kusy s přidáním soli, knedlíky se k němu připravují z pšeničné nebo kukuřičné mouky. Podobné jako vepřo, knedlo, zelo, že by?
Minisukni a kalhoty nechte určitě doma, pokud si rodinu nechcete pohněvat. Zatímco jinde jsou trendem ženské módy průsvitné halenky, výstřihy, krátká trička, která odhalují břicho, tady nemůžete části těla odhalovat. Neexistují zde žádná neformální mládežnická hnutí - žádní pankáči, gothové ani emo.
Ženy v Čečensku se snaží být skromné. V módě je muslimský oděv a v ulicích Grozného i na venkově stále častěji potkáte ženy v hidžábech. Zavedení přísného islámského kodexu oblékání je viditelnou stránkou agresivní kampaně proti ženám vedené čečenskou vládou. Snížení postavení žen se stalo politickou prioritou Ramzana Kadyrova. Kadyrov v minulosti ženy vybízel, aby projevily více „skromnosti“. Poté, co se stal vůdcem, prohlásil, že ženy jsou majetkem mužů. Nedávno veřejně obhajoval množící se „vraždy ze cti“ žen s „uvolněnou morálkou“ ve jménu „oživování čečenských tradic“. On sám však o skromnosti může mluvit jen velmi těžko.
Jak jsme mohli vidět, je Kadyrov zjevně fanouškem módní značky Prada. Do války si koupil boty této značky v přepočtu za téměř 34 tisíc korun. Luxus během války není výsadou pouze Kadyrova, ale také samotného Vladimira Putina. Ten měl na moskevském stadionu oblečenou tmavomodrou bundu značky Loro Piana, která stojí zhruba 300 tisíc korun.
Být „zaláskovaná“ do cizince má své klady i zápory a je na nás, co upřednostníme.
Porozumění a tolerance! Podle mého názoru lze s těmito dvěma kamarády zvládnout i to, co na první pohled vypadá nemožně. A to podle mě platí nejen pro Čechy, Slováky nebo Čečence, ale obecně pro všechny.
Zdroje: minikar.ru, Ellesilver, Pluska, Easyladys, The New York Times, Kavkaz-uzel.eu, Grozny-inform, The Guardian, Daily Mail, BBC, Megapolis Salon, vlastní dotazování