- CZ
- EN
- SK
Beru si Rusa a bojím se, že na vlastní svatbu dorazí totálně namol
Uzavření manželství mě vyšlo na 2000 korun. A protože můj snoubenec nemluví ani nerozumí po našem, bylo nutné si na vlastní náklady připlatit i tlumočníka. Bez jeho přítomnosti, jakož i bez přítomnosti dvou svědků, vám v Česku manželství neuznají.
Po nezapomenutelném svatebním dni touží každá nevěsta. Nejprve je ale třeba vyřídit úřední formality, svatební menu nebo dárky pro svatebčany. Musím vám říct, že plánovat a organizovat svatbu je časově náročné a stresující, ale zároveň krásné.
Jsem občanka České republiky a můj (nyní už) manžel je Rus. Rozhodli jsme se, že ačkoliv budeme bydlet u něj, vezmeme se v mé rodné vlasti. Specifika naší svatby spočívala spíše ve vyřizování předsvatebních papírů (například trvalý pobyt, doklad, že partner není ve své vlasti ženatý, úřední překlady a podobně). Českému matričnímu úřadu jsme museli předložit potřebné doklady, a protože jsem si brala cizince, musely mít náležitosti veřejných listin.
Co to ale znamená? Pro předepsané dokumenty je vyžadováno tzv. vyšší ověření, tedy apostila nebo superlegalizace.
Jelikož Rusko přistoupilo k Haagské úmluvě, pro použití dokumentů vydaných v Rusku se nevyžaduje superlegalizace, ale postačuje apostila. Jedná se o ověření podpisu a razítka na listině, což umožní tento dokument následně použít v zahraničí.
Ale co když chci mít svatbu v Rusku?
Mým snem bylo mít svatbu na východě, nakonec jsme se i vzhledem k situaci rozhodli vzít se u nás. Přestože je Rusko země, ve které mají převahu pravoslavní věřící, nemá zde církevní sňatek žádnou právní váhu a ceremoniál v kostele ihned po civilním obřadu ani není pro většinu manželství pravidlem.
To je už vyšší level, jímž chtějí manželé ukázat, že to myslí opravdu vážně. Společný svazek si manželé mohou potvrdit v kostele klidně i deset let po civilním obřadu. Rusové nosí snubní prsteny na prsteníku pravé ruky.
Ruské pověry a mentalita
Ruská pověra říká, že prsten nemá být přezdobený ani plný kamenů, má být jednoduchý a hladký, aby byl stejně hladký i manželský život. Stejně běžné mají na svatbě moderátora. Tento úkol většinou plní takzvaný tamada, stařešina, který má na starosti průběh zábavy.
Tamada dostane seznam hostů, které vyzývá k tomu, aby se představili a pronesli svůj přípitek – každý host se představí a něco řekne, a tak si všichni pamatují každého, kdo na oslavě byl, právě skrze jeho přípitek. Nedílnou součástí takové svatby jsou vodka kombinovaná se slzami.
Své místo i na ruské svatbě má i to, co známe jako čepení. I když se od většiny tradic už upustilo, jedním z neustále populárních zvyků, je rituál ženicha platícího za nevěstu. Tradice se přenesla do moderní doby a stala se hrou, kterou hrají družičky se ženichem, když si přijde vyzvednout svoji nevěstu. Ženich obdrží sérii úkolů nebo otázek a je povinen „zaplatit“ za svou nevěstu sladkostmi, čokoládou, květinami a jinými drobnými dárky pro družičky.
Ruská mentalita mi přijde podobná té naší, jen více otevřená a optimistická. Některé moje kamarádky však mají opačný názor. Podle nich jsou Rusové žijí jako ve středověku, a hlavně jejich vztah k alkoholu je více než pozitivní. Proto jsem manžela poprosila, aby mi vyprávěl o tom, jak to v jeho rodné zemi funguje.
Rusové milují velké věci
Tato vlastnost se projevuje například na dovolených. Rusové jsou schopni za jeden večer utratit celoroční úspory. Záleží jim na tom, co si o nich myslí ostatní, a proto jsou schopni utratit celé jmění třeba za nový iPhone nebo auto. I prostí lidé jsou neuvěřitelně pohostinní a skromní, rozdělí se s vámi i o poslední krajíc chleba.
Mimořádně silná je zde role přátelství, ve kterém dávají občané přednost kvalitě před kvantitou. Zažijete zde tedy spíš rybaření s pár kamarády než masové party. Místní jsou velmi konzervativní, a tak homosexuálové snášejí těžší život, v muslimských částech Ruska si dokonce nemohou ani dovolit „existovat“.
Já jsem si zvykla i na jejich kulturu, vytvořila jsem si vztah k umění, hudbě a divadlu. Kde jinde najdete velikány, jako jsou například Puškin, Dostojevskij nebo Čajkovskij?
Ženské profese
Ženy v Rusku mají už desítky let zakázáno vykonávat určité profese. Legislativa, kterou zavedli Sověti v roce 1974 a která byla aktualizována prezidentem Vladimirem Putinem v roce 2000, brání ženám stát se například řidičkami vlaků nebo nákladních aut, členkami lodních posádek, automechaničkami anebo vykonávat službu u námořnictva.
Úspěšnost ženy je vždy testem síly rodinných vztahů. Sociologové poznamenávají, že úspěšnými ženami v Rusku jsou spíše ty svobodné. Ne každý muž je schopen snášet vedle sebe sebevědomou a silnou ženu, proto je pro ně těžší dostat se na vysoké posty v politice.
Je zde poměrně málo firem se ženami ve vrcholovém managementu (24,3 %) a navzdory nedávnému pokroku není příliš běžné, aby ženy byly ve vedoucích manažerských pozicích nebo v představenstvech kótovaných společností (10,6 %).
Jen v několika profesních oblastech vydělávají více než muži – jako učitelky základních a středních škol, sociální pracovnice, zdravotnický personál v oblasti porodnictví a gynekologie. Jinými slovy v profesích, které jsou považovány za „ženské“.
„Mnoho velkých médií v Rusku vedou ženy – jmenujme šéfredaktorky novin Vedomosti Taťánu Lysovou a televizního kanálu Russia Today Margaritu Simonjanovou. Jednou z nejvlivnějších manažerek v oblasti médií je Galina Timčenková, pod jejímž vedením se Lenta.ru stala nejnavštěvovanějším internetovým zpravodajským portálem v Rusku,“
říká Alena Vladimirskaja, zakladatelka náborové agentury Pruffi.
Pro ženy je v zemi obtížnější vyšplhat se po kariérním žebříčku v oblastech souvisejících se zdroji, zejména v ropném, plynárenském a dřevozpracujícím průmyslu. Nejvyšší zastoupení práceschopných v Rusku má podle Statista.com profese prodavačky, přičemž tuto práci mělo vykonávat více než 4,3 milionu žen. Druhou nejoblíbenější prací byla odbornice na obchodní administrativu, kterou vykonávalo více než 3,7 milionu z nich.
Navzdory změnám v posledních dvou desetiletích však Rusové věří, že hlavní náplní pro ženu má být rodina, nikoli kariéra.
Patriarchát jako pravidlo
Představitelé moci a církevních struktur vnímají ženu především jako pokračovatelku rodu.
Kdo je tedy doma pánem?
Ve většině ruských domácností pořád platí, že žena se více věnuje rodině a dává jí většinou přednost před prací, muž naopak více zaměřuje svoji pozornost na práci, v některých případech i na úkor rodiny. Právě on je ten, kdo musí vydělávat peníze! V rodině mívá autoritu, a jak se říká, drží ochrannou ruku i nad společnou kasou. Moc je převážně v rukou mužů.
Problém jménem alkohol
Zřejmě nikoho nepřekvapí, že alkohol je v Putinově říši velice oblíbený. Na jednu osobu připadá 15,1 litru čistého alkoholu ročně. Místní v průměru týdně vypijí 6,3 sklenky alkoholu, oproti konzumaci 3,3 sklenky v USA.
Alkohol však není jen kapitolou ruské kultury, ale jedním z největších vnitřních nepřátel Ruska. Rusové se opíjeli odjakživa, v alkoholu topili svá trápení poddaní cara, zpíjeli se i bolševici. Vypít se dá ledacos, jak to dokázali sovětští vojáci v Afghánistánu na příkladu nafty.
Alkohol je zde proto vážným celospolečenským a nutno říci i politickým tématem. I v důsledku obrovské konzumace vodky je průměrná délka života v Rusku nesrovnatelně nižší než v Evropské unii nebo USA.
Vzpomínám si na záběry z jedné ruské svatby, které kdysi kolovaly po internetu. „Den D“ si nevěsta určitě představovala jinak a její vyvolený si ho zaručeně nepamatuje doteď. Dotyčný ženich se zřejmě tak těšil, že s oslavou svatby neotálel a už na obřad dorazil doslova pod obraz boží.
Svatební obřad mladé dvojice tak připomínal spíše hořkou komedii, protože novomanžel byl tak opilý, že se sotva držel na nohou. Fakt neuvěříte, že je něco takového možné, v Rusku ale ano.
Během pandemie koronaviru se spotřeba alkoholu v zvýšila i přesto, že v zemi byl nastolen dlouhodobý trend snižování závislosti. Rusové v posledních letech ve větší míře pijí spíše pivo a víno, spotřeba tradiční vodky klesá. Muži mají ve statistikách tendenci výrazně převyšovat ženy v alkoholismu i celkové spotřebě alkoholu.
Zatímco ruské ženy, které mají problémy s alkoholem, tvoří 7,40%, muži až 36,90%. Podle údajů Výzkumného finančního institutu (NIFI) Ministerstva financí Ruské federace, zveřejněných koncem února 2022, je v současnosti v Rusku výnosnější výroba vína než vodky.
Rentabilita výroby vína je podle odborníků 15,54 %. U vodky, whisky, brandy, ginu a likérů je o něco nižší – 15,47 %. Podle očekávání byla nejziskovější výroba lihu – 19,39 %. U piva je ziskovost pouze 8,41 %, ovocná vína – 10,76 %, pitná voda – 12,31 %, soda – 7,72 %.
Alkoholismem nejvíce postiženými regiony jsou autonomní okruh Čukotka, republika Komi a oblast Sachalinu. Uvádí to zpráva o demografické situaci federálního projektu „Střízlivé Rusko“, která byla vydána koncem prosince 2021. Podle RIA Novosti se s odvoláním na tuto studii nejméně alkoholu konzumuje v Čečensku, Ingušsku a Dagestánu.
Oblíbeným nápojem je ale kromě alkoholu i horký čaj. Rusové vypijí až 3,5 násobně větší množství čaje než Angličané.
Angličtina není nutná
Sebevědomá znalost angličtiny je v tamní společnosti stále vzácností. Vím, že většina učitelů angličtiny v ruských školách moc anglicky neumí, anebo jen na mírně pokročilé úrovni.
Ti, kteří s jistotou hovoří anglicky, vzbuzují respekt, protože dokážou to, co jiní nedokážou. Jen přibližně 15 % absolventů ruských univerzit ovládá angličtinu na víceméně hovorové úrovni. A v průměru rozumí v Ruské federaci anglicky jen asi 5 % obyvatel.
Obyvatel Ruské federace si myslí, že jeho jazyk je nejlepší a každý na světě mu musí rozumět (i když racionálně uvažující lidé samozřejmě chápou, že to není možné). Často je vidět, jak se coby turisté pokoušejí ve světě (v hotelech, kavárnách) mluvit rusky a jsou upřímně překvapeni, ba až pohoršeni, že jim nikdo nerozumí.
Angličtinu nepovažují za důležitou, protože 72 procent Rusů nemá ani cestovní pas a 59 procent z nich nikdy necestovalo za hranice bývalého Sovětského svazu. Je jasné, že Rusovi je nejlépe doma, kde má všechno, co potřebuje.
A manželka? Ta může být jen ráda, že muž angličtinu neovládá, protože se tak nemusí obávat, že jí uteče za hranice.
Pravoslavná víra
Převládajícím náboženstvím je křesťanství (hlavně pravoslaví, ale jsou zde i katolíci a protestanti), ale zastoupeny jsou také islám, judaismus a buddhismus. Část obyvatel Ruské federace tvoří nevěřící. Podle VTsIOM (ruské státní výzkumné organizace) se k pravoslavné víře hlásí přibližně 66 % Rusů. Zdejší pravoslavná církev je největší pravoslavnou církví na světě – má přes 150 milionů členů. Jejím nejvyšším představitelem je patriarcha moskevský a veškeré Rusi – v současnosti Kirill I., který je zároveň velkým podporovatelem Vladimira Putina.
V éře Sovětského svazu údajně spolupracoval s KGB, v minulosti podpořil ve funkcích Fidela Castra i Alexandra Lukašenka, o Putinově vládě pak v roce 2012 mluvil jako o „Božím zázraku“. Nejnověji označil válku na Ukrajině za spravedlivou odplatu za „vyhlazování“ Rusů v Donbasu. Jeho fanatická podpora ruské agrese (protipólem je papež František, který naopak vyzývá k ukončení bojů), však v současnosti způsobila rozkol v jinak relativně jednotné pravoslavné církvi.
Denní rutina nadávek
Existuje zábavný a jedinečný způsob, jak sdílet svoji frustraci? Jsou to ruské nadávky. Ať už to považujete za projev špatného vychování, nebo ne, je klení způsob mluvy, který hojně používali dokonce i Puškin nebo Tolstoj.
Hlavně mezi muži je nadávání zcela běžným způsobem komunikace. Ruský jazyk má něco, co se nazývá „mat“. Je to soubor extrémně obscénních slov, ekvivalent 4 písmenných slov v angličtině, ale více tabuizovaných. Někteří muži dokonce i v rozhovoru se svojí milovanou manželkou používají nadávku po každém slově.
Příkladem jsou například nahrávky hovorů ruských vojáků. Pokud pozorně sledujete ruskou invazi na Ukrajinu, určitě uslyšíte spoustu nadávek. Lidé v nich bezhlavě klejí a chrlí nadávky tak přirozeně, jako dýchají. Nemyslím si, že jsem za celý svůj život slyšela tolik sprostých slov.
Historicky jsou nadávky nedílnou součástí ruského jazyka a kultury. Klení pocházející z dávných dob a spojené s pohanskými rituály sloužilo jako způsob, jak porušit pravidla a společenské normy a intenzivně vyjádřit své emoce.
Dnes je používání nadávek na veřejnosti obvykle povoleno, v některých případech však může být považováno za menší přestupek. Pravidla jsou přísnější pro používání nadávek v televizi, filmu, literatuře, médiích, na hudebních koncertech a v divadle, kde jsou nadávky zcela zakázány a vedou k vysokým pokutám.
Kulinářskou legendou je boršč
Rusové jsou skvělí kuchaři. Byla jsem ohromena jídly, která manžel navaří. Na šunku s 90% masa tady v zapomeňte, přednost má naprosto odlišná strava. Pojďme nyní ochutnat typická ruská jídla, ať si uděláte obrázek...
Co opravdu umějí, jsou úžasné polévky, které patří k nejlepším na světě. Těm pak vládne boršč, což je hovězí vývar s červenou řepou, bramborami a zakysanou smetanou. Existují různé verze jeho původu, včetně toho, že se do ruské kuchyně dostal z Ukrajiny, kde je také mimořádně oblíbený.
Podobně jako italské ravioly, jsou i pelmeně jídlem, které se zde objevilo kolem 14. století. Pelmeně se připravují z masa, mouky, vajec a vody. Někdy se do nich přidává koření, například česnek, sůl a pepř. Malé taštičky se pak vaří několik minut. Jedná se o nejtypičtější ruské jídlo, jehož jsou v supermarketech plné chladicí boxy a každý je má doma pro případ potřeby uvařit rychlé jídlo.
Před týdnem jsem dělala bliny. Je to něco jako naše palačinky, jen s tím rozdílem, že v Rusku je plní masem. Takže palačinky na slaný způsob. A nesmím zapomenout zmínit okrošku, ta se původně dělala ze zeleniny zalité kvasem, jedinečným ruským nápojem z chleba. Okroška byla pokrmem chudých lidí, nakonec si ji ale oblíbili i ti bohatí.
Ruská kuchyně má také spoustu salátů, známých ještě ze sovětské éry. Například tradiční slavnostní novoroční bramborový salát Olivier je jedním z nejoblíbenějších salátů ve zmíněném prostředí. A přestože je jeho autorem Francouz Lucien Olivier, po celém světě je tento vydatný a velmi chutný salát znám jako „ruský“. Snad jedinými klíčovými ingrediencemi Oliviera jsou vejce, brambory, zelený hrášek a majonéza, ostatní složky se mohou měnit donekonečna.
Národním nápojem je kvas, který se v létě podává k osvěžení. Chutná podobně jako kofola (sic!).
Dalším vydatným zeleninovým salátem je vinegret z červené řepy a mrkve. Pro slavnostní příležitost můžete připravit vrstvený salát šuba, což znamená kožich. Poněkud netradiční pojmenování pokrmu, že?
U nás se mu říká sleď pod kožichem, a to právě z důvodu, že se slanečci schovávají ve vrstvách vařené zeleniny. Salát šuba se nemíchá, což je zásadní rozdíl oproti klasickému bramborovému salátu, kam jinak patří podobné ingredience. Jednotlivé vrstvy brambor, nakládaných ryb, vajec, mrkve a červené řepy se skládají na sebe do formy, kde jsou spojeny majonézou.
A na závěr? Dezert. Velké oblibě těší dort Napoleon. Byl vytvořen v roce 1912 v rámci stého výročí oslav ruského vítězství nad Napoleonem. Později se tento dezert stal standardem sovětské kuchyně. Já jsem jím pobláznila celou rodinu.
Oddanost manžela Rusku
Více než 80 procent Rusů se považuje za vlastence. Vyplývá to ze studie, o níž informuje tisková agentura RIA Novosti. U některých občanů žijících v cizině lze vnímat snahu posílat své děti primárně do ruských škol.
Můj manžel v sobě rodnou krev také nezapře. Když jsme na návštěvě u rodičů v České republice, snaží se vytvořit si dobře známé prostředí všude kolem sebe. Poslouchá ruskou hudbu, v televizi zase sleduje ruské programy. Zatím v okolí sice rusofobní nálady nepropukají naplno, ale žijeme společně teprve první rok. Pokud se náhodou přestěhujeme někam jinam, možná budu muset každý večer sledovat dezinformační zprávy v televizi. A možná čelit hrubým nadávkám jako ta, která přišla ze země nepřátelské Rusku.
A na Silvestra? Musím se tomu smát, ale možná si budu muset připíjet šampaňským během proslovu Vladimira Vladimiroviče Putina...
A co vy? Žily jste někdy v Rusku? Pokud ano, jak jste odlišné prostředí zvládaly?
Zdroj: worldpopulationreview.com, SME, Funmagazin, Greelane, BBC, Russia Beyond, Culture Trip, vlastní dotazování
