- CZ
- EN
- SK
Jak přežít ve vězení: proč se ženy mohou sprchovat častěji?
Většina lidí zná vězeňské prostředí jen z filmů vyprávějících příběhy z těžkých věznic někde v zahraničí. Proto mají zkreslené představy o tom, co mohou očekávat od člověka, který se vrátil z výkonu trestu, ačkoli dotyčný tam mohl skončit třeba kvůli dopravní nehodě a svůj trest si odpykával v zařízení s nejnižším stupněm dohledu Ročně vyjdou na svobodu stovky lidí, kteří pobývali za mřížemi. Na odsouzení reagují lidé zejména prožíváním negativních emocí jako je smutek, hněv, lítost a podobně. I když mnoho odsouzených svého činu lituje, ti zbylí viní za své odsouzení všechny kolem.
Před časem si trest za mřížemi odpykával i český fotbalista Tomáš Řepka. Několik měsíců svého trestu si odseděl i v jedné z nejhorších českých věznic na plzeňských Borech.
Řepka přiznává, že přežít mu zde pomohla rada od nejslavnějšího českého vězně Jiřího Kajínka.
„Jakmile za člověkem zacvaknou mříže, musí mu v hlavě zacvaknout i to, co nechal venku. Největší chybou by bylo začít vzpomínat. Je to sice brutální a málokdo to dokáže, ale já to udělal. To, co bylo v životě předtím, jako by nebylo... Ještě, že mi tu radu dal. I tak bylo těžké se s vězením vyrovnat a vybudovat si na Borech pozici,“
říká.
Tomáš Řepka se po propuštění na svobodu rozhodně nenudí. Promuje novou knihu, věnuje se přítelkyni a rodině, chystá filmový dokument, začíná s trenérskou školou, má dohodnuté besedy na školách, ve vězeních nebo v dětských domovech. Co se týče vlivu vězení na mentální zdraví, platí, že každé uvěznění nějakým způsobem ovlivní psychiku člověka. Jak a do jaké míry, to závisí na mnoha faktorech.
„Během výkonu trestu odnětí svobody může u některých odsouzených docházet ke kolísání psychického stavu. U vězněných osob se často setkáváme například s prožíváním nadměrné úzkosti, se střídáním nálad, s depresivními příznaky jako jsou negativní myšlenky, smutná nálada, nespavost nebo nechuť k jídlu. V případě zhoršení psychického stavu je odsouzenému poskytnuta odborná pomoc prostřednictvím specialistů z odboru psychologie nebo psychiatrie,“
vysvětluje pro LP-Life.cz Ľubomír Čornák, který působí jako vězeňský psycholog ve Sboru vězeňské a justiční stráže SR.
Návrat do běžného života a opětovné začlenění se do společnosti může být pro mnoho odsouzených velmi náročné
Na Slovensku jsou v nápravných zařízeních zřízeny výstupní oddíly, ve kterých jsou odsouzení připravováni na návrat do společnosti. V uvedených oddílech s nimi intenzivně pracuje vícero specialistů.
„Na to, jestli se člověku podaří znovu zařadit do společnosti, má vliv několik faktorů. Mezi takové faktory patří například jejich osobnost, postoje a v neposlední řadě i jejich motivace k adaptivnímu chování a vyhýbání se trestné činnosti. Bohužel se v praxi setkáváme i s případy, kdy se jednotlivec po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody opětovně dopustí trestné činnosti,“
říká psycholog.
„Propuštění se skutečně zaměstnávají velmi těžko,“
vysvětluje Eva Vajzerová ze slovenské nevládní organizace Edukos, která pomáhá bývalým vězňům již od roku 2000.
„Je důležité komunikovat se zaměstnavateli a žádat je, aby jim dali šanci,“
říká.
Zidealizovaný svět praskne jako balónek
Propuštění trestanci si často neuvědomují, že když opouštějí vězení, vracejí se do jiného světa, než do toho, který před lety opustili. Jakmile se přiblíží konec trestu, mnozí si venkovní svět idealizují a myslí si, že jim začíná nádherný nový život. Jejich představy však většinou brzy vezmou za své. Často se dozví, že jejich manželky si mezitím našly jiný vztah, odešly od nich a podobně. I známí a okolí s nimi často přeruší kontakty a odmítají se stýkat s kriminálníkem. Pokud se k tomu přidá i frustrace z toho, že na deseti pohovorech do zaměstnání je všude odmítli, situace se pouze zhoršuje.
„Je to zátěž na psychiku – zjistit, že si nedokážou najít zaměstnání, někdy ani nemají kde bydlet, známí se k nim obracejí zády,“
říkají anonymní vězni.
„Je to obrovská frustrace a mnozí se tak větším nebo menším obloukem dostanou zpět. Stačí, že jim po čase zavolá bývalý spoluvězeň-recidivista a nabídne jim slušný výdělek.“
I bývalí vězni však uznávají, že do rizika jdou i zaměstnavatelé.
Ženy se ve vězení mohou sprchovat na rozdíl od mužů denně
Zvyknout si na „striktní režim“ ve vězení mají problém zejména ti, kteří nejsou zvyklí dodržovat pravidla a také ti, kteří mají potíže s respektováním autorit a samozřejmě i s posloucháním určitých příkazů.
„Co se týče rozdílů v podmínkách výkonu trestu mužů a žen, tak rozdíl je například v tom, že minimální ubytovací plocha pro odsouzenou ženu jsou 4 metry čtvereční a minimální ubytovací plocha odsouzeného muže je 3,5 metru čtverečního. Ženy mají kromě toho možnost každodenního sprchování, a to bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou pracovně zařazeny. Odsouzení muži mají podle zákona právo na sprchu nejméně dvakrát v kalendářním týdnu. Pokud si však výkon práce, do které je odsouzený muž zařazen, nebo jiné okolnosti vyžadují častější sprchování, tak se odsouzenému umožní sprchování podle potřeby,“
říká Ľubomír Čornák.
Je možné, že někteří jednotlivci mají po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody problém navázat emocionální a intimní vztah, ale není to pravidlo, které by se týkalo všech, kdo opouštějí prostory nápravných zařízení.V dnešní době je na internetu možné najít různé filmy o životě lidí za zdmi věznic i po následném propuštění na svobodu, a to nejen z americké produkce.
Prošel si peklem ve vězení a dnes vydělává miliony
Někteří odsouzení našli po odpykání svého trestu uplatnění například v showbyznysu a stali se známými. Danny Trejo se do vězení dostal v sedmnácti letech na základě obvinění z ozbrojených loupeží. Nebyl vzorným vězněm: účastnil se rvaček, prodával drogy a více než jednou se pokusil o útěk. Odseděl si víc než jedenáct let, během nichž budoucí herec vystřídal devět věznic.
„Za ostatní zmíním například amerického herce mexického původu Dannyho Treja, který jako dvanáctiletý začal brát heroin, a aby toho nebylo málo, k závislosti na heroinu přidal i alkohol. Jako třináctiletý se už opakovaně dopouštěl loupeží. Poté, co strávil nějaký čas v nápravných zařízeních pro mládež, se opakovaně dostal i do vězení. Po výkonu trestu nastoupil protidrogovou léčbu, zbavil se závislosti a začal pracovat jako dělník. Jeho hereckým debutem byl film Splašený vlak, spousta lidí ho zná i díky filmu Desperado,“
pověděl nám psycholog.
Ve vězení se s Trejem stal zázrak. Souhlasil, že projde vládním programem, aby se zbavil drogové závislosti a nadchl se pro box. Stal se mistrem státu Pensylvánie v boxu ve dvou váhových kategoriích.
Trejo byl propuštěn ve svých osmadvaceti letech. Neměl žádné vzdělání a potíže mu dělalo dokonce i čtení. Všechno, co uměl, byl box, což mu pomohlo, aby nezemřel hladem. Stal se trenérem. O návratu na šikmou plochu drogového dealera však už ani nezauvažoval. Naopak, nadšeně začal pomáhat lidem s drogovou závislostí, aby se jí zbavili.
Zmínit můžeme také bývalého vězně Jeremyho Meekse, který byl vyhlášen nejhezčím odsouzencem na světě. Po skončení trestu udělal kariéru v modelingu a v současnosti okupuje přehlídková mola.
Prvních sedm dní vazby je nejkritičtějších
Ľubomír Čornák vysvětluje, že v prvních dnech vazby probíhá u uvězněných osob postupná adaptace na nové prostředí, nové lidi, nové podmínky bydlení, na různá omezení a na určitý denní režim. Jedinci, kteří vstupují do do vězeňského prostředí poprvé, mají často o průběhu výkonu vazby iracionální, negativní, někdy až katastrofické představ získané třeba i na základě zhlédnutí různých filmů s vězeňskou tematikou. Kromě toho obvinění ve výkonu vazby „čekají“, jak jejich případ dopadne, popřípadě jaký trest jim bude soudem uložen. Toto čekání je častokrát doprovázeno prožíváním strachu z výše nepodmíněného trestu. Kromě toho mnohdy prožívají i další negativní emoce jako například sebelítost.
Prominenti vzbuzují větší pozornost
Omezení na osobní svobodě není nic příjemného pro většinu vězněných osob. „Prominentní osoby“ se však kromě adaptace na specifické podmínky výkonu vazby musí často vyrovnávat i s propíráním jejich případu v různých médiích, což může být pro některé z nich výrazně zatěžující. Nepříjemné až traumatizující to může být i pro členy jejich rodiny. Kromě zvýšeného zájmu veřejnosti vzbuzují tito „prominenti“ i větší pozornost u ostatních osob nacházejících se ve výkonu vazby. To, jak se dokáží na pobyt ve vazbě nebo ve vězení adaptovat, je velmi individuální a závisí na mnoha faktorech.
„Domnívám se, že nejvíce svých činů litují „prvotrestané“ osoby, které nejsou kriminálně narušeny. Jsou to například jedinci, kteří při řízení motorového vozidla způsobili dopravní nehodu, při které došlo k usmrcení jiné osoby. Menší míra lítosti je patrná například u osob s nižší úrovní intelektu, která má za následek narušení soudnosti a sebekritiky, a také u mnohonásobných recidivistů s disociální poruchou osobnosti, která se mimo jiné vyznačuje i neschopností prožívat pocit viny a absencí svědomí,“
vysvětluje Ľubomír Čornák.
Jaký je duševní stav vězně odsouzeného na doživotí?
Odsouzení na doživotí mají podle slov psychologa individuální vnímání a hodnocení různých situací a také různé emocionální prožívání. Rozdílné jsou i reakce odsouzených po vyslechnutí rozsudku doživotního trestu odnětí svobody. Někteří odsouzení tomu nechtějí uvěřit, někteří reagují hněvem, někteří zklamáním, smutkem, sebelítostí, častokrát pocitem beznaděje a bezmocnosti. Odsouzení na doživotí je však pro každého z nich výrazným stresorem, na který však reagují individuálně. Odsouzeným je v případě zhoršení jejich psychického stavu poskytnuta odborná psychologická pomoc a v případě potřeby i psychiatrická intervence. Při zacházení s odsouzenými k doživotnímu trestu odnětí svobody se prostřednictvím penitenciárních psychologů systematicky a pravidelně aplikují psychologické metody a techniky, které jsou zaměřeny na předcházení výrazné psychické dekompenzace ke zmírnění akutních a také chronických psychických potíží. Psychologická sezení jsou realizována individuální i skupinovou formou.
I odsouzení vydělávají
Vězněné osoby se ve smyslu zákona o výkonu trestu odnětí svobody zařazují do pracovního procesu. V případě, že jsou vězněné osoby do práce zařazeny, jsou povinny pracovat. Výjimku tvoří příjemci invalidního, starobního, předčasného starobního důchodu, pracovně neschopní a také odsouzení, kteří jsou zařazeni do denní formy studia, rekvalifikačního kurzu a kurzu během pracovní doby.
Odsouzení jsou buď zařazováni na pracoviště ve střediscích hospodářské činnosti, kam spadá práce v elektrotechnickém průmyslu, automobilovém průmyslu, dřevozpracujícím průmyslu, pomocné práce ve stavebnictví, potravinářském průmyslu, práce v krejčovských dílnách, pomocná práce při úklidu nebo ve vnitřním provozu zařízení.
Odměna za vykonanou práci závisí na tom, do kterého tarifu je obviněný nebo odsouzený zařazen podle druhu vykonávané práce. Pro rok 2022 byl vládou Slovenské republiky schválen nejnižší tarif pro odměňování ve výši přibližně 6071 korun a nejvyšší přibližně 12 663 korun. Za vydělané peníze si vězněné osoby mohou koupit například potraviny, věci osobní potřeby nebo jiný sortiment, který nabízí prodejna v nápravném zařízení nebo uhradit náklady, výživné a podobně. Zařazení odsouzených do pracovního procesu již ve výkonu trestu je jedním z účinných a trvale využívaných prostředků k dosažení cílů resocializace odsouzených.
Na závěr? Jak říká bývalý vězeň Tomáš Řepka, důležitá věc, kterou se řídil i on sám, zní jako typický zákon džungle – i když se prý bojíš, nedej na sobě nikdy znát strach.
Zdroje: Edukos, Zbor väzenskej a justičnej stráže, BBC, Futbalovysvet.sk, Denník N, Sport.CZ, vlastní dotazování
