Ať už jsme milovníci hudby a tíhneme ke klasickému tradičnímu pojetí nebo milujeme architekturu, dýchne na nás atmosféra, která je zakořeněna hluboko v minulosti.
Státní opera Praha je považována za perlu pražské operní scény. Datum 5. ledna 1888 je historických a uměleckých milníkem, kdy právě pražská německá scéna byla otevřena Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští. Umělci, kteří zde vystupovali, byli z řad německých umělců, přicházeli častokrát ze Stavovského divadla. Ti však toužili po vlastním prostoru. Vznik Národního divadla a jeho téměř výhradně česká představení tento proces jen uspíšil.
Okouzlující a zároveň honosná Státní opera Praha se pyšní neorokokovým interiérem. Po usednutí do lóže si budete připadat, jako byste cestovali v čase nazpátek. Kombinace barev bílé a zlaté dodává nádech luxusu společně s nádherně malovanými stropy a s majestátným masivním zlatým lustrem.
Architektonické plány byly svěřeny vídeňské firmě Fellner und Helmer ,která si k vzájemné spolupráci pozvala architekta tamního Burgtheatru, Karla Hasenauera. Vedením stavby byl pověřen pražský architekt Alfons Wertmüller. Plně funkční divadelní budova byla postavena za necelé dva roky.
První zmínka o operních divadlech sahá až do 17. století, kdy prvenství získaly Benátky. Velkou zajímavostí je, že Česká Republika dominuje celkově 10 operními domy, což je na počet obyvatel vysoké číslo. Zkrátka co Čech, to muzikant nebo alespoň hudební nadšenec.
Jména, která prošla divadlem, nejsou jen umělci z dob minulých, jako jsou například velikáni Gustav Mahler, Richard Strauss, Enrico Caruso nebo Alexandr Zemlinski a mnoho dalších, ale také současní umělci, jako je britský zpěvák George Michael se svojí Symphonica Tour 2011. V prostorách budovy Státní opery Prahy se koná i prestižní vyhlášení hudební soutěže Zlatý Slavík.