Čínští sportovci na olympijských hrách v Londýně získali 37 zlatých medailí. Podle kritiků však ve státem řízeném systému platí za triumfy až možná příliš velkou cenu, protože k metodám trenérů prý patří nelidské praktiky včetně ponižování a bití.
Již tento pátek začnou v Pekingu zimní olympijské hry, již druhé covidové. A protože Čína je zemí disciplíny a drilu, ani pořadatelé olympiády nechtějí nechat nic náhodě a rozhodli se přijmout ještě přísnější opatření než byla v Japonsku při olympiádě letní. Podobně jako v Tokiu, ani do Pekingu nebudou moci přijet zahraniční diváci, navíc nebude vpuštěna ani domácí veřejnost. Na olympiádu se tak dostanou jen vyvolení. Zimní olympijské hry v Pekingu tak budou olympiádou privilegovaných. Ostatně takový je i celý vrcholový sport v této obrovské progresivní zemi.
Čína je bohužel pověstná tím, že doslova driluje své mladé talenty tak, aby vyhrávaly, což je jediný a platný cíl. Ruku v tom mají i rodiče, kteří možná marně doufají, že úspěchem ve sportu jejich potomci dosáhnou lepší životní úrovně, než jakou mají právě rodiče. Příkladem je například matka bývalé skokanky do vody Wu Min-sii, která své dceři dlouho tajila, že bojuje s rakovinou prsu, protože nechtěla narušit její přípravu. Ze stejného důvodu jí rodina také neřekla o smrti prarodičů.
Skokanka ovšem nebyla překvapená a tento postup sama hodnotí jako zcela běžný a normální. Podle Wu Min-sii, která v Londýně získala zlato jak v soutěži jednotlivkyň na třímetrovém prkně, tak v synchronních skocích, však o žádný skandál nejde.
řekla sportovkyně po skončení OH v Londýně.
Jiný názor má však americká trenérka Johannah Doeckeová, která vedla skokanku Čchen Ni po její emigraci z Číny do USA.
prohlásila.
řekla trenérka s tím, že při prvních trénincích v Americe reagovala Čchen Ni na každou chybu vystrašeně.
přidala trenérka.
S podobným obviněním přišla také britská stolní tenistka Joanna Parker:
prohlásila.
přidala její reprezentační kolegyně Kelly Sibley.
Čína obvinění z přehnaně náročného tréninku odmítá.
řekl vedoucí ženské reprezentace ve stolním tenisu Š' Č'-chao.
dodal.
Tréninkový režim našel zastání i u Čchen Ni. Skokanka sice odmítla prozradit, jestli byla sama bita, přiznala však, že něco takového se občas přihodí.
řekla.
dodala. Ne všichni čínští sportovci se stylem přípravy souhlasí.
řekla plavkyně Lu Jing, která na hrách v Londýně získala stříbro na 100 m motýlkem a na olympiádu se připravovala v Austrálii.
prohlásila.
Jak to Čína dělá, že to vypadá jako továrna na výrobu medailistů? Ti, co měli tu čest nahlédnout dovnitř tohoto systému, však jasně hovoří o mašinerii vojenského stylu, která začíná zcela s přehledem u těch nejmenších.
Schéma hledání nových talentů je totiž o tom, že do zapadlé vesnice kdosi přijede, vybere si dítě, o kterém si myslí, že má šanci, přeměří mu nohu a obvod ruky a následně pronese:
Co na tom, že skoro nikdo na místě nerozumí ani postupu, natož významu tohoto slova, nicméně Čína ví a na pozadí jejích obzorů se právě v tento okamžik začíná rýsovat další olympijský vítěz.
A přesně takhle se to stalo čtrnáctiletému chlapci jménem Jang Wen-džun.
řekl tehdy. A když poprvé uviděl vratkou loď, měl z ní hrůzu. Ale stal se z něj sportovec světové extratřídy. A olympijský vítěz z Atén v roce 2004.
To samé se stalo Čen Jun. Tu v roce 2007 objevili v její zapadlé vesnici čínští úředníci, přeměřili jí šířku ramen, obvod pasu a stehen a oznámili jí, že bude vzpěračkou. Jak sama pak řekla týdeníku Time, tehdy jí bylo čtrnáct a o tomhle sportu slyšela poprvé v životě. Stala se pak studentkou sportovní internátní školy, jedné z tří tisíc, které v zemi existují. Trénuje v nich (studuje by bylo příliš silné slovo) na 400 000 mladých talentů.
Radost z trenování zde rozhodně nenajdete. Místní sportovci jsou doslova "obráběni" ve velkém stroji na medaile, které se skotačením mají pramálo společného. Žijí v kasárenském prostředí, trénink je skoro grenadýrský dril a vše se řídí podle plánu, který vypadá jako vojenská operace. Vlastně proč ne: sportovci jsou pěšáci malé mírové války. Čína, ačkoliv to nepřizná, chce vyhrávat a dát tak najevo své prvenství hlavně Americe, aby tím potvrdila svůj velmocenský status. Má na to plán.
řekl pro LP-Life.cz Mgr. Ivan Slavík.
Trénují devět hodin denně, sedm dní v týdnu. Stýská se jim po domově, po večerech pláčou, gymnastiku nenávidí. Ale domů nesmějí, vědí, že rodiče do nich investovali životní úspory a čekají, že se jim vrátí. Malí Číňané.
Proč chcete být gymnastickými šampiony?
Šestileté děti odpovídají bez rozmyšlení, okamžitě. Spí na palandách, vstávají v šest ráno, rodiče často déle než půl roku nevidí. Zato 330 dní v roce cvičí, téměř nepřetržitě. Tři hodiny denně se navíc učí.
Tak plyne život v gymnastické akademii Li Siao-šuanga, čínské továrně na šampiony. Za posledních deset let právě odtud vzešli čtyři mistři světa. Dětství stovky dětí ve věku 4–10 let je tu obětováno většímu snu.
Připadá vám to kruté? Fyzické tresty jsou v Číně běžným standardem.
Rovněž tehdejší britský olympijský vítěz, veslař Matthew Pinsent, přiznal zděšení, když navštívil tréninková centra, kde se připravují čínské olympijské naděje.
řekl reportérovi BBC.
Ale nezapomínejte: Čína je zemí s jinou mentalitou. Co Evropanovi připadá drastické, je pro čínské děti běžné. Navíc vidina slávy a lepších životních podmínek je pro jejich rodiče nesmírně lákavá.
Zdroje: lifestyle.livemint.com, hongkongfp.com, sports.inquirer.net, lidovky.cz, vlastní dotazování