Věřte mi, byla bych raději, kdybych nemusela tento článek vůbec psát. Rasismus je pro mě stejně otravný jako celá situace ohledně covidu. Také netrpělivě čekám, kdy začneme být tolerantnější a pokornější k ostatním.
Nedávno jsme se romanticky s manželem procházeli po Starém Městě v Praze. Už déle jsme plánovali zajet si do Prahy na nákup hodinek a naše procházka byla skvělá příležitost k zakoupení pěkného suvenýru z Prahy. Tak jsme se rozhodli navštívit butik jedné ze značek luxusních hodinek v Pařížské ulici v Praze.
Jak jsme se oba blížili ke dveřím, tak jsem už z dálky viděla, jak se ke stejným dveřím zevnitř blíží ochranka. Chystali jsme se vstoupit do obchodu, ale muž starající se o ochranu prodejny manželovi v angličtině zpoza pootevřených dveří oznámil, že mají v obchodě plno. Viděla jsem tam dva lidi. I covidová opatření dovolují více. Tak jsem se slušně, také v angličtině, zeptala pána, který celým svým tělem ochraňoval dveře rolexového obchodu, jestli můžeme tedy počkat venku. Odpověděl, že si není jistý.
Odešli jsme a o pár vteřin později mi došlo, proč to udělal a proč se tak zachoval. Víte, když jste bílá, hezky oblečená holka, většinou se s takovým chováním nesetkáváte, ale pokud jste člověk tmavší pleti, toto se vám může stát často. Znáte-li známou osobnost Opra, i ona má podobný příběh, kdy ji vyhodili z luxusního obchodu se slovy „tohle není pro vás“, jen proto, že je černoška.
Od takto luxusní a renomované značky bych opravdu takové chování nečekala. Já jsem byla v šoku, můj muž ne. S podobnými reakcemi se setkal nespočetněkrát. Je přece černoch.
Řeknu to diplomaticky, pán, kterého jsme v obchodě potkali, neuměl vhodně zareagovat. Pod tlakem společnosti, stále, a to nejen v Čechách, vnímáme člověka tmavší pleti jako problém. A nejen černocha, ale i Vietnamce, Inda, Číňana a v podstatě kohokoli, kdo vypadá jinak než my. Proč? Přitom si myslím, že už by bylo načase se této rasistické fobie zbavit.
A i když se mě to netýká přímo, mám potřebu vám o tom říct, nakolik nám to všem může pomoci a přinést jiný pohled na věc. Pokud jste rasista, mezi vzdělanými lidmi budete vypadat směšné, přímo hloupě. To, že se o těchto věcech víc a víc mluví, mi dává pocit, že naše společnost se pohybuje směrem vzhůru a všichni se navzájem začínáme respektovat o něco víc.
Pokud bychom se mohli všichni na světě cítit komfortně a nebýt frustrovaný z toho, jak vypadáme, bylo by nám všem veseleji, věřte mi. Neboť musím opět připomenout, že nám, bílým, by se také nelíbilo, pokud by se k nám chovali lidé podřadně jen proto, že jsme bílí. Nebo by na nás na dovolené v Číně útočili jen proto, že vypadáme jinak než Číňan.
Dovolila jsem si týž den zavolat do této společnosti a zeptat se jich, jestli potřebuji rezervaci na to, abych mohla navštívit obchod a pořídit si hodinky. Odpověď zněla, že ne, že mohu přijít samozřejmě bez rezervace.
S rasismem se setkáváme i zde v Paříži, a dokonce se nás to dotklo i osobně, když byl nedávno jeden z našich zaměstnanců indického původu zadržen na policii. Bylo pozdě večer, když se vracel z práce a nefungovaly vlakové spoje. Musel tedy využít jako náhradní formu dopravy autobus.
Když čekal na zastávce, přišel k němu muž, Ind, který se také ptal na autobus. V tom tohoto Inda zadržela policie pro podezření z prodeje drog. Ale spolu s ním zadrželi i našeho zaměstnance, neboť byl vedle něj. Policista se nezdržel komentáře o tom, jak jsou všichni tmaví problém a šíří kriminalitu. Přitom náš zaměstnanec jenom kráčel domů z Americké univerzity, oblečený v obleku, poté, co celý den přednášel o účetnictví.
Věřím, že těchto případů bude stále méně a méně. Že přestaneme všechny házet do jednoho pytle a že budeme k sobě ohleduplnější, laskavější.
Diskriminace vůči tmavé rase trvá stovky let a vím, že neskončí ze dne na den. Mám radost, že začínáme být uvědomělejší, více se o těchto problémech mluví, protože nám to pomáhá vidět věci jinak.
Bude to znít jako klišé, ale přeji si světový mír, nyní více než kdykoliv předtím!