Rychlá zpověď - účastnice experimentu Svatby na první pohled Klára Prošková: Nemohla bych mít stejně dominantního partnera jako jsem já
Před nedávnou dobou skončila druhá řada unikátního sociálního experimentu Svatba na první pohled. Vybraní nezadaní odvážlivci se v ní setkali se svým možným životním partnerem poprvé až před oltářem. Vše probíhalo pod stálým dohledem televizních kamer a lásku hledala věda. Jednou z vybraných nevěst byla i Klára Prošková, která se v rozhovoru pro LP-Life.cz podělila o své zážitky a pocity na cestě při hledání budoucího partnera. Dozvěděli jsme se, jak se do takové reality show dostala, co všechno prožívala a co ji experiment přinesl. V současné době tvoří se svým partnerem jediný pár, kterému to „klape“ a vztah stále utužují. Evidentně je jejich společné soužití baví.
Proč ses rozhodla hledat vztah přes mediální experiment?
Přiznám se, že to nebyl úplně můj nápad, přihlásila mě ségra. Takže já jsem si pak už jenom rozmýšlela, jestli do toho půjdu nebo nepůjdu. Nakonec jsem šla, protože jsem si řekla, tak proč ne?! Spíš bylo víc důvodů proč jít než nejít.
Myslíš si, že jsi dominantní? A baví tě i dominantní muži, nebo máš radši někoho, kdo tě poslouchá?
Myslím si, že jsem určitě dominantní. Tedy, jak v čem. A co se týká mého protějšku? Nemohla bych mít stejně dominantního partnera jako jsem já. Nedělalo by to dobrotu, takže jsem určitě ráda, když mi naslouchá, než když mě úplně poslouchá.
Měla jsi před přihlášením do pořadu nějaký dlouhodobý vztah? A když na čem ztroskotal?
Těsně před tím, než jsem šla do experimentu, jsem neměla nějaký extra dlouhý vztah. Ale dlouhodobý vztah jsem už zažila. Ztroskotal na tom, že se naše cesty tak nějak přirozeně rozešly, protože každý od toho vztahu očekával něco jiného.
Proč si myslíš, že tě experti vybrali, a co jsi cítila?
Myslím si, že mě vybrali, protože jsem docela výrazná osoba. A co jsem cítila, když mě vybrali? Na jednu stranu úlevu a na druhou stranu stres. Přiznávám, že to byla jedna z takových těch nejhorších chvil, kdy jsem čekala na rozhodnutí.
Jaké pro tebe byly vědecké testy? Očichávat oblečení, hodnotit muže – bavilo tě to? A byla jsi skutečně zodpovědná?
Bylo to určitě zajímavé. Co se týká očichávání triček, to mi moc příjemné nebylo. Když jsme měli test atraktivity, tak jsem to střílela opravdu tak, jak mi byli muži na obrázcích sympatičtí podle vzhledu. Nijak víc jsem o tom nepřemýšlela. Fakt jsem to střílela, ale myslím, že jsem to brala určitě zodpovědně.
Jaký byl první pocit, když jsi zjistila, že ti experti našli partnera?
Že se to opravdu děje, a že se mi opravdu změní život.
Jaká je nejsnazší cesta pro mladé lidi dnes, jak se seznámit?
Myslím si, že to není vůbec snadná cesta se s někým seznámit. Úplně nejsem zastánce různých seznamek, ale není se kde seznamovat. Takže spíš třeba poznat nové lidi přes přátele a nebát se toho. Nemyslím si, že to je snadné.
Setkala jsi se někdy s predátorem na sociálních sítích?
Ano, setkala. Také jsem se setkala s člověkem, který se vydával za někoho jiného, což je bohužel asi v této době běžné.
Jak se ti říkalo svatební „ANO“? Nebála ses?
Já jsem se nebála, protože mi nic jiného nezbylo, než to „ANO“ říct. Kdybych se bála, tak bych do toho vůbec nešla.
Jaké bylo jet spolu do ciziny a prožívat s někým, koho vůbec neznáš, líbánky?
Určitě to bylo zajímavé a musím říct, že co se týká mě a Michala, neměla jsem úplně pocit, že bychom se fakt neznali. Hrozně mi pomohlo, že jsme měli možnost si spolu povídat a já jsem na první dobrou poznala na Michalovi, že není žádný levák. Prostě že mu mohu věřit, že to není falešný člověk. Takže pro mě to bylo vlastně víceméně jednoduché.
Jako jeden z velmi málo párů jste spolu okamžitě žili naplno. Jsi taková i v životě, že prostě když se ti někdo líbí, jdeš na věc?
Určitě jsem taková. Nejsem zastánce toho, že spolu lidé musí nějakou dobu žít, aby teprve až potom mohlo k něčemu dojít a mohlo se to posunout. Prostě pro mě by to byla ztráta času. Tak to vidím já.
Je možné být před kamerou přirozená?
Za mě rozhodně ano. Pokud má člověk čisté svědomí sám před sebou a nestydí se ukázat, jaký doopravdy je. Takže za mě určitě ano.
Po návratu jste se s Michalem „sestěhovali“, bylo najednou náročné žít ve dvou?
Byla jsem zvyklá žít dlouho sama. Žít najednou ve dvou bylo na jednu stranu docela fajn a na druhou stranu to bylo docela těžké. Moc jsme se vzájemně neznali, ani v tom běžném životě a sledovali jsme jeden druhého. Bylo to vlastně to jediné, co jsme měli na práci, sledovat jeden druhého. A ne vždy to bylo úplně jednoduché.
Napadlo tě někdy, že bys nechtěla s Michalem pokračovat?
Určitě mě to napadlo. Bylo to v momentě, kdy jsem si prošla docela velkou osobní krizí. Bylo to hned po skončení natáčení, kdy to ze mě tak nějak všechno spadlo. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nevím, co chci. Takže ano, napadlo mě to.
Máš nějakou představu o vašem vztahu v horizontu pěti až deseti let?
Přiznám se, že jsem se naučila neplánovat dopředu. Snažím se žít přítomným okamžikem a tak, jak to chci já a pro sebe. Tím, co já cítím, že je pro mě nejlepší. Právě tak se snažím žít. Co se týká zatím mě a Míši, tak já žádné plány do budoucna nemám. Prostě tak, jak to má být, tak to bude.
Děkuji za rozhovor.
Já také moc děkuji.
