Barbara Nesvadbová pochází z umělecké rodiny a lidé ji znají především jako spisovatelku nebo redaktorku. Je ale také překladatelkou i módní návrhářkou. V rozhovoru jsme se dostali k divadelní hře Bestiář, která byla napsána na základě její knihy a která bude mít za dva měsíce premiéru v Divadle Kampa. Hovořili jsme také o její dceři Bibianě a jejím studiu, o cestování, a také o nadaci Be Charity, které věnuje plno času.
Souhlasit s adaptací je jako vyslat dítě na internát. Buď se Vám vrátí nej kámoš, nebo zcela cizí člověk. Nicméně za dobu zkušeností s různými režiséry už vím, nazřela jsem, že knihu musím “pustit”, mohu komentovat, ale výsledné dílo už není “moje”, je to reflexe mé knihy daného režiséra.
Překvapuje mně, že kniha, kterou jsem napsala před pětadvaceti lety je pořád aktuální. Nesmírně mně těší, že postavy stále publikum baví.
Bi už je zpět v Čechách. Stýskalo se nám oběma moc. Tak bude zkoušet Karlovku. Jsem v Londýně na křtu knihy jednoho z přátel Be Charity fondu, profesora Jana Marka, je to naše první akce v zahraničí a veškerý výtěžek bude věnován dětem s vrozenými vadami srdce.
Obě jsme se snažily najít na Trinity a Dublinu to pozitivní, že budeme víc cestovat, poznávat nové lidi, novou kulturu. Ale, pravdou je, že nejšťastnější jsme doma v Měchenicích se pesama a kočkama.
Buď chodím po galeriích a knihkupectvích a divadlech, nebo čtu a plavu, záleží na místě :-).
Nerada rozděluji na základě genderu, všeobecně mě těší potkávat hodné, chytré a vzdělané lidi.
Jéje, ja o svém soužití vážně nikdy nemluvím. Už jsem byla v takzvaném soužití s tolika různými lidmi, že si intimní život absolutně chráním.
Myslím, že hodnotový žebříček mám takřka celý život stejný. A, jsem vděčna za skvělé přátele, úžasnou, byť malou rodinu. Výhra, nebo, chcete-li luxus, je pro mě čas s nimi. Myslím, že není větší hodnoty, než je věnovaný čas.
Zcela jistě Be Charity. Fond je mé druhé dítě. Víte, když vnímáte, vidíte, že dítě, které bylo “ležák” jde s asistentem do školy, nebo, že po precedentální operaci dospělý muž sám dýchá a může venčit své pejsky, byť byl osm let připoután na lůžko, nebo, že lidé z chráněného bydlení nachází smysl v práci v Mezi řádky, to je víc než jakákoliv kniha, divadlo, i film. To je čistý, ryzí život.
Určitě to jsou Lásky/Plné večery v divadle Viola, Lenka Nová zpívá šansony, já čtu své texty a Ivo Kahánek exceluje na piano. Moc nás náš společný čas těší. A, mám rozepsaný román, tak pevně doufám, že do podzimu bude text hotový. Už dlouho jsem nedopsala skutečný Příběh. Pak také pracujeme s Jitkou Čvančarovou na rozhovorové knize s duchovními, nesmírně nás to učí a obohacuje. Plus mám na datarun.cz vedle podcastu Soiree ještě pacientský podcast Bílý plášť, jakýsi rozcestník pro lidi v nelehké životní situaci, ten by měl vyjít knižně na Vánoce.
Osmnáct dnů s Bi v Toskánsku. Vesmírně se těším.
Co Vás baví víc, ptát se, nebo odpovídat?
Zdroj: autorský text, vlastní dotazování