Pražský primátor Bohuslav Svoboda: život se skládá z vítězství a porážek a obojí je nutné přijímat jako stejně pozitivní

Jste, pane Svobodo, podruhé pražským primátorem. Jaké jste zaznamenal hlavní změny oproti Vašemu minulému mandátu, který končil v roce 2013?

Je jistě výhodou, když nastupujete do funkce, kde to znáte. Ušetří se tím čas a energie, jak vlastní, tak okolního týmu. Prostě víte, do čeho jdete. Ale jsou samozřejmě i rozdíly, například jiná politická konstelace. Na primátorských povinnostech jako takových to ale nic nemění.

Zároveň jste také od roku 2013 poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ODS. Jak vše stíháte?

Je to samozřejmě nelehké, jak časově, tak z hlediska energie. Ale i zvládnutelné. Radnice a sněmovna jsou od sebe kousek, pár minut autem či tramvají, dá se pohodlně přejít i pěšky. A hlavně – agenda se někdy prolíná. Řada zákonů se týká i hlavního města, proto je myslím dobré, že tam jsem a můžu zájmy Prahy hájit přímo na místě.

Je zajímavé, že na místě pražského primátora, bylo hodně lékařů. Dá se říci, že mají tyto dvě profese něco společného?

Těžko říct, zda je to náhoda či nějaká souvislosti, to je spíš otázka pro politology i sociology. Za lékařskou obec ale musím říct, že mě těší, že mají společenské uznání, které si zaslouží. To se ale týká i dalších – vědců, učitelů, řemeslníků…a mohl bych pokračovat dál.

Také se nestává často, že pražský primátor je zároveň i pražským rodákem, což u Vás platí. Zamýšlel jste se někdy nad tím, jestli takové osoby v něčem rozhodovaly jinak než, kdyby se narodily v Praze?

Nechci nikoho kádrovat ani z hlediska lokality, ale nepochybně je to výhodou. Člověk by měl být srostlý s městem, které chce spravovat. Nebudu hodnotit své mimopražské předchůdce, ale za sebe mohu říct, že to nepochybně jako výhodu a možná i samozřejmost cítím. Pomůže vám to vnímat problémy Prahy lépe, citlivěji a intenzivněji.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Máte doma manželku Pavlu a pět dospělých dětí. Jak snášejí Vaší politickou kariéru a Vaší časovou zaneprázdněnost?

Toto je vždy problém, protože srovnat čas pro rodinu a pro práci je nesmírně obtížné. Pravda je, že mi manželka vychází mimořádně vstříc a je celá řada rodinných povinností, které přebírá za mě. Děti samozřejmě ten svět vnímají jinak než dospělí. Moje děti je ale třeba rozlišit – tři jsou dospělé a vedou si svůj život. A ty dvě menší (10 a 13) jsou na jednu stranu ochotny za tatínka bojovat ve všech diskusích se svými spolužáky a ostatními lidmi, na druhou stranu určitě mají pocit, že bych se jim měl věnovat víc.

Co na své ženě obdivujete?

Hlavně asi to, že je vynikající a mimořádně zručný chirurg, že své lékařské povolání umí skutečně vynikající způsobem a je schopna přistupovat k pacientům lidsky. A na druhou stranu, že je schopna se postarat o rodinu.

Čím Vám děti udělaly největší radost?

V zásadě tím, že jsou.

Jakým způsobem si od politiky nejlépe odpočinete?

Asi chozením po horách.

Využil jste v poslední době něco, co jste se naučil v mládí?

V mládí jsem se toho učil hodně. Řekněme ale, že to, co jsem se naučil skutečně dokonale – protože jsem vrcholově sportoval a dělal jsem šerm – to, že život se skládá z vítězství a porážek. A obojí je nutné přijímat jako stejně pozitivní.

Je nějaké pravidlo, kterým se, nejen v politice, řídíte?

Není nic, čeho by nebylo možné dosáhnout, když je to dobré a člověk to chce.

Co pro Vás znamená slovo LUXUS a případně, jak se jeho význam v čase měnil?

Ze svého mládí si slovo luxus vůbec nepamatuji. Žil jsem v rodině, kde takový pojem vlastně neexistoval. Jako rodina jsme žili v normálních, standardních podmínkách a své dětství si vlastně pamatuji jako něco, co by nikdo v té pojmologii za luxus nepovažoval. Byl to normální standardní život středostavovské rodiny.

Co byste chtěl ve svém životě zažít?

Člověk musí vždy dávat neskutečná přání. A moje neskutečné přání je, abych v životě zažil politiku a politiky, kteří by skutečně všichni měli zájem na tom, aby společnost posouvali někam dál. A aby jejich komunikace a vztahy byly jenom takové, že budou život nás všech dotvářet a zlepšovat.

Děkuji Vám za rozhovor a Váš čas.

Zdroj: vlastní dotazování, autorský text