Rychlá zpověď - dcera Ivany Tykač Olga Grillová: Místo zloděje zadrželi ve Vietnamu mě!

Olgo, vaše maminka je známá osobnost, ale o vás se toho příliš neví. Kde jste se „vyloupla“?

Pár let jsem pracovala v Ernst & Young jako konzultantka, ale před více než rokem jsem se vrátila do firmy mé mamky. Bylo třeba vyřešit operativu, protože byznys s krátkodobými pronájmy rychle rostl. Vždy jsem měla ráda procesy, jejich vývoj, aplikaci i zlepšování. Tak mě to nadchlo a považovala jsem to za výzvu. Hotelnictví sice bylo odvětví, ve kterém jsem moc zkušeností neměla, ale zato jsem získala skvělého mentora. Pomohl mi pochopit tento byznys a hodně mě naučil.

Moje odbornost je automatizovat procesy, zlepšovat je a dosahovat co nejvyšších výkonů. V podstatě se stejným počtem lidí obhospodařujeme čím dál více apartmánů. Mám skvělý tým, kterému dokáži předat vizi a který na jejím zhmotnění dokáže intenzivně pracovat. A výsledky se dostavují.

Vy ale apartmány nejen pronajímáte, ale i stavíte…

Všechny byty tvoříme jako unikáty. Nejen je stavíme a provozujeme, ale jsou od počátku až do konce vytvářeny námi, našimi lidmi a s naším rukopisem – od designu až po poslední vidličku. Myslím si, že je to něco, čím jsme jedineční, čím se odlišujeme.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Postupem času jsem se také začala zajímat i o stavební část a zjistila jsem, že mě to moc baví. To budu mít po mamce. (smích) I když ona má raději design…

To je vlastně druhá oblast, ve které se nyní angažuji. Stavíme a rekonstruujeme nemovitosti jak pro krátkodobé i dlouhodobé pronájmy, tak pro developerské projekty. Je to hodně rozjetý vlak. Momentálně se na jeden nový projekt moc těším. Budeme stavět rezidenci, která bude hodně moderní a bude obsahovat nové technologie. Rádi bychom rozšířili naše portfolio o koncept hotelu budoucnosti. Já například nemám moc ráda služby recepčních a nechci, aby mě někdo zastavoval a ptal se mě, jaký jsem měla let. Když někam cestuji a jsem v tom místě, chci ho především zažít, a myslím si, že to v Praze chybí. V zahraničí takový koncept už funguje a právě to je pro mě jedna z vizí, kterou jsem si z cest přivezla a kterou chci ve firmě rozběhnout.

V současnosti je v Praze obrovská bytová krize. Chcete dělat jen krátkodobé pronájmy, nebo přemýšlíte i nad nějakými developerskými projekty na prodej bytů?

Nabízíme obojí, stavíme byty i na prodej. Aktuálně je to třeba projekt v rezidenční čtvrti v Braníku. Ale v portfoliu, které je určeno k prodeji, máme i solitérní byty. Některé byty či rezidence jsou nabízeny ke krátkodobým pronájmům, ale většinu bytů nabízíme k dlouhodobému pronájmu.

Lidé hledají různé nemovitosti, každému vyhovuje něco jiného a každý má jiné potřeby či očekávání. V praxi vidíme, že třeba na Praze 1 nemají lidé zas takový zájem o to tam dlouhodobě bydlet. Rodiny dnes chtějí bydlet na dosah centra města, ale i blízko přírody, chtějí mít garáž a nějakou recepci se službami, aby si tam mohly posílat nákupy z internetu a podobně. Praha 1, kde se nedá ani pořádně zaparkovat, není pro ně až tak atraktivní, což si myslím, je něco, co média ukazují trochu v jiném světle, než to ve skutečnosti je.

Chcete příklad? Teď se nám po asi třech měsících podařilo dlouhodobě pronajmout jeden byt na Malé Straně. Jde však o člověka, který si toto místo zamiloval, miluje atmosféru Malé Strany a právě to je pro něho prioritou. Není vše tak, jak se říká.

Ano, říká se, že Praha 1 se vylidňuje a nikdo tam moc nechce být. A to, že jste někoho našli, je zázrak.

Ano, často slyším, že za vylidňování centra může především sdílené ubytování. Ale už se nemluví o tom, že je to především důsledek toho, že lidé nemohou zaparkovat, všude jsou davy turistů a zakazuje se stavět i modernizovat. Praha 1 se stala skanzenem. Chybí leadership – i ve stavebnictví. Ano, respektujme historii a její stopy bychom měli pečlivě zachovávat pro příští generace, ale doba se vyvíjí a měli bychom být i pokrokoví.

Není těžké být ženou ve stavebnictví a vůbec realitách?

Je to těžké. Člověk se musí rychle učit a naučit se prohlédnout různé grify. Ale je to výzva a já mám výzvy ráda.

Jaké grify?

Například u stavbařů starší generace, kteří dělají svou profesi dlouho, jsem na to musela přijít. Občas si myslí, že tomu třeba nerozumíte, ať už kvůli věku, pohlaví nebo zkušenostem. Prostě… Zkouší to na vás. To jsou ty grify, které mám na mysli. Nesmíte se nechat zastrašit, musíte si zachovat tvář a ustát to se ctí. Občas je musíte třeba nechat vycukat, zvýšit hlas a jít na sílu, ale bez toho to nejde. Pokud byste to nezvládla a oni si s vámi dělali, co chtějí, neměla byste jejich respekt a nebyla pro ně autoritou. Bez toho by spolupráce těžko dobře fungovala. Nedělám to ráda, ale v této povětšinou mužské profesi to jinak nejde.

Zmínila jste, že jste měla dobrého mentora na hotelnictví. Kdo to byl?

Byl to pan Chadima z Four Seasons, úžasný člověk. To on přivedl Four Seasons do Čech, celé to tady založil. Před tím byl ředitelem Four Seasons ve Státech, kde otevíral mnohé hotely tohoto řetězce. Myslím si, že je jednou z největších osobností hotelnictví v Čechách.

Jak do toho všeho zapadá vaše nová aplikace Cestování a la carte?

Tomu se teď věnuje především sestra, já už vzhledem k času vůbec ne. Vzniklo to jednoduše. Jak v rodině hodně cestujeme, už se mi párkrát stalo, že mám letenku na špatný den, hotel na špatný den. Kupujeme vše rychle na digitálních platformách, v podstatě se dá říci „v letu“, a tak lehce dojde k omylu či nesouladu v termínech, čehož si občas člověk ani nevšimne. Tím ztrácí čas i peníze.

Tak jsme se sestrou vymyslely aplikaci, která osvědčené funkcionality z našich oblíbených digitálních platforem dává dohromady – vše tak, aby to bylo každému srozumitelné, pomohlo to lidem, kteří žijí „v letu“, a šetřilo to především práci, čas a vlastně i nervy. Jednou zadáte termíny a hned máte nabídku letenky, hotelu a jen si vybíráte. A jakmile zaplatíte, máte to rovnou v kalendáři, včetně všech potvrzení. Ty pak nehledáte v e-mailech a neriskujete, že náhodou nebudete mít wifinu a budete ztraceni. Vím, o čem mluvím, stalo se mi to několikrát.

To byla jedna část. Potom jsme se sestrou cestovaly po Šanghaji. Tenkrát jsme byly na nějakém veletrhu a obě dvě jsme měly problém si cokoliv koupit, protože jsme u sebe musely mít neustále hotovost, což je pro mne už trochu nezvyk – všechno platím kartou. Tak jsme si tam pořídily WeChat a začaly jsme platit jeho prostřednictvím. Pak nás napadlo doplnit to i do naší aplikace. A tím vznikla cestovní peněženka.

Prodej pozemku 1200 m2, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

A jak to jde? Líbí se to lidem a už o tom vědí?

Sestra je teď v Americe, kde je o to velký zájem. V Čechách se to trochu zbrzdilo, protože se změnila legislativa, co se týče koncesí na cestovní kancelář a definici balíčku. My jsme spadli do vyšší kategorie. Momentálně řešíme nějaké administrativní věci a jednáme s úřady.

Takže já si to teď nemůžu stáhnout a používat?

Můžete si aplikaci stáhnout, ale ke koupi je jenom balíček od cestovní kanceláře. V Čechách byste si vše bohužel nenavolila dle svého výběru.

Takže my v Česku máme zatím stopku…

Bohužel, než dořešíme zmíněnou koncesi na cestovní kancelář, nemůžeme na zdejším trhu produkt nabízet. Kvůli těmto komplikacím bude aplikace spuštěna dříve v Americe.

To by mě potom odradilo cokoliv v Česku dělat…

To je riziko podnikání. Nejsmutnější asi je, že v případě dynamicky se rozvíjejících digitálních platforem úřady v podstatě nevědí, jak věci posuzovat, chybí legislativa. Tu koncesi asi devět měsíců řešíme s právníky, úřady to stále analyzují, vždy si vyžádají další podklad, ale nikam to nespěje. Takže teď se soustředíme hlavně na Ameriku.

Říkala jste, že nejvíce utrácíte za letenky, ráda cestujete. Jak to dokážete skloubit s vaším pracovním nasazením a osobním životem? Jak často cestujete a kam nejraději?

Určitě mám na cestách počítač s VPN, to je důležité, aby se člověk dostal do všech pracovních složek. Myslím si, že to stačí – připojení a VPNka. Teď ale musím být hodně tady, a to vzhledem ke stavbám. Ty se na dálku řešit nedají.

Hodně cestuji o víkendech. Plánuji delší cestu přes Vánoce a přes svátky. A také jsem přemýšlela, že na své narozeniny v červenci odletím do Peru, kde budu cvičit jógu a cestovat po okolí.

Cestujete sama?

I sama.

A to se nebojíte?

Ne.

V jakých nejnebezpečnějších zemích jste byla?

V Indii. Byly jsme tam s kamarádkou. Asi nejhorší bylo, když jsme zjistily, že každá spíme na jiném konci nočního vlaku. To jsem se opravdu bála. Říkala jsem jí, že se nebojím, ale nebyla to pravda. Ráno jsme si pak volaly, jestli obě dvě žijeme.

Máte nějaký nebezpečný zážitek z cest?

Okradli mě ve Vietnamu. Našla jsem pak svůj telefon u invalidy, tak jsem řekla policii, že mě nejspíš okradl a nakonec zavřeli mě. (smích)

Vy jste byla ve vězení ve Vietnamu?

Nebyla jsem přímo v cele, ale byla jsem zadržená až do rána. Čekali, než přijde šéf, aby to se mnou vyřešil, protože mě invalida přece okrást nemohl.

A jak to dopadlo?

Byla jsem tam asi do čtyř do rána. Nemohla jsem si dojít ani na toaletu, všude jsem chodila s eskortou. Ráno přišli moji vietnamští známí a konečně se vše vyřešilo. Dostala jsem potvrzení na linkované A4, které říkalo, že mě teda okradli – kvůli pojišťovně, ale bylo to celé ve vietnamštině. To jsem si opravdu přišla jako ve vězení. (smích)

Vaše maminka také ráda cestuje. Jezdíte někam spolu?

Na poslední dovolené jsme byly spolu v Anguille. Já jsem tam neměla vůbec co dělat, takže jsem dostávala každý den nějaké mini projekty, protože jsem myslela, že se tam unudím. Nakonec jsem odjela na Kubu a do Portorika. Máme prostě trochu jiný režim, co se týče cestování, klidový versus trochu akčnější… Na dovolené spolu moc nejezdíme.

Někdo vás ale k cestování musel přivést.

Ano, to mám po mamce.

Pracovat se členy rodiny v rodinné firmě může vyvolávat i třenice. Jak vám to funguje s maminkou?

Jsou to velké třenice, umíme se i krásně pohádat, dvě horké hlavy. (úsměv)

Většinou ale najdete řešení?

Chvilku trucujeme, nebavíme se spolu, ale pak to vždy nějak vyřešíme. A většinou z toho vykrystalizuje ještě lepší řešení. Myslím si, že je to určitě fajn a funguje nám to. Mamka má přeci jen spoustu zkušeností, umí mě nasměrovat nebo mi ukázat na věci jiný pohled. Já jí to zase oplácím tím, že někdy mám dobré zkratky, jak něco vyřešit. Tak se doplňujeme.

Co váš osobní život?

Zatím je to tak, že mě práce hodně naplňuje.

Vám je 29 let, jak dlouho ještě chcete dělat kariéru? Přemýšlíte o rodinném životě?

Určitě, já jsem v tom vyrostla, určitě bych rodinu chtěla. Nejmladší sestře je 6 let, vždycky se přijdu poňuchat, odevzdám ji a dobrý. (smích)

Zmínila jste, že doma je doma. Už jste žila i studovala v zahraničí, chtěla byste někdy odsud odjet a žít někde jinde?

Mě vždycky lákala velkoměsta. Pracovala jsem v New Yorku a na různých jiných místech, ale tam je už většinou mnoho věcí vymyšleno. Tady nám ještě hodně věcí chybí. Sice jsme malá země, ale přijde mi zajímavější žít zde, než někde, kde už je většina věcí vyřešena.

Takže v Česku jste doma?

Ano. Kdybych případně někdy uvažovala o tom žít někde jinde, tak by to byla asi Indie. Je to rozvojová země, kde je třeba ještě spoustu věcí vymyslet, udělat, vyřešit.

Ale vždyť jste říkala, že Indie je strašně nebezpečná?

To je pravda. V té části, kde jsme byly, je nejvíc násilí.

Kde se vidíte za deset let? Plánujete takhle dopředu?

To vůbec netuším.

V rychlé zpovědi jste říkala, a to mě dost překvapilo, že by vás muž měl pozvat na posed, proč?

Věnuji se myslivosti, je to krásný návrat k české tradici a já jsem venkovní člověk, je úplně super jet si odpočinout do lesa. Neumím hledat houby, takže myslivost je další varianta.

Věnujete se myslivosti, józe. Co třeba vaření, móda?

Ráda si dělám rezervace v restauracích, to je moje oblíbené, to mi jde. (smích) Moc nevařím.

Z vašeho vyprávění mám pocit, že musíte mít všechno nalinkované. Asi nejste ten typ člověka, co se ze dne na den rozhodne odjet třeba do Paříže.

To ne. Mám sen, že jednou půjdu na letiště, koupím si první letenku a nebudu ani vědět kam. To není úplně plánování. Je to svoboda, když máte čas a aplikaci, která vám umí zařídit tolik věcí. Když jsem cestovala po Indii, tak tam neplánujete dál, než kam se chcete dostat za dva dny. Může se stát tolik věcí, nebo se vám bude líbit na jednom místě… To nemůžete naplánovat. Tyhle doplňkové věci vám jen pomáhají to prožít.

Vy si asi bez telefonu nedokážete představit den?

Je to těžké. (smích) Je to zábava.

Olgo, moc děkuji za rozhovor.