Vedle staršího partnera se sice zklidnila, když se jí ale zeptáte na názor, kritiky se nebojí. Často jde proti proudu. V rozhovoru pro Luxury Prague Life se rozpovídala o tom, kdo z českých celebrit si označení "TOP celebrita" nezaslouží, jak funguje její manželství a čeho se bojí u výchovy svého syna Quentina.
Díky Pepovi jsem rychle dozrála. Byla jsem rozmazlené dítko a byla jsem nezkušená, co se týče médií, takže jsem říkala často kraviny a navíc jsem byla důvěřivý blbec. Už jsem se ale poučila.
Je to zvláštní pocit tam být. Když ale dělávám rozhovory, tak si u některých celebrit říkám, proč v tom showbyznysu jsou, když nechtějí o ničem mluvit. Tihle lidé mě štvou. Takhle to mít nikdy nebudu, abych neřekla nikomu nikdy nic. Co si o sobě myslí? Že jsou Oprah?
Třeba Karel Gott a to je ten typ, kdy čeká na posledního fanouška, aby mu řekl pár vlídných slov. Přesně tohle znamená být hvězda, ne to, aby se někdo tvářil, že je strašně zajímavý, ale nebude na nic odpovídat. Vždyť díky těm fanouškům jsou ti lidé v šoubyznysu živí..
Třeba Leoš Mareš, ale ten už mi přijde jako takový “produkt”, už je spíš taková “značka. Top hvězdy jsou většinou lidi, kterým je víc než sedmdesát (smích). Někdo by třeba řekl Lucku Vondráčkovou, ale ta mi přijde tak průměrná umělkyně, že nechápu, že o ní někdo říká, že je top. Tak, jako ona, může zazpívat každá druhá Katka na ulici.
Zaměřila jsem se na Quentina, na psaní a na koně. A když dělám nějakou práci, tak to musí být pro mě zábava. To mi někdy Pepa zazlívá, že nevím, jaké to je, když jde někdo od osmi do pěti do práce..
Ano. Já jsem si to zařídila tak, že píšu z domova články, které mají hlavu a patu. Cokoliv, co jsem do teď dělala, mě bavilo. Takže dobrá nabídka je taková, že mě to musí bavit a musí být za to slušný peníz. Rozhodně se nebojím si ze sebe udělat srandu. Lidé, co to neumí, jsou suchaři a jsou blbí.
Dělám redaktorskou práci a co bude dál se uvidí.
Quentin je strašně výrazná osobnost, takže ho nemůžu nechat v koutku.. Když se snažím ten program vymýšlet, mívám ale strašné stavy, jestli nejsem špatná máma, že jsme byli jen na jedné procházce, ukázala jsem mu jen pár srnek.. Mám pořád pocit, že bych mu toho měla předat víc. Někdy to ale nejde. Cítím se často vyčerpaná a tak ho občas nechám hrát na počítači.
Už mi prolítlo hlavou, najmout si chůvu, ale měla bych z toho černé svědomí, že jsem špatná matka.
My jsme s Pepou do teď nebyli ani na svatební cestě. Jen jednou jsme byli na víkend a byl tam s námi Quentin. Už jsem navrhovala, abychom jeli někam sami, ale vždycky to zkrachuje na hlídání ze strany mojí mámy.
Ona mi řekla, že je mladá a nemá tolik času věnovat se babičkovské roli, i když na facebooku to vypadá jinak. Pořád ho tam publikuje, ale je to hlavně proto, že si nafotí fotky do foroty, takže to vypadá, že strašně moc hlídá. V minulosti přitom říkala, jak si to bude užívat a že nechápe babičky, co nosí ty minisukně a nestarají se o vnoučky.
Myslím, že nějakou v šatníku určitě má.
Já vlastně ani nevím, jestli mám kamarádky. Nemám čas se s nikým vidět.
Já nejsem typ ženy, která si ráda povídá na hřišti. Celkově mi přijde, že mám docela nudný život a na to, abych se fotila v bikinách nebo spodním prádle, jako ostatní před zrcadlem, nemám čas.
Už teď se modlím, aby si našel hodnou, slušnou holku. Od malička ho vychovávám k tomu, aby byl gentleman, choval se dobře, takže už teď trhá holkám kytky, otvírá jim dveře sám od sebe. Vidí to i u svého táty. Hlavně bude vysoký blonďák s modrýma očima, takže na dračku asi půjde.
Zjistila jsem, že se mu líbí blondýnky. Jemu je dokonce jedno, jestli to je dospělá ženská. (smích) Ve škole ho uhání čtyři blondýnky a on všechny zulíbá. Na začátku, když přijde do třídy, každé dá pusu, každou obejme a pohladí po vlasech. Pak se o něj začnou rvát.
Určitě dostal do vínku něco po svém tatínkovi a ten měl, podle mě, tisíce žen. Myslím si, že je dobré, když se muži vyřádí před svatbou. Nechtěla bych, aby si našel hodnou ženu a pak ji podváděl. Bylo by mi jí líto.
Moje srdce je pořád svobodné a divoké, i když miluju Pepu. A on je stejnej. Díky němu jsem ale dozrála a i těžké časy ohledně financí, co jsme řešili, mě vyklidnily, protože z holky, která byla zvyklá mít všechno, a z porodnice jela nejnovějším Mercedesem, se stal tahoun rodiny a jeden čas jsem domácí rozpočet táhla úplně sama.
Nejen peněz, ale i lidí kolem sebe.
Byla jsem na sebe dost pyšná. Nebyla to ale žádná oběť. Psaní mě bavilo, neskládala jsem nikde v supermarketu zboží. Spíš mě mrzelo, že Pepa nemá žádný projekt, který by ho naplňoval. Viděla jsem, jak tiše trpí a to mi bylo líto. Přes to na mě byl pyšný.. Teď už ale vyděláváme oba.
Úplně na začátku jsme si psali devět měsíců na Facebooku. Na gymplu jsme si z něho dělaly se spolužačkami srandu. Vůbec mě ale tehdy nenapadlo, že se s ním někdy uvidím. Pak jsme se potkali.. Byla jsem před Rudolfinem, měla jsem hlad a byl tam člověk, co mě už devět měsíců zval na oběd a věděla jsem, že je za rohem.
Byl z toho asi pětihodinový oběd, který dopadl žhavěji než měl.
Bavili jsme se o všem. Pak zmínil, že tam má byt. Já jsem se mu vysmívala, že na sbírku motýlů fakt nenaletím. Z ničeho nic se v jednu chvíli zvedl, dal klíče na stůl, řekl, že buď ať tam ty klíčky nechám nebo ať přijdu. Pak odešel. V takové situaci jsem nikdy nebyla a říkala jsem si, že mu tam ty klíče nemůžu nechat, přinesla jsem mu je a pak se tam něco odehrálo.. Když jsem odcházela z bytu, tak jsem se na něj otočila a řekla jsem, aby si nemyslel, že tohle dělávám často. Přišlo mi, že mám vypálené šarlatové písmeno. (smích) Vídali jsme se rok a pak jsem otěhotněla.
Jsem upřímná, takže odpovím upřímně. Jsou chvíle, kdy mě to trochu nudí. Stejná postel, stejný gauč, takže mu to řeknu a on se pak snaží. Vidím krásu v tom, že se každý den tulíme, díváme se na film a nemáme před sebou tajnosti. Probouzíme se v objetí. Ono se říká, že se kvalitní vztah pozná podle toho, jak se lidé spolu probouzejí. Určitě mám v plánu o náš vztah ještě víc pečovat a vymyslet akce, kde bychom byli spolu jen my dva. Neříkám ale, že chci být jako některé naše modelky, které jsou každý víkend někde pryč a nevidí svoje děti.
Určitě chci druhé a doufám, že jestli to někdy přijde, musí to být holčička. Už nechci kupovat klučičí oblečení. Oblečení na kluky je tragédie. Chceme hlavně, aby druhé dítě přišlo do úplně zajištěné rodiny. Věřím ale na osud.. Jednou mi jedna cikánka řekla, že čekám kluka a že ještě budu mít holčičku. Kluk se vyplnil.
To neříkala.
V módních časopisech nám většinou módu jen vychvalují, myslím si ale, že je dobré udělat si vlastní názor a ten já mám. Nebojím se říct nahlas to, co si někteří jen myslí a jen proto, že jde o vyhlášený módní dům, mlčí. Toho se ode mě nedočkáte.