Rychlá zpověď - šéf patologů Michal Palkovič: Třetí vlna určitě přijde

Jak koronavirus ovlivnil váš život?                 

Ten poslední rok velmi výrazně, protože pracovní zátěž byla opravdu „nepřiměřená“ vůči předešlému období, ať už v profesionálním nebo v rodinném životě.

Existuje klíč, podle kterého se někdo koronavirem infikuje a jiný ne?

Známe v podstatě jen určité statisticky vyhodnocené faktory, které jsme identifikovali jako rizikové, ale ten přímý mechanismus - marker, který by prozradil, jakou prognózu má konkrétní člověk, zatím ještě objeven nebyl.

Myslíte si, že přijde třetí vlna pandemie?

Určitě přijde! Musíme se dívat na ostatní země kolem nás, které další vlnu zažily po tomto - nazvěme to „uvolnění“. Otázka zní, jak bude kritická a jak se k ní postavíme.

Pronájem luxusního bytu, Praha 2 Vyšehrad, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Pane Palkoviči, jak to teď vypadá na patologii? Stále kontrolujete, zda není tělo infikované virem?

Stále vykonáváme činnost, která nám dle zákona náleží. Zákon nám ukládá, abychom v případě podezření na jakoukoli nebezpečnou přenosnou chorobu nařídili provedení pitvy. To znamená, že i nadále děláme to, co jsme dělali doposud. U všech případů, kde je podezření koronavirové nebo jakékoli jiné infekce, nařizujeme provedení pitvy. Rozdíl je v tom, že nyní se věnujeme hlavně úmrtím očkovaných pacientů, u nichž identifikujeme mechanismy potvrzující nebo vylučující spojitost s očkováním.

Jakým způsobem se změnily pitvy od začátku koronakrize do současnosti?

Velmi výrazně. Na začátku pandemie jsme prováděli pitvy u všech pacientů, které jsme měli k dispozici a kde jsme měli vliv na to nařizování. To bylo přibližně v osmdesáti procentech případů. Zbývajících dvacet procent byli pacienti, kteří byli buď vyšetření až po smrti, tedy ten výsledek přišel až po smrti, když už bylo tělo pohřbeno, anebo nebyl k nařízení pitvy důvod, protože to byl jasný případ. To se měnilo v průběhu druhé vlny, kdy byly pitvy prováděny zejména u podezření, nejasných úmrtí, popřípadě úmrtí mladých lidí z ne zcela jednoznačných příčin. V současnosti se věnujeme tomuto záběru, plus úmrtí očkovaných pacientů.

Proč se někteří patologové podle vás bojí pitvat?

To bylo spíš během první vlny, kdy vůči viru panoval až přehnaný respekt. Znalosti o viru jsme měli minimální a společenský tlak se přenášel i na patology. S přibývajícími poznatky a zkušenostmi - myslím, že teď už bychom takového kolegu nenašli.

O Slovensku se během první vlny mluvilo jako o zemi s velmi přísným posuzováním úmrtí na covid-19 a vykazováním statistiky počtu obětí v porovnání s jinými zeměmi EU... platí to stále?

Ano. Od 15. března 2020 jsme adaptovali metodiku, která vycházela z metodiky hodnocení infekčních chorob (ne koronavirových), následně WHO v podstatě přesně tatáž pravidla vydala jako doporučení pro všechny členské země. My jsme postupovali přesně podle kritérií hodnocení virových infekcí a děláme to dodnes. Proto máme velmi přesné statistiky.

Jak vzpomínáte na svou první pitvu pacienta s podezřením na covid-19? Říkalo se, že první pitvy prováděli lékaři v ochranných oblecích, nepoužívali ani vodu a nevyjímali těla z transportních vaků.

Já jsem prováděl vůbec první prohlídku pacienta s podezřením z nákazy koronavirem na Slovensku. Bylo to 10. 3. 2020. Šel jsem tam, protože se všichni ostatní báli. Vzal jsem si ochranné obleky z nemocnice z Revúce, pro sebe i pro pohřební službu, a provedli jsme prohlídku. Nakonec byl pacient negativní. Za tři týdny jsme pak prováděli pitvu pacientky s koronavirem. Vypadali jsme jako astronauti, voda se nepoužívala (pouze chloramin), protože jsme se báli kontaminace spodních vod. Informace ze zahraničních zdrojů byly dost dramatické. Přistupovali jsme k tomu s velkým respektem.

A teď?

Teď k tomu přistupujeme jako ke kterékoli jiné respirační virové infekci. Máme jednorázové ochranné pracovní prostředky. Z poznatků už víme, že mrtvé lidské tělo již není infekční, a proto se při kontaktu s ním nemusíme až tak moc izolovat.

Od novinářů jste dostal přezdívku „Ten, který pitval nejvíc covidů“. Zajímalo by nás, kolik jich bylo dohromady.

Za minulý rok to bylo sto dvacet a letos přes třicet pitev. A ano, přezdívek od novinářů jsem dostal strašně moc, tahle je jen jedna z mnoha. Někde mě nazývají hlavním koronerem, hlavním soudním patologem, i přesto, že taková funkce vůbec neexistuje. Mám radost, že fantazii se meze nekladou.

Jak se v důsledku covidu-19 mění plíce a jiné lidské orgány? Jak se změní kapacita plic?

Všechno závisí na průběhu. U 99 % infekcí nezanechá tento zánět výraznější změny. U toho jednoho procenta, kdy způsobuje těžké zápaly plic, má ale velmi těžké následky. Způsobuje fibrózu, omezuje vitální kapacitu plic a dechový komfort.

Mnozí lidé na umělé plicní ventilaci se zadusí, proč?

Zánět proběhne v buňkách, které jsou zodpovědné za výměnu dýchacích plynů. Čím je infekce plic dramatičtější, tím méně těchto buněk tam zbývá. A protože výměna plynů neprobíhá pomocí vlastních buněk, musí se kyslík dodávat uměle, aby alespoň ta malá část buněk, která ještě funguje, měla v systému sto procentní kyslík. Z toho vyplývá, že člověk nepřežije proto, že má velmi málo buněk, které jsou schopny organismus okysličit a zadusí se.

Na pitevním stole ale nekončí pouze úmrtí na koronavirus, ale i mrtví s podezřením na něj...

V první řadě rozhoduje, zda máme informace ohledně teploty nebo podezření na infekci. Pokud podezření máme, provádíme testy. Máme tři úrovně testů: antigenní – i v případech, že vyjdou negativní, provádíme protilátkové testy. Ty určí, zda pacient prodělal infekci a úmrtí může být její následek, a nakonec PCR.

Jak rozlišit úmrtí na covid a s covidem?

Úmrtí na covid jsou ta, u nichž proběhl dramatický zápal plic. To znamená, že pacient zemřel v důsledku výrazné virové destrukce plic. Úmrtí s covidem - to jsou úmrtí, při kterých byl pacient virem infikován, ale neměl zápal plic a zemřel na dekompenzaci, popřípadě jinou nemoc, například na onkologickou diagnózu nebo dekompenzaci srdečního nálezu. Není tam dominantní virové působení na tkáně organismu.

Existuje nějaký důkaz, že by se plíce po covidu zcela zotavily?

Jistě. Většina pacientů se uzdraví bez významnějších následků. Pacienti náchylní k vážnému průběhu dostávají těžký zápal plic a následky jsou u nich dlouhotrvající. Informace o dlouhodobých následcích koronavirové infekce se objevují stále častěji (projeví se za 2-3 měsíce). Obnova plicní tkáně probíhá, je však závislá na rozsahu poškození. První informace mluvily o tom, že je výhodnější prodělat infekci, než získat imunitu uměle po očkování.

Dnes už víme, že imunitní odpověď u koronaviru je odlišná. Roli hraje například věk pacienta - čím je vyšší, tím menší je imunitní odpověď, stejně tak i infekční dávka. Pokud je malá, tak imunitní systém nestíhá nějakou větší imunitní odpovědí zareagovat na dramatický průběh. Pak je tam i imunokompetence systému, kterou dodnes neumíme odhadnout. Mnoho studií tvrdí, že imunitní odpověď je nižší. Po prodělání infekce je imunitní odpověď podstatně menší než po očkování.

K tomu můžu uvést i svůj vlastní případ. Neměl jsem zrovna příjemný průběh, prodělal jsem i lehký zápal plic, ale protilátky jsem si v podstatě nevytvořil. Moje hodnota byla 13,2, po měsíci od druhé dávky vakcíny jsem přitom měl 381 jednotek.

Prodej bytové jednotky 2x 1+kk, Praha, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Jaký je rozdíl mezi koronavirem a virem chřipky? Dříve se říkalo, že covid-19 je obyčejná chřipka...

Koronavirus je respirační virus. V zásadě nejde o nebezpečné onemocnění. Má však vážné důsledky pro veřejné zdraví. Chřipka i covid jsou respirační choroby, ale mechanismus působení virů je rozdílný. Koronavirus má speciální receptory, na které se váže, chřipkový virus má zase speciální mechanismus, kterým se dostává přes povrch buňky dovnitř. Je to jakoby koronavirus měl vypínač a chřipkový virus se zase jakoby provrtá do buňky. Na chřipku zemřelo na Slovensku v roce 2019 přibližně 57 lidí. Na těžký zápal plic zemřelo v roce 2020 celkem 4006 lidí. Chřipkový virus není při mezilidském kontaktu tak infekční. Jeho šíření probíhá na bázi našeho podcenění příznaků infekce. I když jsme kýchali, kašlali, i tak jsme šli automaticky do práce, přece kvůli tomu nepůjdeme na neschopenku... a to je důvod, proč se na jaře a podzim chřipka šířila. Koronavirus není sezónní a při kontaktu je 10krát infekčnější než virus chřipky.

Patologové na Slovensku neprověřují jen to, zda někdo zemřel na covid, ale i úmrtí po očkování. Slovensko má tři úmrtí, která jsou spojována s nežádoucími účinky po očkování. Jak lze zaručeně vyhodnotit a říci: „ano, toto úmrtí nastalo v důsledku očkování“?

Úřad pro dohled nad zdravotní péčí prošetřil nad sto úmrtí lidí, kteří byli očkováni. Z toho byly vyhodnoceny tři případy, u nichž je souvislost, dva případy takzvané možné souvislosti a jeden případ jako pravděpodobná souvislost. Pokud bychom chtěli prokázat přímé působení, muselo by to být v důsledku anafylaktického šoku nebo dramatického šokového stavu po podání očkovací látky u člověka bez jakékoliv historie předchozích chorobných změn. Takové případy úmrtí jsme na Slovensku neměli. Jsou ale hlášeny případy takových reakcí u pacientů, kteří přežili. To bylo zvládnuté. Máme rozpracované dva případy, kde vyhodnocujeme spolupůsobení dalších chorob, protože se jednalo o osoby, které v minulosti prodělaly mnoho závažných nemocí. Snažíme se zjistit, jak se očkování mohlo spolupodílet na dekompenzaci těchto chorob. Pokud máme podezření na možnou souvislost, musíme to prověřit. Máme i případ, kde došlo k zánětu svalu - myokarditidě, u něhož vyhodnocujeme, zda to mělo souvislost s vakcínou, nebo byla příčina jinde. Na rozdíl od jiných zemí se tomu věnujeme velmi podrobně ve třech fázích. Zjišťujeme, jaké nemoci měl člověk před očkováním, jak proběhlo očkování, jaké bylo období do úmrtí a pitevní nález.

Rusko je první zemí na světě, která provedla pitvu (post mortem) těla s covid-19 a po důkladném vyšetřování zjistila, že covid-19 jako virus neexistuje. Je to globální podvod, lidé umírají kvůli 'zesílenému elektromagnetickému záření 5G (jed)', píše se ve FB příspěvku, který sdílel uživatel sociální sítě 16. února 2021. Co si o tom myslíte?

Informace tohoto druhu jsou dost intenzivně sdíleny. První komunikace závěrů pitev přišly na konci roku 2019 z Číny. Následně přicházely informace z Kanady a USA, kde byly ucelené informace, které v rámci pitev vyšly najevo. Ruská medicína je samozřejmě na velmi vysoké úrovni. Myslím si ale, že vliv záření na aktivitu viru nemá vědecký základ. Myslím si, že je to trochu přibarvené, aby to bylo zajímavé.

Měli bychom toto onemocnění bagatelizovat, nebo se ho bát?

Bát – určitě ne, mít respekt a chápat, o čem to je – ano.

Nastává léto, čas dovolených, kdy mnoho lidí vyrazí k moři. Covid-19 neovlivnil jen naše životy, ale i některé koníčky, jako například potápění, z něhož se stává stále populárnější sport. Mimochodem, i vy sám jste špičkový technický potápěč... Mají si rekreanti dávat na něco pozor?

V tomto máme my potápěči obrovskou výhodu, neboť nevyhledáváme turisticky přecpaná místa, plná grilujících se slečen na plážích, ale například v mém případě jsou to jeskyně v horách, izolované od světa, nebo krásy pod hladinou. To riziko je u potápěčů velmi malé.

Pro zdravého člověka nepředstavuje potápění významnější riziko. Je ale vhodné, aby se potápěly osoby, které prodělaly covid-19?

Platí pravidlo, že minimálně jeden měsíc po symptomatickém průběhu koronavirové infekce by měl člověk nechat tělu čas na zregenerování. Pokud byl člověk bezpříznakový, doporučují se dva týdny.

Jaké jsou nejčastější způsoby infekce potápěčů?

Víme, že se koronavirus nešíří vodními plochami. Infekční dávka, kterou by mohl potápěč dostat třeba tím, že by vypil nějaké množství vody, je zanedbatelná a nemůže způsobit nakažení. Rovněž víme, že infikovat se z povrchů je v podstatě nemožné. Takže je to opravdu jen běžný kontakt v nechráněných podmínkách, čili nedodržování rozestupů a chybějící ochranná bariéra nosu a úst. Já žádné počty navzájem infikovaných potápěčů v Čechách a na Slovensku ani neeviduji. Většinou se člověk nakazí při kontaktu v úzké skupině.

Souhlasíte s názorem epidemiologa Jiřího Berana, že u většiny přímořských států je možno počítat s tím, že ten, kdo plave v moři, s největší pravděpodobností snižuje infekční dávku, protože moře je hypertonický roztok, v němž virus nepřežije?

Člověk musí dostat určitou infekční dávku na to, aby se virus projevil. Na velké vodní ploše dochází k jeho rychlému rozmístění tak, že infekční dávka je minimální. Dále například chlor v bazénech má určitou neutralizační schopnost, takže co se týče bazénové vody, není plavání problematické. Spíš je problematické, pokud člověk příliš namáhavě dýchá a produkuje ze sebe aerosol, tak může při nechráněném styku k šíření infekce dojít.

Na jakých místech mohou potápěči na virus narazit?

Jen v uzavřených komunitách.

Pane Palkoviči, měli by se tedy potápěči viru obávat?

Respekt je vždy na místě. Je potřeba dělat všechno proto, abychom minimalizovali možnost nákazy. Chování bych vždy přizpůsoboval okolnostem.

A co potápěči a očkování?

Myslím, že by to měla být svobodná volba. Tak jako musí očkování lidé snášet možné následky očkování, tak by i neočkovaní měli snášet důsledky toho, že se naočkovat nenechali. Pokud potápěč cestuje a setkává se s různými lidmi, tak je třeba se chránit. Ti, co nejsou očkovaní? Ti musí strpět to, že představují vyšší riziko šíření infekce, a tedy i to, že například přístup do resortů pro ně nebude tak volný.

Pane Palkoviči, děkuji vám za rozhovor.