Jedno dítě si pořídila už v osmnácti letech. Byla jím soutěž krásy. Tedy alespoň tak o své soutěži, pro kterou by klidně i dýchala, mluví. Taťána Makarenko se v rozhovoru pro Luxury Prague Life rozpovídala o tom, jaké má plány s Miss Czech Republic a proč musí svatba a dítě počkat. S trošku černým svědomím se svěřila, že tak trochu zanedbává svého partnera Zdeňka Bahenského..
Teď začínáme devátý ročník, takže těch osm let, kterých jsem na soutěži pracovala, tak je to takové zadostiučinění. V prvé řadě ale ta soutěž musí být kvalitní.
Mně nic domů nepřišlo, moje právnička taky doma nic nemá a ani moji patentoví právníci. Nejsem tak hloupá, abych udělala něco, co udělat nemůžu. Kroky, které jsem udělala nejsou neuvážené, jsou od právníků podložené. Nemyslím si, že bych nebyla v právu.
Samozřejmě, že se bojí konkurence. Každý se bojí konkurence, která šlape nahoru. Neříkám, že jsme na výslunní, to musí posoudit druzí, ale to se uvidí všechno letos a další ročníky, která Miss byla ta dobrá. Logicky se bojí. Já bych se taky bála být na jejich místě. Koupili něco, co chtěli zvednout a když se mi to nedaří uchopit a konkurenci se daří víc... Já jsem ale neudělala nic, aby se jim nedařilo. Když jde ale někdo dolů, tak se upne pozornost na někoho, kdo je nejbližším možným nástupcem.
Beru to tak, že jsem v osmnácti letech založila soutěž a bylo to něco, co jsem dělala ráda a teď v tom pokračuju. Dělám něco, čemu rozumím a čemu se věnuji celý život. Já jsem od šestnácti let soutěžila, dvanáct soutěží v Čechách, čtyři světové soutěže a tak dále.. Od těch finalistek jsem většinou starší třeba jen o deset let, takže těm holkám rozumím.
Chci, aby to bylo ve stejném duchu. Jsem ráda, že se to dostalo do povědomí lidí, přestože jsem nikdy neměla moc peněz na velkou propagaci, protože stojí peníze koupit billboardy nebo reklamu v televizi. Spousta lidí teď říká, že se to bude plést, že jsou dvě soutěže krásy. To si ale nemyslím.
Já jednám s televizemi. Už jsem jednala i před dvěma roky. Přemýšlíme teď, na jakou televizi půjdeme. Tedy mezi těmi, se kterými jednáme.
Byla bych hloupá, kdybych říkala něco, co není podepsaného. Dokud to není černé na bílém, jen bych tady stavěla vzdušné zámky. Jedna věc je, co bych já chtěla a druhá věc je, co by mi ta televize odvysílala, třetí věc jsou finance. Spousta lidí si totiž neuvědomuje, že tu výrobu platí ta soutěž a já nejsem dotovaná státem. Zaplatit si to musí soukromník a tím jsem já. Je to v rámci milionů nebo až desítek milionů a sehnat takovou částku na dvouhodinové vysílání je velmi těžké. Má to tedy jeden jediný zádrhel, zda jsme schopni ty peníze sehnat.
Já jsem teď osm let se soutěží nebyla ani na Nově, ani na Primě ani na jedničce, tak bychom tam prostě nebyli ani ten devátý rok. Pro mě je důležité dělat postupné kroky. Dělala jsem je takhle celou dobu. Postupné kroky, ale stabilní. Nerada dělám unáhlené kroky, protože český divák by mi to neodpustil. Lidé chtějí vidět kvalitu a neumí odpouštět. Nemůžu si dovolit udělat krůček vedle, ani kvůli sobě nebo třeba médiím, která mají strašnou moc.
V každém byznysu a nejen byznysu je důležitá pokora. Myslím, že pokorná jsem..
Nemyslím si, že by mi nevěřili. Od čtrnácti let jsem cestovala do zahraničí, takže si myslím, že mi to pomohlo rychleji dospět. Naučila jsem se hospodařit s penězi, také to, že nemám věřit každému, že se mám spoléhat sama na sebe. Jedna věc je vytvořit to a druhá je to dotáhnout. Důležité je vytrvat a věřit té své myšlence, nepodvádět. Já věřím ve slušnost. Možná mě tehdy někteří lidé nebrali tak vážně jako teď. Byla jsem dost mladá, blonďatá (smích).. Celkově si ale myslím, že to je takové nesmyslné škatulkování. Máme tady spoustu hezkých ženských, které jsou kvalitní a pořád se rozděluje, že žena je míň než chlap.
Mám. Jsou pozice, které jsou vždycky ženské. Třeba asistentka. Asistentka je vždycky žena, protože pro chlapy je podřadné být asistentkou. I v politice to tak je. Nebo prezidentka! Nikdy u nás nebyla prezidentka, protože na to u nás nejsou lidi zvyklí.
Asi stejně jako teď. Mít stejného partnera, jakého mám teď, jen bychom to posunuli o laťku výš svatbou nebo dítětem. Do těch pěti let i tím dítětem. Myslím, že do těch třiceti bych měla určitě to dítě mít. Je to hezké, tak proč to oddalovat.
Netikám, ale to je jen tím, že mám hodně práce. Pořád mě ta soutěž potřebuje a není samostatná, není to pořád dospělák, je to pořád dítě, které potřebuje tu matku.
Nejde ani o to, jestli mě bude nebo nebude potřebovat, ale potřebuju mít kolem sebe stabilní, kvalitní tým lidí, protože je těžné někomu po roce předávat to žezlo a důvěřovat mu. Zatím ale chci u všeho být, chci vědět, koho si vybíráme. Hodně do toho i porotě kecám, protože si myslím, že ty holky znám nejvíc. Pro mě je důležité, aby to vyhrála ta, co si to zaslouží, ta co na to má, protože ne každá na to má. Proto je sledujeme půl roku a jsem s nimi pořád, abychom to poznali, kdo se opravdu v tom světě showbyznysu chce pohybovat.
Občas si připadám, že jsem žena v kalhotách, protože jsem z práce tak navyklá, že všechno rozhoduju. Doma můžu být ta, která partnera nasměruje ke správným cestám, ale mně se líbí, když je ten chlap chlapem. Nelíbilo by se mi mít chlapa, který by ode mě nechal na sebe křičet, určitě nechci s chlapem nikdy zametat, protože to si ten muž nezaslouží a myslím si, že bych tak byla špatná přítelkyně. Nemohla bych si toho vztahu ani vážit a pak ani manžela, nosit jeho příjmení a ještě ho k tomu takhle sekýrovat. Spousta mužů to ale neumí - být chlapem a vyžadují péči, rozhodování a diktování té ženy. Myslím si, že my to máme nastavené tak akorát. Diplomaticky se ždycky domluvíme a jednou rozhodne on, jednou já. Když se mu něco nelíbí, tak si umí dupnout. Nejsem žádná puťka, takže ve spoustě věcech se mi podřizuje, ale je to jen tím, že mám hodně práce a málo času. To ale neznamená, že diktuju. Mám nějaký volný čas, ale třeba dva roky jsme nebyli na dovolené, nestihli jsme ji.
Trošku si stěžuje. Trošku víc si stěžuje (smích), protože mým dítětem i partnerem je Misska a podřizujeme tomu všechno. Kdybychom přemýšleli nad otěhotněním, tak vím, že nemůžu rodit ani být v devátém měsíci v září. Nezvládla bych finále. Všechno se soutěži podřizuje, i svatba se tomu podřizuje.
Mluvíme o tom, plánujeme, že příští rok bychom chtěli, letos to nestihnu. Letos mě ta soutěž potřebuje víc než já potřebuji svatbu. Svatba je krok spíš pro mě, protože Zdeněk už jednu svatbu měl a svatbu by i oželel a chtěl by to dítě. Já bych chtěla svatbu, pak teprve to dítě. Je to podřízené mému přání, on ho respektuje. Takže 2019 svatbu a pak hned děti. Musím to skloubit. Asi budu taková ta maminka, která s sebou bude tahat dítě do práce a je mi to trošku líto, protože se budu chtít starat o to dítě, být s ním co nejvíc, ale myslím, že se to dá zvládnout.
Přesně tak. Já odrodím, 14 dní budu doma a pak půjdu do práce a domů se budu vracet na kojení. Myslím, že se to dá, když máte babičky nebo přítele který vám pohlídá. Budu mít schůzky v okolí domova a budu se pravidelně vracet kvůli kojení… Samozřejmě ale nevím, protože jsem ještě matkou nebyla..
(smích) Možná to tak nebude, ale znám spoustu matek, co jsou nejmíň dva, čtyři roky na mateřské a to není můj případ. Já bych se tak nudila a vymýšlela prostě blbosti. To vím už teď. Já potřebuji realizovat svoje myšlenky, protože když je nerealizuji, tak jsem z toho ve stresu. Miminko je krásné, asi se mi změní život a přehodnotím priority. Teď mám jako největší prioritu Miss, pak budu brát jako největší prioritu samozřejmě svoje dítě, ale myslím si, že není nemožné mít partnera, kterého budu milovat, rodinu a dítě, které budu mít na prvním místě, ale také tam mít tu práci. Jedna věc je být zaměstnaná a druhá věc je mít svůj projekt. Mému projektu budu chtít věnovat víc času než práci pro někoho. Budu se snažit se ho nepotopit. Je to všechno ve hvězdách, ale ráda bych to naplňovala tak, abych to zvládla a to miminko mě moc nezabrzdilo ve vývoji pro tu Missku, protože tu můžu dělat klidně do šedesáti.