Vánoční tradice Estonska: Mají svůj vlastní a jedinečný charakter, kořeny jsou však v pohanských zvycích
Estonsko se může pochlubit jedinečnou tradicí, která je inspirována původními pohanskými rituály. Vánoce v Estonsku jsou obdobím plným vzácných chvil, které jsou obzvláště oblíbené u dětí, jelikož si mohou položit pantofle na parapet v naději, že je vánoční skřítci obdarují malým dárkem. Dostávají sladkosti, hračky a někdy i knihy. Vánoční období pokračuje přes prosinec, Nový rok a někdy až do začátku ledna, kdy skončí vánoční trhy, vánoční stromky se odstrojí a dekorace se uloží na další rok.
Proč je pro Estonce důležitý zimní slunovrat (talvine pööripäev)
Zimní slunovrat, kdy je den nejkratší a noc nejdelší, se oslavuje od 21. do 25. prosince. V estonštině je znám jako talvine pööripäev. Zimní slunovrat a Vánoce jsou v Estonsku dva související svátky a lidé je slaví ve všech částech země. Pohané tyto dny slavili ještě před příchodem křesťanství. V tomto období, kdy je Estonsku jen pár hodin denního světla, lidé v minulosti, kdy neměli k dispozici elektřinu, oslavovali přes den do západu slunce.
Talvine pööripäev má kořeny v pohanství. O náboženských představách pohanských předků existuje jen velmi málo písemných záznamů a z míst, kde dříve v severní Evropě pohanství vzkvétalo, bylo křesťanstvím vytlačeno. V důsledku toho známe pouze malé fragmenty předkřesťanských tradic, které se promítly do lidové kultury.
Estonci jsou však tradičně značně odolní vůči vnějším vlivům a tvrdohlavě je odmítali, což je jejich výhodou, která jim pomohla přežít. Proto jsou pohanské kořeny v estonské kultuře stále silně patrné a pozoruhodně se projevují i na oslavách estonských svátků.
Ve staré estonské tradici byl středem pozornosti talvine pööripäev (stále zelený strom), který byl přenesen z lesa a poté obřadně spálen. Stále zelený strom se tak v zimě rozsvítil jako středobod oslav. Zní vám to povědomě? Když se Tallinn stal hanzovním městem, příchozí němečtí obchodníci se s tímto estonským zvykem seznámili a mírně si jej přizpůsobili pro svou vlastní vánoční tradici. Namísto toho, aby stromek spálili, ozdobili ho. Estonci proto tvrdí, že vůbec první vánoční stromek vznikl v Tallinnu. Zajímavé je, že téměř identický příběh mají i Lotyši na podporu svého tvrzení, že s prvním vánočním stromkem přišli oni.
Spojení s Kristovým narozením je v porovnání s místními starými pohanskými vánočními tradicemi relativně nedávné a do popředí se dostalo až v posledních staletích. Dále se soudí, že vánoční tradice, zejména štědrovečerní, odrážejí zvyky a nejnutnější potřeby místního rolnického obyvatelstva. Vánoční čas se svými specifickými úkony a zákazy různých prací začal na den svatého Tomáše (první den zimního slunovratu), po tří až čtyřtýdenním přípravném období.
V zimě měli rolníci dostatek času na oslavu dlouhých svátků. Byla poražena prasata a uvařeno pivo jako příprava na den svatého Tomáše. Některé činnosti jako mletí ve mlýně, předení a jízda na koni byly zakázány, protože byly hlučné a mohly rušit „dobré duchy“.
Štědrý večer a vánoční noc byly nejposvátnějšími obdobími roku a často byly doprovázené věštěním. Pomocí hvězd a mrazu se předpovídalo počasí na příští rok.
Vánoční jídlo se nesmělo sklízet ze stolu (v rámci kultu předků) a oheň se v krbu musel udržovat celou noc (pravděpodobně pozůstatek uctívání slunce). Věřilo se, že na Štědrovečerní noc jsou v pohybu dobré i zlé síly a že dům navštíví předkové.
Lidé v Estonsku věří, že první člověk, který na Vánoce vstoupí do jejich domu, ovlivní, jak se rodině bude dařit po celý nadcházející rok. Traduje se, že pokud práh domu jako první překročí žena nebo muž se světlými nebo zrzavými vlasy, přinese to rodině neštěstí. Naopak, vítán je černovlasý muž nebo muž s tmavě hnědými vlasy. Ten rodině přinese štěstí, pohodu a úspěchy.
Jőululaupäev – Štědrý večer
Na Štědrý večer Estonci vždy chodí na mši. Před odchodem do kostela chodí do sauny. Tradice parní lázně je běžná v celé zemi. Dělalo se tak i během dne letního slunovratu.
V minulosti děti dostávaly oblečení, aby během večerní mše vypadaly slavnostně. Po návratu z kostela je čekal velký stůl, na kterém bylo jídlo a zapálená svíčka. Symbolicky bylo prostřeno i pro příbuzné, kteří nemohli být přítomni nebo kteří odešli navždy.
Na Štědrý večer se pod stromečkem objevují dárky, které tam bez povšimnutí ukládá Jőuluvana – Mikuláš. Tradice nošení dárků svatým Mikulášem je poměrně nová, ale už zde definitivně zdomácněla. Svatý Mikuláš přijíždí do Estonska z Laponska s obrovským vakem plným dárků na velkých saních, které táhnou sobi. Dárky se otevírají hned po štědrovečerní večeři. Děti i dospělí musí něco zazpívat, zarecitovat nebo zatančit, aby svůj dárek dostali. Další tradicí v Estonsku je štědrovečerní ohňostroj, který rozzáří oblohu.
Štědrý večer je den plný tajemství, zázraků a magie. Jeden ze starých příběhů říká, že kdesi na dně moře je velké království, které bylo stejně jako starověká Atlantida potopeno za své hříchy. Pohádka říká, že když k tomuto místu během Štědrého večera připluje loď, mohou námořníci slyšet zvonění potopeného smutečního zvonu. Je to tentýž zvuk, který můžeme slyšet ze zvonic kostelů na souši.
Jõulud – Vánoce
V tradičním lidovém kalendáři se vánoční čas v Estonsku začínal svátkem svatého Tomáše 21. prosince a trval do Zjevení Páně 6. ledna. Nejvýznamnější událostí byl Štědrý večer 24. prosince.
Vánoční období v Estonsku začíná 24. prosince s tradičním svátkem Jõulud, což znamená „Vánoce“. V lidové tradici země mají Vánoce dvojí význam: na jedné straně znamenají Kristovo narození, na druhé straně celé období svátků uprostřed zimy. Magie a mystika se spojují s posvátným a duchovním.
Estonské slovo jõulud má starý skandinávský původ, pochází přímo ze slova jul a nemá žádné skutečné spojení s křesťanstvím. Skandinávie tvoří spolu s Estonskem jedinou oblast současné Evropy, kde se narozeniny Ježíše Krista ještě označují předkřesťanským slovem jul – jõulud. Přesto se na některých místech v jižním Estonsku používá k označení vánočních svátků také výraz talvistepüha (zimní svátek), což se považuje za důsledek vlivu sousedního Lotyšska, kde jsou Vánoce známé jako Ziemas světki (zimní svátky).
Dne 24. prosince každoročně vyhlásí prezident Estonska Vánoce za dobu klidu a zúčastní se slavnostní bohoslužby. Tento zvyk má 350letou tradici a poprvé byl zaveden v 17. století dekretem švédské královny Kristýny.
Od Štědrého dne až do svátku Tří králů chodí po domech koledovat mladí lidé převlečení za různé postavy – tak jak to dělají i koledníci v Polsku. Oblečení do beranic obrácených naruby přejí celé rodině vše nejlepší. Na oplátku dostanou malé dárky.
Vánoční symboly
V Estonsku obvykle nosí Mikuláš dárky v noci 24. prosince. Jednou z nejdůležitějších a nejrozšířenějších estonských rolnických tradic, podobně jako v jiných zemích severní a střední Evropy, byl zvyk nosit si domů vánoční slámu. Přestože je tradice vánoční slámy spojena s biblickou legendou o narození Ježíše Krista, může být i předkřesťanského pohanského původu. V Estonsku se sláma (v jižním Estonsku někdy i seno) vozila do domu na celé svátky a stávala se hřištěm pro dětské hry. Kromě nošení slámy do domu byla mezi Estonci a jejich sousedy rozšířena tradice výroby speciálních vánočních korun, připomínajících kostelní lustry. Zvyk přišel do Estonska pravděpodobně ze západního a jižního Finska a byl zpočátku oblíbený zvláště mezi místním obyvatelstvem mluvícím švédsky, zejména na ostrově Vormsi, kde obyvatelé udržovali úzký kontakt se svými příbuznými ve Švédsku a Finsku.
Tradice výroby vánočních korun a nošení slámy do domu zanikla na přelomu 19. a 20. století a nahradily ji jiné vánoční symboly. K oživení staré tradice došlo v 70. letech, kdy se opět stalo velmi populárním vyrábět vánoční korunky.
Vánoční jídlo
Tradičním estonským vánočním jídlem je vepřové maso s kysaným zelím (hapukapsas), krvavé jelito (verivorst), rosolovitý sýr (sült) a brambory opečené v troubě. Na Štědrý večer bylo zvykem jíst velká jídla. Mít doma dostatek vánočního jídla symbolicky znamenalo dostatek jídla pro celý nadcházející rok.
Podle staré tradice se na Štědrý večer podávalo sedm až dvanáct různých jídel. Mezi 12 jídel patří řepná polévka, sledě, meruňky, brambory, kysané zelí, žampiony, vánočka, makové mléko, ovesný nákyp, brusinkový nákyp, sušenky, ořechy, sušené ovoce a jablka. Nepodávaly se žádné alkoholické nápoje.
Pekl se speciální vánoční chléb. Na Svatou noc byl tento vánoční chléb nabízen i domácím zvířatům ve stáji. Jídlo mělo vždy zůstat přes noc na stole a bylo zakázáno nakukovat pod stůl. Tam bylo posvátné místo pro duchy, takže jakékoli jídlo, které tam spadlo, tam zůstalo až do následujícího dne.
Na vánočním stole Estonců nesmí chybět pečená husa nebo krůta s jablky. Jako dezert se podávají vánoční koláčky posypané kakaem a skořicí - pipparkogid.
Domácí pivo a medovina byly nejoblíbenějšími vánočními nápoji. Vánoční hostina se často lišila mezi vnitrozemskými zemědělskými oblastmi a rybářskými komunitami na pobřeží.
V posledních letech
Vánoce jako oficiální svátek byly během sovětské okupace zakázány. Tradiční vánoční období se omezilo na oslavy Silvestra a Nového roku.
Navzdory těmto omezením se Vánoce slavily neoficiálně a mnoho Estonců se účastnilo štědrovečerních bohoslužeb. Po návštěvě vánoční mše následoval zvyk zapalování svíček na hrobech příbuzných. Stal se z toho klidný celonárodní protest proti sovětské ideologii a ateistické propagandě obecně. Samotný Štědrý den, který byl obyčejným pracovním dnem, se slavil doma v soukromí s rodinou a blízkými přáteli. V důsledku politických změn na konci 80. let se Vánoce a s nimi spojení tradice opět dostaly do povědomí veřejnosti. O několik let později, po opětovném získání nezávislosti, se Vánoce opět staly oficiálním svátkem. Vedle starodávných estonských vánočních tradic se začaly prosazovat i některé nové, zejména finské a skandinávské rysy. Jedním z nejoblíbenějších z nich je zvyk slavit během prvních prosincových týdnů předvánoční nebo malé Vánoce. Předvánoční svátky s jídlem a pitím, většinou se svařeným vínem, se slaví mezi kolegy v kancelářích i jinde.
Každý rok 24. prosince vyhlašuje vedení Tallinnu z balkonu středověké radnice tzv. vánoční mír. Vyhlášení vánočního míru je 350letá tradice v Estonsku, která začala v sedmnáctém století na příkaz švédské královny Kristýny.
Pohanské rituály na Vánoce v Estonsku
Zatímco některé ze starých estonských pohanských tradic v rámci moderních oslav přetrvaly, o jiných se mluví a ví, ale v současnosti se už mnohé z nich už nepraktikují ani se v ně nevěří. To zahrnuje přinesení vánoční slámy do domu, věštění, oblékání do zvířecích kůží, koledování a přípravu na návštěvu „duchů“.
Tähetund
Vánoční období končí 6. ledna se dnem Tähetund. V tento den se děti oblékají do tradičních estonských kostýmů a chodí po domech koledovat, za což dostávají peníze nebo sladkosti. Děti také tančí a zpívají písně, které jsou známé jako „tähetund“.
A co dodat na konec? Vánoční trh v Tallinnu je korunním klenotem Vánoc v Estonsku. Koneckonců, v roce 2019 byl prohlášen za nejlepší vánoční trh v Evropě a dostal se tak na seznam vánočních trhů z celého kontinentu, které je třeba navštívit.
Zdroj: autorský text, Estonianworld.com, Thenorthernvox.com, Golookexplore.com, Diaryofawannabeworldtraveler.com, Eesti.pl, Balticguide.ee
